Publikováno

Planina hrnců – k čemu sloužily tisíce megalitických hrnců rozsetých po pláni v Laosu?

Planina Xiangkhoang v Laosu nabízí pohled, jaký návštěvníkovi nenaskytne na žádném jiném místě na světě.

Ve dvacátých a poté znovu ve třicátých letech 20. století zde byly objeveny podivné megalitické hrnce, o jejichž účelu archeologové dodnes spekulují.

Tisíce kamenných megalitických hrnců jsou zcela náhodně rozsety na ploše velké jako Praha. Jejich stáří je odhadováno na více než 2 000 let a jejich rozměry se různí. Největší hrnce jsou vysoké přes 3 metry a váží okolo 6 tun, ty nejmenší pak mají jen několik desítek centimetrů.

 

Některé z těchto hrnců obsahují lidské kosti, proto jsou tyto hrnce obecně známy jako „hrnce mrtvých“, ačkoliv teorie o jejich skutečném účelu se různí. Ta, která hrnce popisuje jako pohřební nádoby, je však nejpravděpodobnější.

jiné teorie naznačují, že dávní obyvatelé mohli tyto hrnce používat například k uskladnění potravin nebo ke sběru čerstvé vody, kterou tuto oblast vydatně zásobují pravidelné monzuny. Další teorie už je spíše z říše legend. Podle ní používali tyto hrnce obři a vyrobil je dávný král obrů, Khun Cheung, kterému sloužily k uskladnění rýžového vína.

Nedávno však byl učiněn zajímavý objev, který by mohl konečně vysvětlit, k čemu vlastně hrnce byly. Zajímavé je, že navzdory divokým spekulacím existuje jen málo lidí, kteří hrnce viděli na vlastní oči. Spousta lidí, kteří do oblasti, ve které se hrnce nacházejí, cestuje totiž ani neví, že něco takového existuje.

To je částečně dáno také tím, že zkoumání této oblasti je životu nebezpečné. Celá oblast je totiž doslova poseta nášlapnými minami, které pocházejí z občanské války v Laosu, která propukla v 60. letech.

 

Množství organizací, které v oblasti působí, se sice snaží postupně tyto miny likvidovat aby byla celá oblast pro vědce i turisty bezpečnější, ale tyto práce jdou pomalu a organizace na ně nemají dostatek prostředků. Výsledkem je, že lidé, kteří do těchto míst zavítají se mohou i 50 let po skončení války zranit nebo mohou dokonce přijít o život.

Plain-of-jars-site-2.jpg

 

Kromě megalitických hrnců zde však archeologové nacházejí i další předměty, například miniaturní hrnce z pálené hlíny, které jsou stejné jako ty velké. Bohužel, obsah většiny z nich zůstává záhadou, protože byl během tisíců let vykraden a hrnce byly nalezeny prázdné. V oblasti a poblíž hrnců byly také nalezeny různé keramické předměty, skleněné kuličky, železné nástroje, náušnice a dokonce i jehly a šicí potřeby.

Poblíž některých hrnců byly nalezeny také poklice, které jsou z vrchní strany jasně označeny vytesanými značkami. A právě to nejvíce podporuje domněnku, že se jedná o pohřební nádoby, které byly těmito značkami označeny.

plain-of-jars-carving.jpg

 

Všechny zkoumané hrnce pocházejí z místního kamenolomu, ačkoliv slovo místní není úplně přesné, protože kamenolom se nachází desítky kilometrů od míst, kde jsou hrnce rozsety. To je také pro archeology momentálně největší záhadou – proč by lidé věnovali tolik energie aby hrnce transportovali na místo, kde se nacházejí? Zejména v případě velkých hrnců vážících několik tun.

 

Dalším problémem je, že celá oblast pravděpodobně nebyla nikdy osídlena – archeologové nenašli žádné stopy po trvalém lidském osídlení a pravděpodobně zde tedy nikdy neexistovalo nic, co by se dalo nazvat civilizací. To také ukazuje na to, že celá oblast byla ve skutečnosti obrovským místem posledního odpočinku. Co ale vědce naprosto mate je otázka, proč lidé vyráběli modely hrnců z hlíny a poté je dávali mrtvým k jejich poslednímu odpočinku.

To je otázka, na kterou se asi odpověď nikdy nedozvíme, nicméně teorie o tom, že kamenné megalitické hrnce v Laosu sloužily podobně, jako dnešní urny, bude pravděpodobně jediná správná.

1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *