Publikováno Napsat komentář

Nejen o (české) tantře

Možná se mýlím –  rád bych. Předem se těm, kterých se nic z následného brblání netýká, omlouvám. A nejsem tantrik, jen něco vím o duchovnosti a o jejím všeobecném úpadku v těchto končinách a v této době. Potkal jsem několik proklamaticky se tantrou chlubících mladých vzdělaných žen a zkusmo jsem se nenápadně vyptával jejich partnerů. Auvajs. Dopadlo to, při vší úctě k sumě energie, kterou do toho vložily, jako u jedné již kdysi zmíněné bohyně sexu, která přijela v neděli večer ze semináře a místo aby svého muže pomilovala jako nikdy předtím, hned ve dveřích mu vynadala, že jí to nikdy pořádně neudělal. A podobně to dopadá s politiky, kteří také hlásají službu lidu, ale slouží především svému kontu.

 Pokud vím, tantra je staroindická verze cesty k osvícení (duchovnosti), která kromě jiných metod kultivace osobnosti používá i sexuální pud jako zdroj obrovské energie, umožňující vypnout dominantní ego i těm, kteří jinak nad pojmy jako jóga, meditace či duchovnost mávají zhrozeně či znuděně rukama. Wikipedie tvrdí: Tantra má velmi starobylou tradici. Na Západě je převážně známa jen svými sexuálními aspekty. Podrobněji: Tantrická jóga nedovoluje muži ejakulovat. Jogíni se pomocí speciálních cviků a prostředků učí, a to celé dlouhé měsíce a roky, ovládat svěrače a svaly tak, aby ejakulaci zabránili. Jedná se o formu sexuální alchymie, kdy se těmito prostředky chrání životní energie… Jinými slovy, sex v pravé nefalšované původní tantře není cílem, ale prostředkem k dosažení vyššího vědomí.

 Především tu ale jde, stejně jako v politice a životě, o motivaci: pokud jde česká žena, často i se svým momentálním partnerem, na tantrický výcvik, ale chce hlavně vylepšit své sexuální prožívání a techniky, je něco špatně. Nakonec zdokonalí jen své ego a neschopnost být skutečnou, tedy přijímající a hladící ženou. I západní psychologové už vědí, že je to právě žena, která vytváří vztahovou i sexuální atmosféru v rodině. Jinými slovy, když žena není spokojena se svým sexuálním životem, je to proto, že sama sobě a svému tělu nerozumí a svého partnera nenaučila, jak ji milovat. Smysl tantry byl, jako ostatně ve většině jiných věcí a jevů současnosti, ztracen ve špatném a zbrkle povrchním překladu.

 Paradox duchovnosti a životní Cesty: pokud žena dělá vše pro to, aby byl šťastný především její partner (a děti), a pečuje o svou duši víc než o své vlastní řasy, faldy a svetříky, je nakonec a dlouhodobě šťastná i ona. Opačně to prostě, jak se dnes a denně přesvědčujeme, nefunguje. Setkal jsem se s desítkami nešťastných a aktivně zamračených žen, říkám jim bitevní kočky, které se tak intenzivně zabývaly zdravou výživou, ekologií a seminářovou turistikou, a samy sebou, až je jejich muži bezradně a překvapeně opustili: nechtěli a ani už dále neuměli žít s věčně něco kritizující a sebe a ostatní nepřijímající ženou v roli oběti.

Podobně paradoxní to je i v oblasti vztahů mezi (českými) ženami a jejich muži. Píši a přednáším o tom již hodně dlouho. Teď se ale začínají hýbat ledy: například se na internetu objevují články, propojující moudrá rčení například starých čínských mistrů s novodobým hledáním příčin krize humanity (nebo, chcete-li, prosperity): Starý mistr řekl: Čím je žena něžnější, tím víc muž prosperuje. Další srovnání pokračují: hloupá žena se soustřeďuje na jeho občasná selhání a je neustále rozzlobená, chytrá žena si vychutnává mužovu sílu a je neustále šťastná (nebo jinak: hloupá žena svého muže neustále pomlouvá a nepřímo shazuje, chytrá žena ví, že když chválí svého muže, chválí vlastně i sebe). Tedy, i ve vztazích ve skutečnosti nejde o braní, ale o dávání.

 Podobně paradoxně to funguje u neplodných žen: čím víc se snaží počít, tím je to dražší a více stresující. Jakmile však veškerou snahu hodí za hlavu a přestanou svým úsilím překážet přirozeným cestám, velmi často neočekávaně, ale o to šťastněji počnou. Podobně to funguje i v těhotenství a při porodu. Čím méně žena plete do těhotenství a porodu vzdělání a četbu příruček, tím snadněji a zdravěji také porodí. Naopak, čím víc se uvolní, uvěří svému tělu, tím více se devět měsíců těhotenství, kdy se dotváří její hormonálně přestrukturovávaný mozek a tělo, a hlavně i mozek dítěte, bude naplno věnovat potomkovi a mateřství, tím víc si pak celý život užívá často až orgasmických vln mateřské lásky. Na druhou stranu – čím víc si chce ještě žena ještě honem užít, než se bude muset starat o „posraný plínky toho fakana“ (jak sdělila jedna taková v tramvaji kamarádce do telefonu), tím víc se pak bude celý život prát s nemocemi, alergiemi, neurózami a potížemi s učením špatně porozeného dítěte. Nejde tedy o chtění a vyžadování, ale o přestání cokoliv chtít a předem vyžadovat…

  S tím vším, jakož i se stále se zhoršující geopolitickou situací, totiž souvisí i způsob, jakým byli současní tantrici (a politici a bankéři a porodníci a anesteziologové a učitelé atd.) porozeni, a kým… a jak vnímají svět a ostatní: jako ohrožení. Nemají schopnost empatie: jsou na celý život poškození (a následně pak škodí společnosti). Prenatální psycholog Fedor-Freybergh to (nejen pro ekology) formuloval takto: Děloha je prvním ekologickým prostředím člověka. Jak se k němu chováme, když je v děloze, tak se pak bude celý život on chovat ke světu a přírodě.

 Všichni ti dnešní elitáři (jakož i porodníci) byli totiž porozeni zbytečně medicínsky, tedy v bolesti, v oslepujícím světle, natahováni, bolestivě ošetřování a pak odvezeni pryč od tepla a doteku maminky… a jejich mozky tak, vlivem stresorů v prvních minutách a hodinách života, nevytvořily strukturu budoucích kanálků, kterými by se jim  v rituálním dospívání v ideálním případě propojily nejstarší a nejnovější struktury. Přirozený porod naproti tomu umožňuje člověku mezi jednadvacátým a osmadvacátým rokem života pochopit svou roli a perspektivu v prostoru a čase doby, zvládnout emoce a také umění se správně a hlavně empaticky, s ohledem na druhé, rozhodovat.

 A jsem opět u své oblíbené, protože tak důležité, duchovnosti. Tantrik či tantrička, kteří „dělají“ tantru kvůli vylepšení vlastního sexu a užívání si, (tedy ne jako prostředek dosažení osvícení), a následné pomoci jiným dosáhnout osvícení, se podobají všem ostatním upinoženým konjunkturálním sběratelům slastí a konzumní spotřeby štěstí. Tak jako tak stále platí: buď nakonec dosáhneme skutečné duchovnosti (k níž cesta nevede ani porody ve velkoporodnicích, ani drezurním biflováním již dnes zastaralých informací v zastaralých školách, ani existencí nefunkčních a dnes již globálních byrokratických organizací, a nakonec ani quasi alternativní cestou západní verze trantry)… nebo nebudeme vůbec.

… ale tak jako se k moudrosti nedá dostat sběrem informací či intelektem, ale spíše péčí o druhé a soucitem, a ke skutečné tantře se nedá dostat sexem, ani ke skutečné a transformativní duchovnosti se nedá dostat rozumem, silou nebo intelektem, ale spíše vytrvalou pokorou, celoživotním tréninkem a na počátku všeho přirozeným, nejlépe orgasmickým porodem… 

ZDROJ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..