Poblíž obce Klobuky na Slánsku stojí největší český menhir, známý pod jménem Zkamenělý pastýř. Váže se k němu pověst – při každém zvonění v klobuckém kostele postoupí o jeden krok blíže ke kostelu; až tam dojde, nastane konec světa. Menhir je znám i pod dalšími názvy – Kamenný muž, Zkamenělec či Zkamenělý slouha.
Menhir stojí na poli asi 100 metrů východně (vpravo) od silnice směrem z Klobuk do Telců, vzdušnou časou asi jeden kilometr od kostela v Klobukách. Vezmeme-li tedy jako průměrnou délku jednoho kroku 70 cm, pak konec světa nastane ne dříve než za zhruba půl druhého tisíce let. Otázkou je, zda tam menhir vůbec dojde, někteří návštěvníci se mu jeho úkol snaží znemožnit tím, že do něj silou vtlačují mince (“Byl jsem tu – Trouba”), čímž pískovci, ze kterého menhir je, nijak neprospívají. A pro ty, kdo aspirují na dožití se dvou a více tisíc let – nemusíte se bát. Podle další pověsti se Pastýř pokaždé, když zvoní na protější straně v Kokovicích, musí vrátit o krok zpět. (Že by by jinotaj skrývající oscilace kamene způsobené akustickým buzením kostelními zvony?).
Od historie ke dnešku
Klobuky se připomínají r. 1226 jako zboží doksanského kláštera. V prostoru obce byla nalezena volutová 5. tisíciletí, únětická a laténská keramika a odkryty hroby s výbavou z doby keltské, bronzové náramky a zbraně. Nejstarší doklady o Zkamenělém pastýři se datují do roku 1841 (zanesen v mapě), dále pak do let 1861, 1868, 1877. Z roku 1901 je dochováno svědectví účetního klobuckého cukrovaru. Z něj vyplývá, že 200-300 metrů severně od dnešního menhiru byly vyorány dva kameny z podobného materiálu a asi dvacet osm kroků od stojícího kamene směrem na Telce byl vyorán další větší kámen.
Již v předminulém století se svět hemžil skeptiky. Český geolog J. N. Woldřich tvrdil, že vztyčený kámen je zbytkem velmi hutného a zvětrávání více vzdorujícího jádra permských pískovců v místě přirozeně uložených (jako například známé skalní útvary Pokličky nedaleko Kokořína). Jemu oponoval J. L. Píč, který dal u kamene roku 1898 kopat. Nade vší pochybnosti se ukázalo, že kámen je vztyčen uměle – byl osazen v písčité vrstvě nad podložní skálou. Co se datace vztyčení týče, převládá názor, že se tak stalo v období bójském (Bójové = kmen Keltů).
Menhir přežil až dodnes, což je velmi zajímavé. Nezlikvidovala jen ani církev, ani komunisté, ba ani ne stavebníci lační kvalitního kamene. Jako kdyby menhir v zárodku ničil všechny myšlenky o jeho likvidaci. Ba dokonce naopak, jak o tom svědčí zápis z kroniky v Klobukách z roku 1852.
… byla veliká bouře v kraji, při které zahrála si vychřice s kamenným mužem hru nepěknou a nikterak neodpovídající jeho důstojnosti. Vyvrátila jej totiž a porazila. Klobučtí se proto velmi rmoutili. Sešla se obecní rada a smluvila to, aby pro zachování staré památky byl kamenný muž zase postaven. Řízení práce té svěřeno jest jednomu příslušníku počestného pořádku mlynářského. Snadná robota pak to nebyla. Měli s ním několikahodinnou lopotu, než mu zase hlavu vztýčili. Potom přišli hudebníci a družičky. Bylo z toho mnoho radosti, že kamenný muž zase stojí v polích na stráži. …
Výška menhiru je asi 340 cm (70 cm zapuštěn v zemi), šířka v nejširším místě zhruba metr. Hmotnost menhiru je asi 5 tun. Kámen býval prý obklopen dvanácti (?) menšími kameny; proto byl nazýván Pastýř se stádem. Kámen sám je z geologického hlediska rezavě hnědý středozrnný pískovec se železitým tmelem. Pokud vás to zajímá, tak přesné souřadnice místa, kde Pastýř stojí jsou: 50°18´06´´ severní šířky a 13°59´08´´ východní délky; nadmořská výška je 303 m.
Megality v očích oficiálních i neoficiálních
Co bylo úkolem megalitů? Současná “oficiální věda” se nám stále snaží vnutit názor, že se jednalo o jakési svého druhu kalendáře, které umožňovaly stanovit důležitá data probíhajícího roku – slunovraty, rovnodennosti a podobně. Zemědělec pak podle toho například věděl, kdy zasít. Tyto teorie sice můžeme brát vážně, ale nemusíme. Dalo by se asi s úspěchem pochybovat, že by člověk žijící v sepětí s přírodou, jako naši předkové, potřeboval mnohatunový kamenný kalendář, aby věděl, kdy má zasít. Na druhé straně je pravda, že existuje určitá souvislost mezi menhirem a horou Říp, která je od kamene v optické viditelnosti. Pozorováno od Pastýře Slunce vychází přímo ve dnech 30.4. a 13.8 přímo za Řípem. Říkají vám ta data něco? Pokud ne, jedná se o významné keltské svátky: 30.4. Beltine a 13.8.Lugnasad.
Pravděpodobné (i když racionálně uvažujícímu člověku XXI. století velmi “divoké”) se jeví hypotézy, které megalitům přisuzují roli energetickou. Pomocí kamenů bylo podle nich možné získávat energii potřebnou k posílení a ochraně lidí, rostlin a zvířat. Jinde naopak mohly menhiry plnit úlohu ochrannou; jako jakési zátky uzavírat energii negativní a bránit jí ve škodlivém vlivu na vše živé. Pak by se ovšem jevilo mnohem logičtější, že lidé dopravovali mnohdy i na značné vzdálenosti “ty správné” kameny a stavěli z nich zcela určitá seskupení. Nakonec i dnešní polovodičové prvky jsou založeny na bázi křemíku – takže správně “nastavené” kameny zřejmě mohly a mohou s energií pracovat takovým způsobem, jakým věci znalí lidé potřebovali. Britští výzkumníci zjistili, že se velké procento menhirů vyskytuje v blízkosti nějaké geologické anomálie či že určité fyzikální anomálie samy způsobují
Dá se změřit, že menhir kolem sebe vytváří ochranné pole ve tvaru kruhu. Pokud jsou po obvodu tohoto kruhu seřazeny další kameny (pastýř + stádo) předává menhir energii těmto kamenům, které jsou pak rovněž energeticky spojeny. Může tak vznikat a od kruhu se šířit ochranné energetické pole, schopné tlumit negativní zóny, včetně dnes již i oficiálními vědci uznávaných zón geopatogenních. Pokud jsou kameny v řadě, mohou fungovat jako směrovaný emitor energie.
Podle názorů některých badatelů (zejména např. pana Kozáka – Místa působení) plní megality rovněž roli akumulátorů kosmické energie. Spojují v sobě energii zemskou a energii kosmickou, ty pak transformují do vhodné podoby a vyzařují do okolí. Získanou energii lze rovněž “bezdrátově” přenášet na dálku energetickými přímkami (ley lines) , které pravděpodobně mohly fungovat i jako zpravodajské kanály pro mentální přenos myšlenek a zpráv. V nejširším měřítku by mělo být možné se pomocí menhirů napojit na informační pole kosmu a planety Země; tak zvaná morfická pole.
Racionálně uvažující skeptik by si měl asi uvědomit, že kameny se skládají z velkého množství krystalů. Jejich mechanické nebo tepelné namáhání pak podle běžně známých fyzikálních pouček vytváří elektromagnetickou energii. A také zpětně – vystavení kamene elektromagnetickým vlnám může v kamenu vyvolat akustický efekt. Bylo již prokázáno a změřeno, že anglické menhiry jsou zdrojem elektromagnetického záření, při východu Slunce se projevují “výkřikem” ultrazvuku a v některých případech také jsou zdrojem radioaktivního záření.
Moje cesta za Pastýřem
Vyrazil jsem z Brandýsa nad Labem krátce po čtvrté hodině, abych pokud možno byl u menhiru za svítání. V tu dobu byl provoz minimální, takže jsem byl ve Slaném za slabou hodinku. Ze Slaného je třeba pokračovat směrem na Louny, což není nijak zvlášť dobře značeno, ale pak jsem zjistil, že jsem měl starou mapu a zbytečně jsem sjel do města ze silnice, která vede správným směrem. Necelých 10 km za Slaným je označené odbočka vpravo na Klobuky. Městečkem se projede rovně, směrem na Telce. Hned za značkou “konec obce” silnice začne stoupat, a to již dávejte pozor, protože po pár stech metrech se objeví ON. Silnička je nepřehledná a vede v zářezu svahu, dávejte opravdu dobrý pozor – jezdí tu i autobusy a nákladní auta a vyhnete se jen tak tak. Zaparkovat se dá ve výjezdech na pole, což asi není tak úplně v pořádku, ale stání na silnici by znamenalo téměř jistý malér.
 |
 |
 |
Měl jsem štěstí. Kotouč Slunce zrovna půlil čáru obzoru a také se nesplnily moje nejhorší obavy – byl jsem tam úplně sám i když cestička vyšlapaná v obilí hovořila o častém a hojném zájmu. Pastýř stojí jen kousek od silnice, není to dál než tak 50 metrů. Je opravdu impozantní. Nejsem netopýr a ultrazvuk neumím poslouchat, ba ani jsem neměl měřič magnetického pole. Takže jsem nemohl předstírat vědeckou činnost, ale spoléhat jen sám na sebe. Vládla tu taková zvláštní atmosféra, člověk prostě k tomuto svědkovi dávných časů přistupuje se směsicí zvědavosti a určitého ostychu. S nelibostí jsem zaznamenal mince zatlačené v puklinách v kameni; působí tam jako klínky a ani ten kámen není nezničitelný. Nejhorší ovšem je hákový kříž, který někdo prudce inteligentní namaloval na severní straně.
 |
 |
 |
Místo vybízí k zamyšlení nebo meditaci. Kámen je sice velmi drsný, ale působí na dotek příjemně. Člověk by tam vydržel dlouhé desítky minut stát nebo sedět opřený o postavu Pastýře a nechávat se ukolébat klidem panujícím vůkol. Nemusel by ani vnímat tajuplná zjevení nebo úkazy na nebi či na zemi. I takové chvíle klidu jsou vlastně poselstvím, které člověk v téhle až příliš “moderní” době potřebuje víc než by sám čekal.
Pár zajímavých odkazů
- Archeoastronomické otazníky – Klobuky v Čechách
- Klub psychotroniky a UFO – Klobucký menhir plný tajemna
- Okres Louny z pohledu záhad
- Tajemství megalitů
- Menhiry – Klobuky