Publikováno

Lidé s „klipovým myšlením“ se elitou nestanou

Hlavním ukazatelem v dnešním světě je – rychlost. O tom, jak se mění myšlení v epoše špičkových technologií, hovoří profesorka, doktorka psychologických věd Rada Granovská, vedoucí vědecká pracovnice oddělení organizace výzkumné práce Všeruského centra tísňové a radiační medicíny.
 

– Dnes se často mluví o tom, že současná generace dětí a mládeže je velmi odlišná od předchozích. V čem podle vašeho názoru je ten rozdíl?

– Je to způsobeno tím, že dnešní mladí lidé jinak vnímají nový materiál: velmi rychle a v jiném rozsahu. Například učitelé a rodiče naříkají, že děti a dnešní mladí nečtou knihy. Je to opravdu tak. Mnozí z nich nemají takovou potřebu. Byli přinuceni se přizpůsobit novému typu vnímání a tempu života. Předpokládá se, že za poslední století se rychlost změn kolem člověka zvýšila 50krát. Je tedy zcela přirozené, že vznikají i jiné způsoby zpracování informací. Tím spíš, že jsou podporovány prostřednictvím televize, počítače a internetu.
Děti, které vyrůstají v éře špičkových technologií, se na svět dívají jinak. Jejich vnímání není konzistentní, a není textové. Obraz vidí jako celek a informace vnímají na principu klipu. Pro dnešní mládež je typické klipové myšlení. Lidé mé generace, kteří studovali z knih, si dost těžko dovedou představit, jak je to vůbec možné.

 

– Mohla byste uvést nějaký příklad?

– Jistě. Provádí se takový experiment. Dítě hraje počítačovou hru. Pravidelně je mu dána instrukce na další krok, přibližně tři stránky textu. Vedle sedí dospělý, který si je rychle čte. Zatímco on však dokáže přečíst pouze půl stránky, dítě již má zpracované veškeré informace a udělalo další krok.

– A čím to je způsobeno?

– Když se u dětí v průběhu experimentu ptali, jak dokážou tak rychle číst, odpověděly, že nečtou celý materiál. Hledají klíčové body, které jim řeknou, jak se zachovat dál.
Abyste si představili, jak funguje takový princip, mohu uvést ještě jeden příklad. Představte si, že vám nařídili najít ve velké truhle na půdě staré galoše. Vy rychle všechny vyházíte, a jakmile je máte, sestoupíte s nimi dolů. A pak k vám přijde nějaký blázen, a chce po vás vyjmenovat všechno, co jste vyhodili, a ještě říct, v jakém pořadí to tam leželo. Jenže to přece nebyl váš úkol a tak dítě uvažuje.
Byly i jiné experimenty. Dětem ukazovali obrázek na určitý počet milisekund. A ony ho popisovaly takto: „někdo zvedl něco na někoho“. Na obrázku byla liška, která stála na zadních končetinách, zatímco v předních držela síťku a mávala s ní na motýla. Otázka je, zda byly dětem tyto informace potřebné, anebo pro úkol, který řešily, stačilo, že „někdo zvedl něco na někoho“. Tempo přicházejících informací je dnes takové, že pro mnoho úkolů nejsou detaily potřebné. Potřebný je jen celkový obrázek.
Na základě klipového myšlení do značné míry funguje i škola. Děti tam prý učí číst knihy. Ale ve skutečnosti je škola postavena tak, že učebnice nejsou knihami. Žáci čtou jeden kousek, pak o týden později další, a za tu dobu ještě kousky z dalších deseti učebnic. Takže zatímco škola hlásá lineární čtení, zaměřuje se ve skutečnosti na úplně obrácený princip: není třeba číst celou učebnici popořadě. Jedna hodina, pak deset dalších, pak zase tato a tak dále. V důsledku toho vznikají rozpory mezi tím, co škola požaduje a co ve skutečnosti nabízí.

– A o jakou věkovou hranici se v tomto případě jedná?

– V první řadě je tento typ myšlení vlastní mládeži někde do 20 let. Generace těch, kterým je nyní 20 – 35 let, se nachází na křižovatce.

– Mají všechny současné děti a mládež typické klipové myšlení?

– Většina. Ale samozřejmě je tu určitý počet dětí s konzistentním typem myšlení, které potřebují postupné a ucelené množství informací, aby dospěly k nějakému závěru.

– A na čem závisí, jaký typ myšlení se bude u dítěte rozvíjet – konzistentní (sériový, postupný) nebo klipové?

– Závisí to do značné míry na temperamentu. Flegmatici mají spíše sklon vnímat velké množství informací. Závisí to také na prostředí, na typu úkolů, v jakém tempu přicházejí. Není náhodou, že lidi starého typu psychologové nazývají „lidmi knihy“, a nové – „lidmi obrazovky“.

– A co je pro ně typické?

– Velmi velká rychlost „připojení“. Mají možnost současně číst, posílat sms, někomu volat – dělat mnoho věcí současně. A situace ve světě je taková, že takových lidí je potřeba stále víc. Protože dnes pomalejší reakce při jakékoliv kvalifikaci není brána jako pozitivní. Jen některým odborníkům a ve výjimečných situacích je nezbytná práce s velkým objemem informací.
Už německý průmyslník Krupp napsal, že pokud by před ním stál úkol zničit konkurenci, pak by jim prostě poskytl co nejvíce vysoce kvalifikovaných odborníků. Protože ti nezačnou pracovat, dokud nedostanou a nezpracují 100 % informací. Takže když se konečně dostanou k řešení, které se od nich vyžaduje, nebývá již aktuální.
Rychlá reakce, byť není dostatečně přesná, je nyní ve většině případů důležitější. Všechno se zrychlilo. Změnil se systém technické výroby. Ještě před 50 – 60 lety se stroje skládaly řekněme z 500 dílů. A potřeba byl velmi dobrý, kvalifikovaný odborník, který by v případě závady uměl najít konkrétní detail a rychle ho nahradil. Nyní techniku převážně dělají z bloků. Pokud je problém v nějakém bloku, je celý vyjmout a pak rychle nahrazen jiným. Taková kvalifikace jako dříve tedy už není potřeba. A tato myšlenka rychlosti, dnes proniká všude. Nyní je hlavním ukazatelem – rychlost.

– Ukazuje se, že lidé se dnes učí rychleji reagovat na zadané úkoly. Má to i obrácenou stranu mince?

– Dochází k poklesu kvalifikace. Lidé s klipovým myšlením nedokážou provádět hlubší logickou analýzu a nemohou řešit složité problémy.
A tady bych chtěla upozornit na to, že dnes probíhá zajímavého rozvrstvení. Velmi malé procento bohatých a odborně vyspělých lidí učí své děti převážně bez počítače, vyžadují, aby dělaly klasickou hudbu a provozovaly vhodné sporty. To ve skutečnosti znamená, že jim poskytují vzdělání podle starého principu, které přispívalo k vytvoření konzistentního a ne klipového myšlení. Pozoruhodný příklad: zakladatel společnosti Apple Steve Jobs vždy omezoval množství moderních zařízení, která děti doma používaly.

– Ano, vždy hodně závisí na prostředí, ve kterém jsou děti vychovávány. Mohou rodiče nějak ovlivnit, aby se při celém tom současném propojení světa moderními zařízeními u dítěte rozvíjelo nejen klipové myšlení, ale i tradiční, soustavné, logické, postupné?

– Samozřejmě, že mohou. Je třeba se v první řadě snažit rozšířit jejich sociální okruh. Právě přímá komunikace s lidmi – nikoli přes telefon nebo počítač – je pro dítě a jeho správný vývoj nenahraditelná.

– Na začátku rozhovoru jste se zmínila o tom, že knihy se čtou stále méně. Znamená to snad, že věk masové knihy se chýlí ke konci?

– Bohužel v mnoha ohledech to tak je. V jednom americkém článku jsem nedávno četla radu pro učitele středních škol: „Nedoporučujte svým studentům knihy, ale jen kapitolu z knihy, nebo ještě lépe – odstavec“. Je totiž mnohem méně pravděpodobné, že student knihu vezme do ruky, pokud ji má přečíst celou. I prodejci v obchodech už dávno zjistili, že knihy mající více jak tři sta stran se daleko méně prodávají, a dokonce stejně tak i ty, které jsou tlustší jen svým vzhledem. A problémem není cena. Jde o to, že lidé uvnitř sebe přerozdělili čas na různé druhy činností. Raději posedí na sociálních sítích, než aby četli knížku. To je pro ně zajímavější. Lidé přecházejí k jiným druhům zábavy.

– Jak jsem to pochopil, tak klipové myšlení je nevyhnutelným důsledkem vývoje moderní společnosti, a otočit tento proces, zvrátit jej, už není možné?

– Správně, takový je směr civilizace. Nicméně je třeba si uvědomit, k čemu to vede. Ti, kdo jdou po linii klipového myšlení, se elitou už nikdy nestanou. Nenápadně tu probíhá velmi hluboké rozvrstvení společnosti. Takže ti, kteří umožní svým dětem trávit hodiny u počítače, pro ně rozhodně nepřipravují zrovna nejlepší budoucnost.

zdroj zde
Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *