Posted on Napsat komentář

Co je I-ting

I-ting, někdy nazývaný též I-ging či různě jinak, je filozoficko-věštecký fenomén, celá staletí vypilovávaný nejlepšími čínskými kapacitami, jako byl třeba Konfucius. V napojení na Informační Pole a Kolektivní Vědomí má přístup ke stejnému typu informací, jako jakákoli jiná „věštecká“ technika, jako třeba karty, křišťálová koule, kávová sedlina, odlitý vosk nebo olovo, věštecký trans a spousta dalších. 
Od nich se ovšem I-ting velice výrazně liší v mnoha směrech, takže se pokusím alespoň letmo naznačit, v čem že je jiný a proč ho považuji za lepší, spolehlivější a použitelnější. 
Tedy především je na něm velice sympatické, že k práci s ním nejsou potřeba vůbec žádné „zvláštní“ schopnosti, takže ho může používat úspěšně kdokoli, kdo si osvojí pár jednoduchých základních pravidel. 

Další výhodou je to, že není potřeba žádné speciální vybavení – úplně stačí útlá knížka o 65ti stránkách a šest „kostek“. 
Takže co na tom může být tak zvláštního a v čem se to tak moc odlišuje? 
Vždyť i u jiných systémů se z nějakého tvaru, hodnoty a nebo kombinace „uhádne“ budoucnost. 
Tak především – I-ting nikdy nevěští budoucnost ve stylu „co vás čeká a co vás nemine“. Když přijmu tuto rovinu, tak spíš „co vám hrozí či jaké jsou okolnosti a tendence a jak se máte zachovat, aby to dopadlo co nejlépe“. 
I-ting neříká, co se stane. 
I-ting říká, co se chystá – a radí, jak se zachovat. 

I-ting používám poměrně dlouho a už několik jiných lidí mi potvrdilo, že z něj mají stejný dojem. 
Totiž ten, že se nejedná o nějaký mechanický proces, při kterém by stejná vstupní data vygenerovala stejný výsledek. Tento systém se vyznačuje tím, že je řízen jakousi inteligencí, která jeho prostřednictvím dle své vlastní úvahy reaguje na jí kladené otázky. S jedinou výjimkou je možné se při házení kostek soustředit na určitý problém, který potřebujeme řešit, případně na určitou osobu a nebo situaci. I-ting na tuto „otázku“ odpoví poměrně rozsáhlým „povídáním“, které je zajímavé tím, že dovede tázajícího ke správnému řešení – ovšem pouze jeho, komukoli jinému se při čtení téhož textu vybavuje něco úplně jiného. V tom „povídání“ je tázající uváděn jako „moudrý“, „ušlechtilý“ či „spravedlivý“, protože I-ting předpokládá, že takovým chce opravdu být. 
Ještě ke zmíněné výjimce – při první seanci dotyčného s I-tingem je zbytečné se na něco I-tingu ptát a nebo se na něco soustřeďovat, protože napoprvé I-ting sdělí vždycky jenom to, co on sám považuje pro dotyčného za nejdůležitější a pro jeho další život nejpřínosnější. Takže pokud se chce někdo I-tingu ptát na nějaký konkrétní problém, může tak učinit v druhé či dalších seancích. 

Prvním a nezbytným předpokladem jeho práce je „generátor náhodných čísel“, v případě I-tingu dávajících náhodně kteroukoli ze čtyř hodnot. Čím dokonalejší je tento generátor, tím přesněji může I-ting reagovat, paradoxně právě proto, že „náhoda neexistuje“. 
Tyto čtyři hodnoty jsou: 
jang
proměnný jang
jin
proměnný jin
Proměnný jang znamená, že poprvé se bere za jang a podruhé se změní na jin. Stejně tak proměnný jin je napoprvé jin a napodruhé jang. 

Dalším prvkem je trigram, který vznikne tak, že se odspoda seřadí tři postupně získané hodnoty, tedy prakticky pouze jang nebo jin. Trigramů je osm, a mají svá jména – Nebe, Země, Hrom, Voda, Hora, Vítr, Oheň a Jezero. 
Položením dalšího trigramu nad ten spodní vznikne hexagram – těch je celkem 64. 
Ke každému hexagramu přísluší jeden výkladový list, který se vyhledá pomocí tabulky hexagramů. 
Pokud se v hodnotách hexagramu vyskytují proměnné hodnoty, pak se vyhledá ještě druhý hexagram s jejich převrácenými hodnotami, jemuž přísluší doplňkový výkladový list. 
Pokud tato struktura někomu připomíná něčím strukturu kyseliny DNA, tak to není jenom náhodou. 

Výkladový list každého hexagramu obsahuje postupně jeho název složením názvů jeho trigramů, pak význam tohoto hexagramu ve zkrácené podobě a podrobný výklad tohoto významu. Potom následuje ještě podrobnější výklad podle významu jednotlivých hodnot postupující směrem zdola nahoru, tedy tak, jak se trigram vytváří. Interakcí těchto informací s myslí tázajícího vznikne v jeho mysli konečná podoba informace, kterou má použít. 
V historii Číny je jedno dosti dlouhé období, kdy byla spravována pouze na základě informací I-tingu. Historici se o zahraniční politice Číny tohoto období vyjadřují v tom smyslu, že byla sice naprosto nepředvídatelná a leckdy i nelogická, nicméně vždycky byl konečným výsledkem prospěch Číny. 

Proč je dobré radit se před jakýmkoli rozhodnutím s I-tingem? 
Inu proto, že on má k dispozici daleko víc informací, z nichž některé mohou s naším rozhodnutím bezprostředně souviset. 
Dejme tomu, že chceme koupit auto a máme na výběr dvě celkem rovnocenné možnosti, takže je jedno, pro kterou se rozhodneme. Na rozdíl od nás má I-ting k dispozici informaci, že jedno z těchto aut čeká v blízké budoucnosti dvojí změna majitele, kdežto to druhé jenom jedna. Budeme-li tím prvním majitelem my, pak nám to první auto zůstane, kdežto toho druhého se budeme z nějakého důvodu nejspíš brzo zbavovat, popřípadě nám může být i ukradeno. Takže i taková celkem nepatrná a dosti mlhavá informace může mít značnou cenu. Přitom v tomhle příkladu šlo jenom o pouhý automobil – co teprve výběr třeba životního partnera a nebo investice celoživotních úspor, kdy je rizik podstatně víc a všechna dobře skrytá. 

Jak jsem již nastínil výše, tak srdcem I-tingu je generátor náhodných hodnot. 
Při mém všeobecně dobře známém odporu k jakémukoli pamatování či nějakým složitostem, kteréžto věci po nekonečné řadě svých zkušeností považuji pouze za zlomyslný zdroj chyb, je nasnadě, že preferuji čtyřhodnotové kostky v počtu šesti kusů, kteréžto lze rovnou klást odspodu do dvou trigramů, tvořících kýžený hexagram. 
Ovšem zatím jsem nikde na možnost získání již hotových nenarazil, takže to vypadá na nutnost si je vyrobit či nechat vyrobit, což při požadované přesnosti nemusí být příliš jednoduché. Na přiložené fotografii jsou mnou vyrobená(!) a používaná „vrtítka“ s přiloženým vzorkem kostky vyrobené z dřevěné kuličky. 

Generátory náhodných čtyř hodnot. 

V Číně se původně užívalo podélně rozdělených stvolů řebříčku, které se k dosažení skutečné náhodnosti kombinovaly ve složitém obřadu. 

Za praktičtější považuji použití kostek celkem libovolného typu, ovšem podmínkou je, aby dávaly pouze čtyři možnosti, takže nelze použít běžné šestistranné kostky a bude nejspíš nutné si nějaké vyrobit, což kupodivu není nijak snadné. Pro dosažení skutečné náhodnosti je potřeba, aby kostka byla z dostatečně homogenního materiálu, všechny čtyři plochy byly navzájem pouze rovnoběžné a kolmé, navíc od středu stejně vzdálené. Současně je nutné zajistit, aby se nemohly uplatnit zbylé dvě strany a současně i to, aby se kostka mohla otočit vícekrát, než zvolí konečnou hodnotu. 
Při jedné kostce je nutné hodnoty postupně zapisovat, což není příliš praktické a může být i zdrojem chyb. Při šesti kostkách se mohou kostky postupně klást „nad sebe“ do dvou trojic, které rovnou ukazují vzhled nalezeného hexagramu. Také se případný druhý hexagram snadno získá prostým přetočením příslušné kostky nebo kostek. 
Vhodným materiálem na kostky je tvrdé dřevo, nesnáze asi v podobě čtverhranné latě s dokonale čtvercovým průřezem – vybereme takovou, která má „léta“ v čelech úhlopříčně. Z té se nařežou delší kousky, jejichž čela se trochu zaoblí. Ostré hrany mezi plochami je vhodné srazit, ale tak aby plochy sražení byly všechny stejně široké a skutečně v úhlu 45 stupňů. 
Trochu složitější, nicméně při dostatečné pečlivosti také zvládnutelné, je za výchozí polotovar použít větší kuličky z tvrdého dřeva, které se celkem běžně prodávají jako korálky, tedy provrtané. Plochy opět vytváříme tak, aby byla „léta“ úhlopříčně. 

Pokud máme s vytvořením kostek nepřekonatelné potíže, můžeme pro vytvoření generátoru náhodných čísel v binární soustavě použít tři dvoukorunové mince a postupný zápis výpočtu. 
Líc znamená 2, rub znamená 3. Všechny tři mince se hodí, celkem šestkrát. Po každém hodu se jednotlivé hodnoty sečtou a zapisu­jí se postupně zdola nahoru. První tři hodnoty se oddělí od druhé trojice – ze dvou trigramů tak vznikne jeden hexagram.

2,2,2=6 : : jin (přerušená čára)
3,2,2=7 : : proměnná jang (kroužek přes plnou čáru)
2,3,3=8 : : proměnná jin (malé x v mezeře přerušené čáry)
3,3,3=9 : : jang (plná čára)

Pokud původní hexagram obsahuje pouze linie jin a jang, skládá se věštba pouze z jednoho hexagramu. 
Jestliže obsahuje i linie proměnné, zapíše se první hexagram tak, jako by všechny linie byly pouze jang a jin. Druhý hexagram se zapisuje tak, že proměn­né linie jsou zapsány jako svůj opak, proměnná jang jako jin a proměnná jin jako jang. Tím vznikne druhý hexagram, který doplňuje význam hexagramu základního.
Hexagramy se podle tabulky převedou na čísla (stránky) jednotlivých vý­kla­dů.

 

 I-tig

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.