Archiv rubriky: Divutvorno

Člověk nemůže změnit, jak se narodil, do jaké doby, a s jakými genetickými i epigenetickými (nebo chcete-li horoskopickými) danostmi. Většinou ale může postupně měnit a změnit některé negativní rysy a náchylnosti, nebo je převrstvit posílenými pozitivními vlastnostmi. Tedy ve snaze poznat sám sebe vzít na vědomí, co změnit nelze (tomu se co nejvíce vyhýbat), a (z)měnit co měnit lze. Ovšem ani dnes (i přes cunami informací) většinou na možnost změny (vnitřní transformace) člověk nenarazí. Přičemž ještě v 60. letech min. stol. byla téměř náhoda, aby u nás hledající mladý muž zakopl o slova jóga (natož na možnost ji cvičit), nebo vegetariánství. Dnes je téměř každá informace, či rovnou vyzkoušená metoda nápravy, při troše snahy, dohledatelná. Jenže mezitím narostl a stále roste počet hraničních (a děděných) poruch osobnosti, kterých si ovšem jejich nositelé a oběti (stejně jako společnost) ani nejsou vědomi. A tak, protože je nejvyšší čas ten věčně bludný kruh přerušit,  a protože už víme, že to je možné (přednášel jsem o tom a píšu hezky dlouho), opět naznačím některé netušené souvislosti…

Neustále potkávám muže (a ženy), kteří (které) si po rozchodu či rozvodu se svou partnerkou (se svým partnerem) velmi rychle znovu najdou k nim se nehodící tentýž typ a po roce dvou se zase bouřlivě rozejdou. Jak si tedy najít ženu (muže)? Řečnicky jsem se ptal sám sebe, a pokusil se (v polovině 90. let min. stol.) odpovědět. Stejnojmenný fejeton tehdy vyšel ve Světě namodro (Dana Dočekala). Google dnes už tak daleko do minulosti nedosáhne, tak si stáhněte z mého blogu celou verzi knihy Něco v síti, ve které fejeton vyšel v roce 1999 (snad bude i někde v antikvariátu). A protože se vyrojili zklamaní mladí muži, kteří si ne a ne najít dlouhodobou partnerku, a protože dnes to mají mladí partnerku hledající mužové těžší, a ještě těžší je pak si takovou delší dobu udržet, třeba jim tohle opakování a nabídka dalšího čtení pomůže… Pro vědecky založené masochisty totiž uvádím níže dlouhý seznam linků na další blogy k tématu.

Je dáno, že jsme lidé rozdílní. Někdo je vztekloun, jiný kliďas. Někdo vůdčí typ, jiný se tulí, někdo se rád mazlí a jiný se bojí i masáží. Jak najít kompatibilního životního (a sexuálního) partnera?

Tak by asi mohla znít moje rada mladým mužům, kterým neúprosný zákon evoluce velí „lovit“ a balit ženské protějšky. Protože obzvláště zde a obzvláště dnes platí ono lidové a prastaré „navrch huj, vespod fuj“. Pokusím se naznačit (přestože vím, že zamilovaný nevidí a neslyší), že právě tak jako při výběru tibetské znějící mísy, méně „lesku“ je nakonec více. A čtenářky, které tohle uvažování vezmou osobně, si svou emoci zaslouží.

V rámci jakési ženské osvěty (učíval jsem mnohé rozvzpomenout se, že umějí zpívat, ne že ne, anebo že jsou Ženy, i když jejich ženství je často zasuté pod nánosy afektované rychlokvašené emancipace) se mi občas na semináři podařilo vyvést z míry nějakou tu dokonale zmalovanou krasavici tím, že jsem jí smutným hlasem oznámil, že ji přece nikdo z toho, že je krasavice, neobviňuje. Za to nemůžete, uklidňoval jsem ji. A ono to za pár let přejde. Většinou vypadla z role, zmateně se koukala kolem, ale z role vypadly i ostatní ženy, které krasavicím jejich dar odjakživa záviděly. Už před půl stoletím jsem navíc zjistil, že české holky (omlouvám se, že zevšeobecňuji) jsou oproti Slovenkám nějak méně ženské, ale kam se i ony hrabou na Polky, a kam se všechny hrabou na Francouzky.