Publikováno Napsat komentář

POSISMUS

Teorie a praxe posismu v magii a hermetismu je pokládána za otázku velmi
nesnadnou a složitou, vyhrazenou snad jen několika zasvěcencům. Je to však
omyl. Posismus je tak málo znám jen proto, že je snad povaze lidské nejbližší.
Člověk tak často bloudí vedle něčeho, co je přímo v něm neb vedle něho a tak i
posismu buď nevidí vůbec, aneb si jej překrucuje tak, že tuší nejtěžší komplikace,
kde je pouze božská jednoduchost. Všechny veliké pravdy a všechny veliké úkony
jsou jednoduché. Nejvyšší božská pravda byla by v hodnocení snížena, kdyby měla
býti složitá. Stejně je tomu i s posismem, který je jednou z nejdůležitějších a
nejúčinnějších částí magického projevu a působení.


Posuzujeme-li jednotlivé jevy v posismu v celém jejich bohatství, rozpadají se
nám na dvě veliké třídy:
a) Jevy posismu přímého, jež jsou výsledkem určitých duševních stavů a nálad.
b) Jevy posismu zpětného, kdy určitý posismus určité stavy a nálady vyvolává.
Podle svého působení na jednotlivce je možno mluvit o posismu receptivním,
přijímajícím, kdy určitým úkonem pracující jednotlivec nebo kolektivum chce
přijmout určité síly ke svému užitku a o posismu emisním, kdy určitý úkon má
zapříčinit vyslání síly vlastní.
Nejlepším způsobem osvojení si posistické praxe je studium jeho klasických
vzorů a jejich přizpůsobení vlastní osobnosti.
Základním pramenem jest 52. kapitola Agrippova nesmrtelného díla Okultní
filosofie, kde autor třídí vzezření, posunky, držení a postavu těla podle základních
vlivů symbolizovaných jmény planet:
„Vzezření a posunky, pohyb a držení těla, jakož i celá naše postava, napomáhá
ku přijetí nebeských darů, neboť nás vystavují účinkům vyššího a vyvolávají v nás
určité účinky právě tak, jak je tomu u čemeřice; trháme-li totiž při sbírání této
byliny její listy shora dolů aneb zdola nahoru, zapříčiňujeme tímto pohybem
vystupování neb klesání šťáv. Jak působí vzezření a posunky na obličej, imaginaci
a animálního ducha, ví každý. Tak vzezření rodičů při souloži přechází také na
dítky; z mírné a veselé tváře knížete raduje se všechno obyvatelstvo města, kdežto
zachmuřený a smutný obličej je leká. Tak vzezření a postava plačícího snadno budí
soucit a postava roztomilé osoby probouzí snadno lásku. Takové posunky a
postavy, jakož i harmonické poměry tělesné, vystavují tělo nebeskému působení
právě tak, jako vůně a léky ducha a vnitřní náklonnosti duše; tak dostává se i
posunkům a pohybům těla vlivem nebeských těles účinnosti. Z posunků vztahují
se k Saturnu ty, které jsou smutné a starostlivé, jako naříkání a bití se do hlavy;
z posunků náboženských klekání, klopení zraku jako při zlořečení, bití se v prsa,
jak to činí vážní, saturnští lidé. S Jupiterem shodují se veselé a ušlechtilé posunky,
důstojná gesta, tleskání, jako při pochvale, a vzývavé poklekání se zdviženou
hlavou. S Martem prudké, divoké, kruté, zlostné, vzdorné posunky a vzezření jim
odpovídající. Sluneční jsou posunky vážné a statečné, procházky a pokleknutí na
jedno koleno, jako před králem. Venuše libuje si v tanci, objetí, úsměvech a
posuncích radostných a roztomilých. Merkurovy posunky jsou těkavé, nestálé,
kluzké a podobně. Lunární pak jsou hybné, šelmovské a dětské.“
K této Agrippově charakteristice základních tvarů posismu nutno poznamenat,
že vliv planet, bývá s omezenou platností vztahován pouze na nebeská tělesa.
Názvy Venuše, Saturn a podobně v hermetismu značí nejen oběžnice, ale i
představu určité fyzické či astrální síly, kosmických vibrací a dynamických

proudů, které, pojmenovány v lidských termínech, odpovídají představě určité
obdoby na pláni jiné, což je samozřejmé pro toho, kdo studoval teorii analogií. Na
pláni citové je Venuše představou krásy a lásky, tedy posismus Venušin bude
onen, jenž vyjadřuje krásu a lásku.
Důležitý jev, který seznáme při studiu posismu a jeho materiálu, je opakování.
Nejlepším materiálem pro mystický význam posismu jsou chrámové skulptury.
V těchto pak nejvíce vynikají egyptské a kambodžské. V Anghorvatu nacházíme
theurgické pózy neustále se opakující a odpovídající kvalitě toho kterého
theurgického ideálu – božství základním ornamentálním rysem chrámu. Nepatrné
rozdíly v rysech představovaných postav, připomínající princip kinematografie,
obrazu rozloženého v pohybové prvky. Steiner užil těchto principů ve své eurytmii.
Posunek je hermeticky totéž co slovo. Tak jako slovem je možno se modlit a
proklínat, působit hudební melodii nebo neartikulované skřeky, totéž se děje i
v posismu. Hermeticky hodnoceno, posismus téměř všech lidí se rovná
nečlánkovaným frázím, jež působí v člověku i jeho okolí zmatek.
Z posisrnu možno vyčísti charakter člověka, který se zračí v jeho zjevu, jenž je
pouze promítnutím jeho duševního stavu do úrovně hmotné. Chceme-li určit
zákony, jakými se děje projev myšlení, citů a vůle v rysech tváře a těla, vzniká nám
ovšem nauka velmi složitá; v jádře však jest zcela jednoduchá, počínáme-li si
logicky a přirozeně. Na to většina okultistů – poněvadž jiní se posismem nezabývají
téměř vůbec – zapomíná. A tak jako vyhledávají „recepty“ pokud možno nejsložitější
a jen těm věří, naznačují „zasvěcenci“ strašlivá „tajemství“,zakrývající absurdní
konstrukce úkonů a slov a vynalézají nejsložitější pózy, jichž skutečně hermetická
a magická kvalita je taková, že bychom je vyvyšovali, kdybychom je nazvali
satanskými, a že bychom jim lichotili, kdybychom prohlásili, že jsou hloupými a
naivními. Tak například existuje jistá „tajemná“ lože (samozřejmě že německého
původu), která je buď tak naivní, že neví, kterak svým posismem przní lidskou
duši, aneb je tak rafinovaná, že zneužívá důvěřivosti svých stoupenců a předpisuje
úkon, který je nestrannému rozumnému člověku sexuální perverzitou a
hermetikovi zločinem nebo šílenstvím. Tato pozice záleží v převracení přirozených
polarizací jednotlivých center. „Efekty“ se ovšem dostavují, stejně jako i středověké,
omezené čarodějnické praktiky také mají výsledky. Důležité však je, kam tyto
praktiky člověka vedou, jakou nepřirozenou nestvůru z něho mohou udělat a jak
působí na jeho intelekt a mravnost.
Praktická činnost moderního hermetika spočívá v rozšíření hermetického
posisrnu z oblasti vlastní magie a mystiky na praktický život. Slyšíme kolem sebe
stesky na sociální poměry, z nichž mluví závist k úspěšným jednotlivcům. Místo,
aby dav tyto napodobil, nenávidí je. Úspěch života závisí většinou od posismu
člověka. Ti, kteří stojí na vrcholu bohatství a slávy, prožili, jako každý, hrozné
krize, jež jsou však většinou neznámé, poněvadž tito šťastní, buď vědomě nebo
nevědomě, nikdy neprojevovali posismu lidí zbídačelých a slabých. Ve všech
okolnostech života prozrazoval jejich posismus sílu, odvahu a vítězství. Ten, kdo
přijímá masku zklamaného, nešťastného, zbídačelého, nikdy se nestane hrdinou
života. Totéž platí o kolektivních hnutích sociálních, které nejsou než
organizovaným doznáním vlastní své nemohoucnosti, neschopnosti a zbabělosti.
Hermetik má státi v životě sám, nepláče, neobtěžuje spolubližní svými žaly,
nežebrá, nechce vzbuzovat útrpnost, nýbrž hrdinně a vítězně drží osud života ve
svých rukou.
V praktickém životě vykonávejme posismus svého ideálu! Chceme-li být
bohatými, čiňme posismus člověka bohatého, chceme-li být světci, čiňme
posismus svatého, chceme-li být vůdci, čiňme posismus vůdců. Utvořme si v mysli
ideál sebe a pak opravdově každým slovem, každým činem, každým tepem svého
srdce uskutečňujme na sobě a kolem sebe tento svůj ideál! Posismem otevírají se

člověku brány ke všem vítězstvím až k oné závratné větě theurgie: Chceš-li se stát
bohem, jednej jako bůh.
Lidem, kteří neznají, co je opravdový čin, bude se samozřejmě zdát posismus a
jeho využití něčím pokryteckým; opírajíce se o fráze bezzájmového jednání
nepochopí význam záměrného chtění. Těmto odpovídá již starý Voltaire:
„Někteří tvrdí, že božský císař Antonius nebyl ctnostný, že to byl tvrdošíjný
stoik, který nemaje dosti na tom, že velí lidem, chtěl ještě být jimi ctěn; že sám
trávil z dobra, jež prokazoval lidstvu, že byl po celý život spravedlivý, pracovitý a
dobročinný z ješitnosti a že svými ctnostmi lidi jen klamal. A tu volám: «Pane Bože,
dopřej nám často takových podvodníků! »“
Směle můžeme říci, kéž jest hodně takových, kteří posismem chtějí být více než
věrolomný a zbabělý dav!
Přihlédneme nyní k posismu vysloveně magickému. Jako příkladu použijeme
nejdůležitějších póz klasických systémů, indického a staroegyptského.

polohy tela


První tabulka obsahuje prvních sedm základních úkonů indické magické školy.
První obrázek, muže stojícího na hlavě, jest schéma stavu, jímž se působí fyzické
omlazení a převrácením statiky zvyšuje se fluidická zásoba. Druhé schéma, muže
sedícího na nohách je póza, která působí překrvení pupeční pleteně, čímž se
magicky zvyšuje představivost a omezuje výstup emanací. Muž vyobrazený na
třetím schématu křížením noh vybíjí póly, spojuje rozdílná působení, dociluje
uklidnění tím, že násilím oslabuje fyzické nutnosti. Čtvrté schéma znázorňuje
uzavření hořejšího fluidického proudu a otevření spodního, jež působí posílení a
oživení těla. Páté schéma jest posismus meditace, šesté slouží k umrtvení těla,
sedmé jest převrácení pólů, z hlediska intelektuálního velmi naivní pozice.
Uvedené příklady ukazují dobře, proč moderní evropský hermetik musí
odmítnout indickou magii. Cíl jeho a indického fakira je rozdílný. Indická magie
vychovává snad dobré magické kejklíře a profesionální „magiky“, působí však
rozumové otupení a nikdy nedovede žáka k aktivnímu Velikému dílu.
Staroegyptský posismus vykazuje zcela jinou duchovní kulturu. Jeho tvary jsou
ladné, plavné, přirozené a z hlediska magického daleko věrohodnější a účinnější.
Tabulka II. podává příklady základních postojů této školy. Tři první pozice
v první řadě jsou posismem adorace a modlitby, nikoli však receptivní jako jest
posismus modlitby křesťanské, nýbrž emisní, vysílací. Zde právě máme názorně
ukázán rozdíl mezi egyptským světovým názorem a křesťanským. Křesťan při své

modlitbě činí posismus přijímací, jeho víra je sobecká, žádá si, čeká na dobro,
které k němu má přijíti. Staroegyptská póza jest magická, uskutečňuje víru v to, že
co vysílám, to se ke mně vrací. Úkon prozrazuje a vytváří víru v magii, víru v dobro,
které se neztrácí, víru v Boha, který člověka neopustí a zvláště nikoliv toho, kdo
dobro ze sebe vydává a je vysílá. Přijímati je lehké; avšak dávati své a sebe sama je
pravá theurgická modlitba. Čtvrtá pozice v první řadě totéž symbolizuje ještě lépe
rukou na srdci a srdcem na ruce, která dává.
Pozice ve druhé řadě je tak zvaná pozice Gebova, pozice vysloveně magická.
Člověk je spojen se zemí a nebesy: nebeské spojuje se zemí a zemské s nebeským.
Totéž symbolizuje první pozice ve třetí řadě: levá ruka ukazuje k zemi, kdežto pravá
je vztyčena k adoraci. Zemské má sloužit nikoliv k přijímání, nýbrž i k přeměně
v dobro a k vydávání tohoto dobra. Střední pozice třetí řady otevřenýma rukama
symbolizuje a tvoří velký počet, rozpjatýma rukama vysílá nebo přijímá síly podle
myšlenky, kterou jest naplněn. Člověk, jenž stojí na zemi, nesmí zapomínat na účel
svůj a všeho bytí. Poslední pozice ve třetí řadě je žehnání zemi, její úrodě a
plodům.
První pozice ve čtvrté řadě znázorňuje symbol nošení. Operatér nese myšlenku
všeho, co je v něm, aby ji projevil prací svých rukou a dával lidstvu. Druhá je
posismem smutku, bolesti, odevzdání, posismem, který staří Egypťané činili nad
umírajícím. Třetí představuje nezměrnost síly, která je udělována žáku.
Na posistické soustavy moderních loží nutno nahlížet skepticky. Slouží
povětšině k ovládnutí lidí a k těsnému jejich připoutání k ložové organizaci. Skvělý
systém jest eulidský, který vyčerpává všechny přirozené stavy a činí z žáka
skutečného mistra pózy. Vyučování jemu děje se s využitím všech analogií.
Například zasvěcovatel chce učit póze martické. Pronese vědecky a filosoficky
sestavenou řeč na téma pózy, symbolizuje orla, jeho spár a uchopení věci. Místnost
je vypravena analogicky, svítí martické světlo, zní obdobná hudba, oblek zapadá
rovněž do scény. Všechny smysly žáků jsou naladěny martickými analogiemi a ve
chvíli nejvyššího napětí učiní zasvěcovatel pózu, kterou všichni po něm opakují.
Dojem je u žáka nezapomenutelný a kdykoliv později naučené pózy použije, vždy si
oživí celou svoji náladu, kterou prožil v kruhu a která působí, že jeho gesto je
skutečně magicky účinné a má žádaný výsledek.
Jak z uvedeného vidno, posismus sám o sobě není tělocvičným gestem. Jeho
účelem je přivést lidskou psychu do určitého stavu a teprve tento psychický stav je
skutečným posismem, který není jen vnějším gestem, jak se domnívají naivní lidé.
Kolik je myšlenkových a citových stavů, tolik je rozmanitých pozic. Posismus je
mostem z myšlenkového projevu do uskutečnění hmotného. Nejlepší metoda k jeho
osvojení je vyzkoušet jej na sobě podle upamatování se na spojitost pózy vnitřní i
fyzické a pak její napodobení v určitých okamžicích, kdy ta která póza je nutná.
Proč výborní herci mají strhané rysy? Poněvadž prožívají skutečně všechny
myšlenkové stavy, které hrají. Dobrý herec pláče opravdově, pláče-li hrdina, do
jehož života se vžije. Ten, kdo se nedovede vžít do mentálního i fyzického posismu
hrdiny dramatu, není umělcem a dobrým hercem, nýbrž břídilem a komediantem.
Totéž platí i v magii. Kdo připisuje důležitost tvarům posisrnu, které považuje za
kouzelné, je šarlatánem, který může působit určitou dobu než se prohlédnou jeho
pokrytecké formy, ale pak nemůže být ničím více, než vděčným objektem
k parodování.
Hermetik pokládá posismus za věc zcela přirozenou, právě tak jako svůj život a
své bytí, které je a má býti jediným velikým posismem a jedinou velkou pózou, jež
nesmí však být nahranou pózou kašpara. nýbrž pózou kněze a krále.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..