Publikováno

Nikola Tesla – Neobyčejný život Nikoly Tesly (závěrečná 6. část knihy)

Kapitola 6
Žádná věc, které jsem se kdy věnoval, nevyžadovala takovou koncentraci mysli a nenamáhala do tak nebezpečného stupně nejjemnější vlákna mého mozku, jako systém, jehož základem je zesilovací vysílač. Vrhnul jsem celou sílu a intenzitu svého mládí do objevování rotačního magnetického pole, ale tato raná práce měla odlišný charakter. Ačkoli byla extrémně namáhavá, nevyžadovala tak pronikavou a vyčerpávající schopnost úsudku, jako řešení mnoha problémů bezdrátového přenosu.
Navzdory mé výjimečné fyzické odolnosti v té době, přetěžované nervy nakonec vypověděly poslušnost a já utrpěl úplné zhroucení právě v době, kdy dokončení dlouhého a obtížného úkolu bylo již téměř v dohledu. Nepochybně bych později zaplatil větší daň a velmi pravděpodobně by moje kariéra předčasně skončila, nebýt toho, že mě prozřetelnost vybavila terapeutickým přístrojem, který zlepšuje mé zdraví s přibývajícími lety a spolehlivě přichází do hry, když mé síly jsou u konce. Dokud jej mohu používat, jsem v bezpečí před nebezpečím z přepracování, což hrozí ostatním vynálezcům, a nepotřebuji dovolenou, která je nezbytná pro ostatní lidi. Když jsem vyčerpán, jednoduše to udělám jako negr, který „přirozeně usne, zatímco bílí lidé žijí v úzkosti.“

 

Pokračování textu Nikola Tesla – Neobyčejný život Nikoly Tesly (závěrečná 6. část knihy)

Publikováno

Nikola Tesla – Neobyčejný život Nikoly Tesly (5. část)

Kapitola 5
Když se ohlížím zpět na události mého minulého života, uvědomuji si, jak jemné jsou vlivy, které formují naše osudy. Jako ilustrace může posloužit příhoda z mého mládí. Jednoho zimního dne jsem se společně s několika dalšími chlapci vydal na túru na strmou horu. Sníh byl hluboký a teplý jižní vítr jej činil vhodným pro naše účely. Bavili jsme se házením sněhových koulí, které se kutálely dolů po svahu, přitom na sebe nabalovaly další sníh a my soutěžili, komu se vytvoří větší koule. Náhle jsme viděli kouli, která začala nadměrně růst, nabyla obrovských rozměrů, až byla veliká jako dům a hnala se hřmotně do údolí s takovou silou, že se třásla zem. Díval jsem se na ni jako očarovaný a nechápal jsem, co se stalo. Několik týdnů jsem měl před očima tuto lavinu a žasnul jsem, jak je možné, že něco tak malého může narůst do takových nesmírných rozměrů. Od té doby mě vždy fascinovalo zvětšení slabých vlivů, a když jsem o řadu let později začal studovat mechanickou a elektrickou rezonanci, byl jsem tím zaujat od samého začátku.

Pokračování textu Nikola Tesla – Neobyčejný život Nikoly Tesly (5. část)

Publikováno

Nikola Tesla – Neobyčejný život Nikoly Tesly (4. část)

Kapitola 4

Objev Teslovy cívky a transformátoru
(základní části každého rádia a televize)

Na čas jsem se úplně oddal radosti z kreslení strojů a vymýšlení nových forem. Byl to mentální stav úplného štěstí, jaký jsem v životě dosud nepoznal. Myšlenky přicházely v nepřerušovaném proudu a jedinou těžkostí, kterou jsem měl, bylo je zachytit. Kousky zařízení, které jsem vymyslel, byly pro mne absolutně skutečné a hmatatelné v každém detailu. Rád jsem si představoval neustále běžící motory, protože duševnímu zraku skýtaly fascinující pohled. Když se přirozený sklon vyvine ve vášnivou touhu, člověk směřuje ke svému cíli v sedmimílových botách. Za méně než dva měsíce jsem vyvinul fakticky všechny typy motorů a modifikací systému, které jsou nyní spojovány s mým jménem a které se používají pod mnoha dalšími jmény po celém světě. Možná bylo způsobeno božskou mocí, že existenční nutnost vyžadovala dočasné zastavení této stravující aktivity mysli. 

Pokračování textu Nikola Tesla – Neobyčejný život Nikoly Tesly (4. část)

Publikováno

Nikola Tesla – Neobyčejný život Nikoly Tesly (3. část)

Kapitola 3
Jak Tesla vynalezl rotační magnetické pole

Ve věku deseti let jsem vstoupil na reálné gymnázium, které bylo novou a velmi dobře vybavenou institucí. Ve fyzikálním kabinetu byly různé modely klasických vědeckých přístrojů, elektrických a mechanických. Demonstrace a experimenty, čas od času prováděné našimi učiteli, mne fascinovaly a nepochybně byly mocným podnětem pro mé vynalézání. Také jsem vášnivě miloval matematiku a často jsem sklízel profesorovu pochvalu za rychlé výpočty „z hlavy“. Bylo to díky mé nabyté schopnosti vizualizace čísel a provádění operací s nimi, nikoli obvyklým intuitivním způsobem, ale jako ve skutečnosti. Do určitého stupně složitosti bylo pro mě absolutně jedno, jestli jsem psal číslice na tabuli, nebo jsem si je vyvolával ve svých mentálních vizích. Ale kreslení „od ruky“, kterému bylo věnováno mnoho hodin výuky, bylo pro mě obtíží, kterou jsem nemohl snést. Bylo to pozoruhodné, protože většina členů naší rodiny v tom vynikala. Možná byla tato averze způsobena mojí zálibou, kterou jsem našel v nerušeném přemýšlení. Nebýt několika výjimečně hloupých chlapců, kteří neuměli vůbec nic, byly by mé výsledky nejhorší. To byl vážný handicap, protože v existujícím vzdělávacím režimu bylo kreslení povinné a tento nedostatek hrozil zničit celou moji životní dráhu a můj otec měl značné potíže dostat mě z jedné třídy do jiné.

Pokračování textu Nikola Tesla – Neobyčejný život Nikoly Tesly (3. část)

Publikováno

Nikola Tesla – Neobyčejný život Nikoly Tesly (2. část)

Kapitola 2
Nyní se na chvíli zastavím u těchto neobyčejných zkušeností proto, že by mohly zajímat studenty psychologie a fyziologie a také proto, že toto období psychických muk mělo největší důležitost pro můj duševní vývoj a další práci. Ale je nezbytné se nejdříve zmínit o okolnostech a podmínkách, které tomu předcházely a v nichž by se mohlo nacházet částečné vysvětlení.

Od dětství jsem byl přinucen soustředit svou pozornost na sebe. To mi působilo mnoho utrpení, ale z mého dnešního hlediska to bylo požehnání, protože mě to naučilo zhodnotit neocenitelnou hodnotu introspekce a poskytlo mi to i prostředky k dosažení úspěchu. Tlak v zaměstnání a nepřetržitý proud dojmů, který se vlévá do našeho vědomí všemi kanály získávání vědomostí, činí moderní existenci v mnoha ohledech riskantní. Většina lidí je tak pohlcena pozorováním vnějšího světa, že úplně zapomínají na to, co se děje v jejich nitru. Předčasná smrt milionů lidí je vysvětlitelná právě touto příčinou. Dokonce i mezi těmi, kdo nahlížejí do svého nitra, je běžnou chyba, že se vyhýbají svým představám a ignorují reálné nebezpečí. A co je pravda o jednotlivci, platí více nebo méně pro lidstvo jako celek. Abstinence nebyla vždy mojí zálibou, ale nacházím hojnou odměnu v příjemných zkušenostech, jež nyní prožívám. Jenom pro naději, že obrátím některé z vás na své přesvědčení, uvedu zde jeden nebo dva případy.

Pokračování textu Nikola Tesla – Neobyčejný život Nikoly Tesly (2. část)

Publikováno

Nikola Tesla – Neobyčejný život Nikoly Tesly (1. část)

Tento text přepsal John R. H. Penner z malé brožury, zakoupené v jednom antikvariátu za 2,50 dolaru. Jedinou identifikací knihy bylo jméno jejího původního majitele (Arthur Daine) a datum 29. dubna 1978.
Kniha se zdá být mnohem starší, byla vytvořena na psacím stroji, potom kopírována a svázána. Jediným dalším významným rysem brožury je, že obsahuje kopie fotografií Tesly a původně čítala 40 stran. Musím se omluvit za kvalitu snímaných fotografií, ale originály byly velmi slabé kvality, a toto je to nejlepší, co jsem mohl získat úpravami pomocí grafického programu (Photoshop). Tato kniha nemá údaj o autorských právech, ani neudává způsob, jak kontaktovat vydavatele. Pokud je mi známo, tato autobiografie není nikde jinde k dispozici v tištěné podobě. Abych učinil tento důležitý text dostupným širší veřejnosti, přepsal jsem celý text slovo od slova z původní brožury. Jediná slova, která se zde objevují a nejsou v původní brožuře, jsou Úvod a tato Poznámka vydavatele. Přesně jsem zachoval čísla stránek jako v originále. Pokud někdo ví, jak dostihnout původního vydavatele, kontaktujte mě, prosím, na níže uvedené adrese, aby mohl být dán tomuto dílu patřičný kredit.

Pokračování textu Nikola Tesla – Neobyčejný život Nikoly Tesly (1. část)

Publikováno

Co je to polyfázový spánek a jak je možné, že vám může „nafouknout“ den o několik hodin?

Pokud vám čas strávený spánkem přijde jako ztracený, pak byste měli určitě číst dále.

Taky si občas říkáte, že den je moc krátký na to, abyste stihli udělat všechno, co musíte/chcete? Případně si to na úkor spánku dopřáváte a ke konci týdne už samou únavou nezvládáte ani běžné úkony? Pak vás možná potěší, že s tradičním cyklem bdění a spánku se dá bojovat a neztratit při tom žádnou energii.

 

Pokračování textu Co je to polyfázový spánek a jak je možné, že vám může „nafouknout“ den o několik hodin?

Publikováno

Nevysvětlená tajemství Nikoly Tesly

Dnes – 10. července – uplynulo 162 let od chvíle, kdy se v malé chorvatské vesnici Smiljan narodil jeden z nejvýznamnějších vynálezců moderní doby – Nikola Tesla.
 
Historie zná mnoho talentovaných vědců, jejichž příspěvek k vědě je neocenitelný. O mnoha z nich se stále mluví jak ve vědeckém světě, tak i mezi obyčejnými lidmi, protože s jejich prací a odhaleními je spojeno mnoho tajemství. Nikola Tesla (1856 – 1943), vynikající fyzik, strojní inženýr a elektrotechnik, patří mezi ně. Během svých 87 let vytvořil okolo tisíce vynálezů a objevů a získal více než 800 patentů.
 
 

Pokračování textu Nevysvětlená tajemství Nikoly Tesly

Publikováno

Jak prosazovali lži Einsteina

V první části jsme se zabývali tématem éteru ve studiích Nikoly Tesly. Nyní se zaměříme na to, pro koho bylo výhodné podporovat vědomě lživé myšlenky Alberta Einsteina a jeho Teorie relativity.

Je třeba poznamenat, že v poslední době nabývají kritické postoje k Einsteinově Teorii relativity na síle. Pokud světoví četníci zmeškají chvíli a nepodniknou žádné kroky k tomu, aby to zastavili, pak budou muset buď přijít s novými, adekvátními a naší informační éře odpovídajícími způsoby „zatloukání“, anebo budou muset přijít s novou fyzikální teorií, která by opět existenci éteru skrývala, ale zároveň byla lépe propracovaná a zbavena starých chyb.
Ale i v oněch dávných dnech, kdy se teorie „Velkého E“ teprve probíjela mezi fyziky, už mnozí hovořili o tom, že obsahuje teoretický výzkum dalších vědců, na které však Einstein ve své práci neodkazuje, a tím si prakticky připisuje její autorství. Navíc jeho teorie odporuje Maxwellově elektrodynamice, experimentům Faradaye a Ampéra, stejně jako závěrům Heavisida, který zveřejnil své formule (později byly nazvány relativistickými, to je souvisejícími s Teorií relativity) už v závěru XIX. století.
Heaviside významně předběhl Lorentze i Poincarého; přitom jeho práce se podle mnoha současných vědců ukázala být dokonalejší a přesnější v této oblasti fyziky a zároveň odporovala hlavním bodům Einsteinovy Teorie relativity.
V průběhu času díky výsledkům nových experimentů a výpočtů stále více a více fyziků začínalo vnímat nesrovnalosti v postulátech Einsteinovy teorie, ale kdykoli vystoupili se svými odhaleními, stali se cílem nečekané štvanice v tisku i ve vědeckém prostředí, či dokonce obětí podezřelých předčasných úmrtí.
Historií propagandy teorie E = mc2 se dlouho zabýval doktor fyzikálních a matematických věd, Sergej Saal:
 
Prakticky veškeré informace o skutečných Maxwellových rovnicích a teorii éteru byly odstraněny z učebnic fyziky již v 20. – 30. letech XX. století a všechny nové pokusy, které byly v rozporu s Teorii relativity, tam prostě být nesměly,“- říká Saal. „V těch letech se tvořila zcela nová fyzikální elita mladých, ambiciózních lidí. Zpočátku jen kolem Einsteina, později začaly vznikat celé školy nepřipouštějící jakýkoli nesouhlas. Jejich hlavním mottem bylo „Kdo není s námi, je proti nám“. Stačí připomenout Einsteinovy ​​výzvy ke sjednocení všech svých příznivců, jeho odmítnutí brát v úvahu jiné teorie, které nesplňují (jeho) postuláty.
 
Sergej Saal si je jist, že to, co se dělo na Olympu fyzikální vědy, bylo v té době silně ovlivněno principy politické účelnosti. Když byla vytvářena sláva Einsteina a jeho kontroverzní teorie, hlavním mezinárodním jazykem vědy byla němčina. Z tohoto důvodu „základní díla Maxwella, Heavisida, Josepha Thompsona a dalších klasiků britské školy byla nové generaci klasiků neznámá. Teorie relativity přijala za jazyk elektrodynamiky rovnice Hertze,“ říká Sergej Saal a ihned upozorňuje na skutečnost, že Hertz sám později na konci života ovlivněný pracemi Heavisida se těchto rovnic zřekl a snažil se zdokonalit svou teorii elektrodynamiky.
 
Revoluce fyziky proběhla v předvečer a během první světové války, kdy byly v německy mluvícím prostředí velmi silné protibritské nálady.
 
Původně Einstein žil ve Švýcarsku, kde byla v roce 1898 založena Světová sionistická organizace; časem se pro mladého židovského vědce stala jakýmsi odrazovým můstkem v jeho vědecké kariéře. Přitom je třeba upozornit, že za své „objevy“ ve skutečnosti vděčil své první manželce, srbské matematičce a fyzičce Milevě Marič.
 
 
O tom, jak a od koho si Einstein „půjčil“ vědecké myšlenky, si můžete přečíst v článku „Einstein byl plagiátor? Je to stejná židovská hvězda jako Kazimír Malevič, autor obrazu „Černý čtverec“
Už ve svých studentských letech se Albert dostal pod vedení aktivistů radikální židovské organizace.
Brzy po příchodu do Prahy se Einstein setkal s hlavními vůdci sionismu. Bylo rozhodnuto uvést ho na místo národního vůdce všech Židů a Einstein se této role ujal jako nikdo druhý. Byl mladý, a proto měl všechny možnosti dožít se založení židovského státu, což bylo stanoveno v pracích zakladatele sionistického hnutí Theodora Herzla na rok 1947 nebo 48. Einstein se nepřipojil k žádnému křídlu sionistického hnutí, mezi nimiž vznikly vážné neshody. Tak se mohl stát sjednocující silou. Ještě bylo třeba zařídit jediné: bylo nutné, aby se stal světově proslulým.
A tak byla v tisku zahájena bezprecedentní propaganda osobnosti i teorie tohoto židovského učence, což nebylo složité, protože pozice jeho krajanů byly v publikačním a žurnalistickém prostředí poměrně silné. Již v časných dvacátých letech minulého století k mladému Einsteinovi, který přitom nezaujímal žádné oficiální postavení, přijížděli vůdci největších států světa a jak je snadné uhodnout – nehovořili spolu o fyzice. Nediskutovalo se totiž nic menšího než otázka přemístění Židů do zaslíbené země, do Palestiny. Avšak ani po několika letech se od tohoto „vůdce sionismu“ nedočkali žádoucí politické činnosti a z ní vyplývajících požadovaných výsledků, proto byl na počátku třicátých let z pozice národního vůdce odstraněn.
A teď malá poznámka o tom, proč osobnost a díla Einsteina aktivně propagovalo i sovětské vedení. Faktem je, že před revolucí v roce 1917 byla Palestina, kam se Židé chystali přestěhovat, pod tureckou vládou a jednání s vládnoucí elitou Turků se nesetkala s pochopením. Sionisté tedy naplánovali vojenskou expedici do Palestiny, pro kterou bylo třeba v rozbouřeném Rusku vytvořit prosionistickou vládu a s její pomocí židovskou dobrovolnickou armádu. Sionisté proto začali poskytovat veškerou pomoc ve Švýcarsku usazeným ruským revolucionářům v šíření myšlenek komunismu. Tato zvláštní operace pak vyvrcholila vjezdem vůdců budoucí revoluce na ruské území – s hromadou peněz v obrněných vagónech.
Nicméně v roce 1917 v důsledku porážky Turecka v první světové válce Palestina přešla k Velké Británii a sionisté přestěhovali svůj hlavní stan do Londýna. Hlas propagandy Einsteinovy teorie se začal ozývat dokonce i z tribuny anglického parlamentu, ve kterém se již tehdy vytvořila vlivná sionistická lobby.
 
„Bylo to právě v Londýně v roce 1919, kdy se uskutečnil zcela bezprecedentní akt kanonizace Einsteinovy teorie, který byl široce komentován světovým tiskem,“ dodává Sergej Saal.
 
Pro-sionistické kruhy pomohly Einsteinovi nejen propagandou, ale podporovaly ho také všemi možnými způsoby ve vědeckou činností. Při tvorbě Obecné teorie relativity na něj pracoval celý tým německých matematiků, včetně Kleina a Noethera.
 
„Sionisté financovali klíčové experimenty s cílem potvrdit Teorii relativity, včetně velmi nákladných expedice Eddingtona… Následně sionisté uspořádali neuvěřitelný tlak na Nobelův výboru kvůli udělení ceny Einsteinovi. Tlak byl vyvíjen také na významné fyziky. Tak například Hendrik Anton Lorentz (nizozemský teoretický fyzik) veřejně odmítl být za této situace finančně závislý na sionistech. Za peníze sionistického hnutí však byl založen Institut pokročilých studií v Princetonu, a to speciálně pro Einsteina,“ vysvětluje ruský badatel podrobnosti zázračného kariérního růstu „Velkého E“.
 
Ve světle výše uvedeného je jasné, proč je téma spojení Einsteina se sionisty v sovětském Rusku tabu, jakož i téma vztahů židovských radikálů s veliteli ruské rudé revoluce. Tak například i významný ruský fyzik, profesor Ťapkin, který se jen letmo dotkl této okolnosti, byl okamžitě obviněn z antisemitismu. Zde je důležité si uvědomit, že v komunistickém Rusku, zejména v prvních desetiletích jeho existence, se do tohoto seznamu dostalo mnoho zástupců ruské inteligence. Ne nadarmo Lenin v prvních letech své vlády podepsal zákon o zákazu antisemitismu, který se později stal nástrojem proti těm, kdo propagovali názory na politiku, ekonomiku, vědu a umění užitečné pro gojimy.
O tom, jak po dlouhé roky záměrně vedli vědu do slepé uličky, se píše v článku Spiknutí ve vědě 
Někteří vědci, kteří odmítli mlčet nebo ve svých studiích byli v rozporu se zásadami Teorie relativity, byli fyzicky odstraněni. „Začištěni“ byli i ti, jejichž zjištění Einsteina vyvracela na stránkách vědeckých prací. Jedná se o úmrtí: švýcarského teoretického fyzika Walthera Ritze (1878 – 1909), matematika Hermanna Minkowského (1864 – 1909), francouzského matematika, fyzika, astronoma a filosofa Henriho Poincaré (1854 – 1912), polského fyzika Mariana Smoluchowského (1872 – 1917), Abrahama (1872 – 1922), finského teoretického fyzika Gunnara Nordströma (1881 – 1923), ruského matematika, geofyzika a meteorologa Alexandra Fridmana (1888 – 1923) a řadu dalších vědců, kteří opustili svět příliš předčasně, stále velmi mladí pro svou oblast činnosti.
 
„Těmto zdaleka ne starým lidem lékaři navrhli pobyt v nemocnici kvůli vyšetření nebo léčbě. Z nemocnice se však už nevrátili. A přitom to byly klíčové postavy, které stály v cestě Einsteinovi. Kdyby Ritz nezemřel, ve známost by se dostal jeho důkladný výzkum matematických základů elektrodynamiky. Ritz nejen poukázal na rozpor elektrodynamiky Lorentze, ale také vyjádřil údiv nad tím, jak fyzici a matematici mohli uvěřit tomu, že pouze přeměna Lorentze splňuje Einsteinovy ​​postuláty. Ve skutečnosti Ritz udělal nad logikou konstrukce Teorie relativity kříž,“ říká Saal.
 
Totéž platí pro německého matematika Hermanna Minkowského, který rozpracoval geometrickou teorii čísel a geometrický čtyřrozměrný model teorie relativity. Právě tento vědec by se stal vůdčí osobností v rozpracování Einsteinovy teorie, když energicky propagoval svůj formalismus v Německu. Minkowski byl tehdy v Německu mnohem slavnější než Einstein.
Kdyby Poincaré v předvečer schůze Nobelovy komise v roce 1912 náhle nezemřel, tento matematik, mechanik, fyzik, astronom a filozof měl velmi velké šance získat cenu za rozvoj elektrodynamiky a nové mechaniky, tedy ve skutečnosti teorii relativity. Pak by se on, a ne Einstein, stal „otcem“ této teorie. Kromě toho Poincaré aktivně kritizoval její einsteinovskou verzi ve vědeckých kruzích, což značně ohrozilo pověst židovského učence.
I Abraham vystoupil s vražednou kritikou Einsteinovy teorie. Fridman zase sionistického fyzika předběhl v řešení otázek kosmologie.
Jaký byl vztah sovětského vedení, které mělo sionistické kořeny, k relativistické koncepci? Abychom to pochopili, musíme vědět, že za účelem získání podpory sovětských vědců Albert Einstein v roce 1919 vstoupil do Komunistické strany Německa, ale pak, o šest měsíců později, organizaci opustil (komunistická strana v Německu totiž nedosáhla potřebných politických výsledků). Aktivní reklama Teorie relativity v komunistickém Rusku začala ve dvacátém roce. V roce 1922 se Einstein stal členem-korespondentem Ruské akademie věd, v roce 1926 čestným zahraničním členem Akademie věd SSSR. A pak se události v sovětské vědě začaly rozvíjet podle scénáře napsaného sionistickým vedením. Ve skutečnosti není pro židovské a zednářské lobby nic nemožné.
 
Místo doslovu
Tehdy, ale i v naší době, se vedou tvrdé spory mezi příznivci a oponenty Einsteinovy Teorie relativity. Objevili se totiž vědci, kteří, používajíce rozličné postuláty Einsteina, se dostali až do kvantové mechaniky, objevili udivující, nereálné zvláštnosti bytí a tím na sebe přivolali hněv samotného „zakladatele“ relativistické koncepce. Tito vědci například objevili „kvantové provázání“, dvojí povahu vesmíru (v případě, že částice se současně chová i jako materie i jako vlna), objevili i další pro konvenční fyziky nemyslitelné chování částic.
Někteří výzkumníci v kvantové fyzice prohlásili, že lidské vědomí může podle jakéhosi nepochopitelného zákona ovlivnit realitu. Uznali za možné, že soustředění člověka mění hypotetické událostní varianty v realitu přeměnou energie bytí v měřitelnou hmotu. To vše se jaksi stává „nebezpečným“ trendem v moderní vědě, stejně jako teorie éteru. A tak bylo třeba, aby tu své disertační práce obhájili za podobných podmínek jako Einstein i jiní prosionističtí vědci – za příklad může sloužit Freud, který ve svých spisech změnil člověka v slabošské, hloupé zvíře, „dvounohý dobytek“ řízený téměř výhradně instinkty. Závěry kvantové fyziky a teorie éteru totiž vedou lidi k opačné myšlence, že člověk je bůh zahnaný do staletého vězení nevědomosti. A to je velmi nebezpečná situace…
Čím více vědci experimentují, tím více se blíží k pravdě. A kdo ví, kolik fyziků, matematiků a dalších představitelů vědecké inteligence bude ještě přehlušeno útlakem propagandistů „Výboru 300“, kolik vědců bude zbaveno příležitosti normálně pracovat, kolik z nich bude zesměšněno nebo fyzicky a informačně zničeno. Je to věčný neviditelný boj za naši lepší budoucnost.
 

 

Zdroj:1

Publikováno

Teorie éteru 1

Co spojuje Mendělejeva, Teslu a von Brauna

Před několika lety mi padla do očí zajímavá kniha mně do té doby neznámého amerického badatele. Ten tvrdí, že ve věku 13 let byl s rodinou na návštěvě u přátel a jejich souseda astrofyzika. Tento profesor pracoval pro americkou vládu a zabýval se zkoumáním technologie nacistického létajícího talíře, který byl dodán do Nového Mexika po roce 1945.
 
 

Pokračování textu Teorie éteru 1