Archiv rubriky: Čintamání

Neustále jsme blíž a blíž Važení….
Tehdy jsem Němcům vyprávěl historku o legendárním kameni Čintámaní (tibetský Norbu Rinpočhe), kterou popsal Nikolaj Rerich. Když žil Rerich v Indii, viděl nejedenou za temných nocí záblesky a sloupy světla po celém nebi. Nemohla to být ani polární záře, ani elektrické výboje. Lámové vysvětlili, že toto světlo vychází z divotvorného kamene Čintámaní, který se nachází na Věži Šambaly. Když tento kámen svítí, Věž Šambaly vyzařuje svítivé paprsky.Říká se, že divotvorný kámen Cintámaní přinesl na Zem okřídlený kůň Lung-ta. Tento kámen má vnitřní žár, ale tato radiace působí na lidi blahodárně a směruje jejich myšlenky na něco vznešeného.Kromě hlavního kamene existuje ještě několik jeho fragmentů, které jsou v neviditelném spojení s hlavním kamenem. Jeden z nich popsal podrobněji. Je lesklý a podobá se burskému oříšku. Na kameni jsou vyryty čtyři hieroglyfy, které se nikomu nepodařilo rozluštit. Pověsti říkají, že mnozí vůdci Asie a Evropy vlastnili část kamene Cintámaní, který jim pomáhal řídit lid. Dokonceříkají, že měl Rerich úkol od vládců Šambaly přivézt fragment tohoto kamene z Evropy do Šambaly.Vyprávění udělalo na Němce veliký dojem, tím spíš, že německy znějící příjmení Rerich jim bylo blízké.„V souvislosti s touto legendou,“ poznamenal jsem,„můžeme najít dost podkladů k tomu, abychom mohli předpokládat, že Kailás je Věží Šambaly. Pokud to vezmeme v úvahu, pak se na vrcholu Kailásu nebo poblíž něho musí nacházet hlavní kámen Čintámaní, ze kterého vycházelo tajemné záření, které jste viděli na západní straně. Východní část záření možná vycházela z fragmentu kamene Čintámaní, který se může nacházet orientačně 80 kilometrů východně od tohoto místa.Němci s tím předpokladem souhlasili a začali mluvit o tom, že chtějí na vlastní oči vidět divotvorný kámen a diskutovali o způsobu, jak vystoupit na Kailás nebo aspoň, jak se přemístit na východ od tohoto místa a najít fragment kamene. Brzy však duchovní počátek, přítomný i v těchto poutnících z bohaté a slušné země, nabyl převahy a nějak lehce a důstojně souhlasili s tím, že i možnost uvidět posvátnou horu, na jejímž vrcholu se zřejmě nachází divotvorný kámen Čintámaní, je už obrovské štěstí, jaké je dopřáno pouze vyvoleným. Tito Němci s ošlehanými tvářemi a oloupanými nosy měli dostatečný stupeň šlechetnosti, aby odhodili evropský patos a z celého srdce přijali pro ně cizí svatyně Tibetu. V jejich očích bylo vidět, že už Tibet milují