
V obrovské posteli s nebesy spí hlubokým spánkem osamělý muž. Pokojně a pravidelně dýchá, nepronásledují jej žádné zlé sny. Najednou se prudce vzpřímí a začne vyvíjet horečnou aktivitu. Rychlému probuzení nepředcházel nějaký podezřelý zvuk či zvonění budíku. A přesto se muž začíná rychle oblékat, aby mohl co nejrychleji odejít. Příčinou takové aktivity byl velmi zřetelný autoritativní hlas uvnitř mužovy hlavy. Ale v žádném případě se nejedná o nějakého pomatence zralého na psychiatrickou léčebnu. Jeho disciplinované, úsporné a promyšlené pohyby prozrazují spíše vojenský výcvik. A zdá se, že nepůjde ani do koupelny, což u Hefaista, jak se muž jmenuje, je normálně nemyslitelné. Ranní rituály miluje. Ale v uších mu stále zní Elův hlas: „Helfaiste! Musíš okamžitě do Mongolska. Právě jsme tam přišli o elitní jednotku a dva vycvičené mágy. Zahynuli při pronásledování dvou uprchlých nedávno probuzených bohů. Jediný, kdo to mohl dokázat, jsou ti zatracení slovanští šašci, kterým tam říkají bohové. Ihned se tam vydáš, zjistíš, co se stalo i co se chystá. Zabij si tam kohokoliv, jen Peruna chci živého. Jejich pokus o navrácení starých pořádků musí být překažen.“
Pokračování textu PETER RUNZEL 7. kapitola