Publikováno Napsat komentář

Tvorba charakteru a osobnosti

Zatímco teorie objektních vztahů se více zaměřila na porozumění vývoje ega jedince, charakteranalýza je metoda a teorie, která se snaží porozumět vzniku charakteru z hlediska vývoje základních lidských potřeb, jejich frustrace a mechanizmů, kterými jedinec čelí této frustraci. Vezmou-li se v potaz i kognitivní i afektivní aspekty tohoto procesu, vyvstane celostní strukturální model, který slouží k pochopení normálního i patologického fungování jedince.

Je to výčet fází procesu formování charakterových obran, který zahrnuje tyto prvky: „vrozené lidské potřeby, charakteristické formy jejich neuspokojování a následná charakterologická řešení.

1. Sebepotvrzení – organizmus vyjadřuje svoje základní potřeby, přirozené právo pulzovat expanzí a kontrakcí. Konkrétně se jedná o právo existovat, právo mít potřeby, právo separace a nezávislosti, právo rozhodovat o sobě, právo milovat a milovat sexuálně. Jsou to základní potřeby a frustrace jedné každé z nich determinuje vznik určitého typu charakteru.

2. Negativní reakce prostředí – sociální prostředí,nejčastěji rodiče, neguje tyto základní potřeby nebo jsou tyto potřeby uspokojovány nedostatečně. Když je niterná energie blokována, vyvolává to přirozenou organizmickou reakci.

3. Reakce organizmu – přirozená reakce organizmu spočívá ve vyvolání příslušného afektu nelibosti například zlosti nebo strachu. Malé dítě dává tímto způsobem svému rodiči zpětnou vazbu, že je třeba změnit chování k dítěti. Pokud se změní, je vše v pořádku a dítě nevytváří patologickou negaci.

4. Sebepopření – nastává, když je negativní reakce prostředí stálá a reakce organizmu ji není schopna modifikovat. V této fázi je důležité upozornit, že nyní začíná obranný (v jistém smyslu patologický) proces, zde se tvoří obranná charakterová struktura. Za prvé malé dítě vzdá boj o sebepotvrzení a potlačí svou touhu žít, zmrazí své potřeby, zadusí svou autonomii, popře svou potřebu podpory a zadrží svou lásku. A za druhé také potlačí veškeré reakce organizmu, potlačí sociálně nepřijatelné emoce vzdoru, strachu, vzteku atd. Strategie sebepopření mohou být různé, podle toho, v jakém vývojovém stádiu se nachází ego jedince. Mohou být primitivní, pokud negativní reakce prostředí přišla velmi náhle, ale mohou to být i vysoce komplexní obranné charakterové struktury, které používají sofistikované strategie.

5. Proces přizpůsobení – je poslední fází formování obranné charakterové struktury. Zatímco ve fázi sebepopření hledal jedinec způsob jak negovat své potřeby a potlačit svou negativní reakci na jejich frustraci, ve fázi přizpůsobení hledá zdroje, které mu umožní podporovat „ego ideál“ ve Winnicottově formulaci „falešné self“ . Jedinec hledá způsob, jak vyřešit problém, který řešení nemá. Jak žít jako ideální jedinec, který přežije v prostředí, které frustruje jeho potřeby, jeho bytostné vyjádření a kde nesmí projevit své pravé pocity. Tento způsob přežívání se projevuje v typu obranné charakterové struktury, jsou to behaviorální a kognitivní strategie, které podporují kompromis mezi potřebou a možnostmi prostředí.

Tento pětifázový proces je velmi užitečný, když se uvažuje o příčinách vzniku obranné charakterové struktury. Varieta vývojových potřeb podmiňuje i varietu jednotlivých typů charakterů, které vznikají, když jsou potřeby neuspokojeny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..