Publikováno Napsat komentář

Příčiny vlády Archóntů a Ahrimana (Nejvyššího Archónty) nad lidmi

„…A to o Archóntech, to je pravda?“ zeptal se Stas.
„Ano,“ odpověděl Sensei.
„Takže to jsou vlastně šamani, čarodějové, kněží?“
„Ale ne, kdysi dříve, v dávné minulosti jimi byli, a to jen někteří. Dnes jsou to lidé, kteří ve
svých tajných lóžích a spolcích důmyslně proplétají světový kapitál, politiku a náboženství.“
„Takže to jsou světoví bankéři?“ podivil se své domněnce Voloďa.
„Jsou to ti, kteří je ovládají,“ upřesnil Sensei.

„Zajímavé, a co jsou zač ty tajné spolky?“ zajímalo Voloďu.
„No, v různých dobách si říkali různě. Například jeden z prvních vlivných kruhů Archóntů je
ještě ze starých časů známý pod názvem Svobodní zednáři. Z tohoto stromu vede mnoho větví.
Existuje také tak zvané Bratrství hada, Bratrství draka, Ilumináti, Masoni a jiné tajné spolky.
Historici se dodnes snaží odhalit, jaký spolek ze kterého pochází. Ale jen se ještě více zaplétají.
Proč? Protože cílem Archóntů je zamotat a zpřeházet všechno tak, aby jen málokdo poznal a
odhalil pravou postatu všech těchto tajných spolků. Jenže v podstatě je to jednoduché. Převážná
většina tajných spolků jsou jen pěšáci v rukou Archóntů určení pro Ahrimanovu manipulaci.
Ahriman si pohrává se slabostmi lidí. A jednou z těchto slabostí je také to, že lidé podvědomě
tíhnou ke všemu tajemnému. To se týká nejen duchovní stavy člověka, jeho touha vymanit se s
řetězce reinkarnací pomoci tajných znalostí, ale mnohem častěji také banální sobecké ambice,
touha disponovat tajnými znalostmi, aby mohli vládnout sobě podobným. Právě proto většina
tajných spolků vzkvétá pod nadvládou Archóntů. Vezmeme-li v úvahu také to, že lidé chtějí
nejen získat tajné znalosti, ale také si kolem sebe vytvořit svou vlastní ‚říši‘, ve výsledku vidíme,
že má dnes téměř celý svět ve své moci tajná vláda Archóntů.“
Sensei se odmlčel, Voloďa se na chvíli zamyslel a řekl:
„Abych řekl pravdu, dokonce i když zohledním všechny své znalosti a zkušenosti bojového
důstojníka, nikdy jsem neslyšel o něčem takovém, tím spíš o tajných spolcích na této úrovni.
Mohl bys nám blíže osvětlit tuto otázku?“ A když viděl, že Sensei váhá, dodal: „Jak se říká, je
lepší poznat svého nepřítele, než zůstávat v nevědomosti.“
Na to mu Sensei odpověděl:
„Ale vždyť Archóntové nejsou žádnými nepřáteli! Jsou to nešťastní lidé, kteří si omylem vybrali
hodnoty prázdné a dočasné namísto věčných. Zvolili si materiálno, přesněji se přiklonili na
stranu Ahrimana. Člověk si stále vymýšlí nějaké nepřátele, protože v podstatě není schopen
vyřešit svůj vnitřní konflikt mezi Materiálním a Duchovním. Vztahy mezi skupinami lidí a mezi
státy jsou vždy pouze nafouknutou a zvětšenou kopií tohoto konfliktu. Ve skutečnosti je
největším nepřítelem člověka člověk sám, přesněji řečeno jeho Materiální podstata (pudové
instinkty, materiální myšlení). Není s ní možné bojovat obvyklými zbraněmi, protože čím větší
je odpor, tím silnější je její agrese, vždyť tomuto konfliktu věnuješ přehnanou pozornost. Můžeš
to přemoct pouze tak, že se budeš snažit nepoddávat se provokacím a svodům nekonečných
materiálních přání a také se soustředíš na duchovno, na to, co je užitečné pro duši. A až zaujmeš
vnitřně tuto pozici a budeš se jí upřímně držet, pak ani ve vnějším světě nebudeš mít nepřátele a
tvůj život bude jako zábavná hra. Konec konců žijeme zde pouze dočasně, v podstatě jsme tady
jen hosty.“

„No jo, ale vždyť tento svět je Ahrimanovou léčkou?! Jak tady můžeš žít, když se chceš stát
svobodným?“ zeptal se vzrušeně Jirka.
„Ať už se tady dostaneš do jakýchkoli podmínek, ať už ti osud chystá jakékoli nástrahy,
musíš žít tak, jak přísluší Člověku. Máš se sám stávat Člověkem a pomáhat s tím lidem
kolem sebe. Nejdůležitější v životě je být svobodný duchem, osvobodit se od materiálního
světa, kráčet k Bohu a neodbočovat z této cesty. Potom i ve vnějším životě můžete přinést
maximální užitek lidem a prožít život hodný jména Člověk. A právě v tom je skryto veliké
tajemství! Staň se člověkem tady a teď, v tomto sobeckém materiálním světě. Staň se
podobným Lotosu, který vyrůstá ze špíny a bahna, ale bez ohledu na to nabývá dokonalé
čistoty! Vždyť jsi Člověk a máš v sobě Boží semínko!“
Naše skupinka se zatajeným dechem poslouchala tato Senseiova slova.
„Ano, k tomu, aby ses stal člověkem na tomto světě, musíš mít skutečně ohromnou vůli a
odvahu, aby sis zachoval čistou mysl, která je neposkvrněná špínou tohoto bahna,“ souhlasil
Nikolaj Andrejevič. „Jenže člověka láká především napodobování toho, jak žije většina lidí
na tomto světě. Proto máme sklon jednat především sobecky, proto se koupeme ve špíně a
uklidňujeme své Svědomí frázemi jako ‚dělají to tak všichni‘, ‚žijí tak všichni‘. A po malé
odmlce dodal: „A co se týče Archóntů… Musím se přiznat, že bych si taky rád poslechl
informace o těchto tajných spolcích. Ne proto, že je to lákavé, ale proto, že bych si chtěl ujasnit
co a jak, chtěl bych se naučit oddělovat zrno od plev…“
Sensei kývl na znamení souhlasu s jeho odpovědí:
„Problém je v tom, že lidé chtějí to, o čem mluvil Ahriman. Chtějí se stát důležitými v tomto
materiálním světě a ve vztahu k jiným lidem, chtějí vyhovět ambicím Ega a nechce se jim
dokazovat Bohu, že jsou hodni jména Člověk tím, že k Němu budou směrovat a pečovat o svou
duši. Chtějí se teď a tady stát pohádkově bohatými a kvůli svým hloupým snům překračují
jakékoli hranice, chtějí dosáhnout svého cíle za každou cenu. Žijí pro to, aby nebyli horší než
jiní, aby byli v rámci možností ještě lepší. Mnozí se snaží stát se vůdci. Téměř každý si myslí, že
když už měl tu možnost narodit se do tohoto světa, pak by měl žít lépe než jiní a měl by
bezpodmínečně dosáhnout určitých výšek, v oblasti kariéry, společenského postavení, hmotného
zajištění.“
Skutečná Svoboda
„Ech,“ povzdech si Viktor. „Je to správné. Je třeba hlídat své myšlenky a být opatrný ve svých
přáních.“
„To jo, je dobré hlídat a bdít,“ pronesl Stas. „Ale co když tvé stanoviště zasypávají hesly jako
‚svoboda‘ a ‚rovnost možností‘, našeptávají to ze všech stran, jenže ve skutečnosti tě jen
využívají jako otroka?“
Sensei odpověděl:
„ ‚Svoboda‘ a ‚rovnost‘– to jsou nastražená slova, která lákají nejvíc ze všeho a která Ahriman
používá, protože člověk na ně reaguje na základě svých duchovních potřeb a pak také díky
Ahrimanově šikovné interpretaci ‚demokracie‘…“
„Je to něco jako, že demokracie znamená svobodu volby vlastních otrokářů?“ zavtipkoval
Viktor.
„Něco takového,“ kývl Sensei. „Vždyť Ahriman používá slovo ‚svoboda‘ a přivádí tak člověka
k vědomí, že svobodu lze získat pouze prostřednictvím peněz, pouze pokud máš dostatečný
kapitál. Bohatství a moc to jsou základní nástroje pro ovládání lidského vědomí. Avšak
skutečná svoboda znamená, že je člověk povznesen nad tento svět, povznesen nad své
materiální touhy a každý den, každou hodinu prožívá pro duši, naplňuje její pokladnici
dobrými skutky, myšlenkami, pomocí ostatním. Pokud člověk nežije pouze pro vlastní
sobectví a důležitost, ale pro ostatní lidi a ve jménu Boha.“
* * *
„…Velmi mnoho v životě lidí, v jejich duchovním utváření záleží na tom, kdo je řídí. V zemích,
které skrytě ovládají Archóntové, panuje lež, klam a materiální principy, které aktivně nahrazují
duchovní touhy a hodnoty národů. Na pozadí krásných slov jsou lidé přetvářeni na poslušné
hlupáky. A čím více je takových zemí, které Archóntové ovládají, tím více se lidstvo noří do
bahna materiálna, tím více se jejich volba přiklání na stranu materiálních hodnot. A přirozeně,
tím rychleji se civilizace blíží ke svému zániku. Vždyť základním principem existence lidstva
je zdokonalování se ve své duchovní podstatě, v tom, že každý má šanci stát se Člověkem.
Vždyť stádo poslušných dvounohých zvířat potřebují jen Archóntové a to pouze ke svým
sobeckým, ambiciózním účelům. A já chci ještě jednou zdůraznit, že každý člověk má právo
volby!“
Jak se můžeme postavit Archóntům?
„…Copak Archóntové činí?“ pousmál se Sensei. „Chtěl bych objasnit ještě jednou, Archóntů
samotných je jen žalostná skupinka v porovnání s celým lidstvem! Pokud je lidé nechají být,
Archóntové se jednoduše zblázní. Archóntové pouze plánují, kdežto my, lidé, volíme, budeme-li
souhlasit s jejich volbou nebo si obhájíme volbu vlastní. Vždyť společná volba závisí na osobní
volbě každého z nás, na tom, co v nás převáží uvnitř, jestli duchovní přání, nebo materiální klam.
Proč nás Archóntové postrkují do válek, revolucí a konfliktů mezi národy a proč my jdeme jako
stádo, jako ovce a zabíjíme sobě podobné, aniž bychom přemýšleli o následcích? Proto, že pro
Archónty je důležité formovat lidi neschopné samostatně myslet, neschopné najít si souvislosti a
konat. Mají zájem o otroky, kterými je možné manipulovat prostřednictvím sdělovacích
prostředků, vnucovat jim normy Archóntů – jak mají vypadat, jak se mají chovat a myslet,
jakých politických a hmotných zásad se mají držet. Udržují lidi v neustálém strachu z chudoby,
z hladu a hmotného strádání, v obavách o vlastní život a zdraví. Člověk začíná věřit, že toto je
ten pravý život, že toto je jeho osud.
Ale tak to vůbec není! Člověk je vždy svobodný ve své osobní volbě! Veškeré obavy jsou
výsledkem Materiální podstaty, jejího absolutního strachu ze smrti. Jenže každá hmota je
smrtelná. To je zákon. Avšak právě v tom spočívá kouzlo člověka, že není jen kouskem
hmoty, není otrokem, že se v něm skrývá obrovská duchovní síla, která jej může přeměnit
na Člověka Skutečného, na bytost, která je povznesena nad hmotný svět. Osvobodí-li se od
lži, pak se osvobodí od hlouposti. Poznáním Pravdy se člověk stává silnějším a moudřejším.
Čím více bude na světě lidí moudrých a svobodných duchem, tím hůře se bude Archóntům
dařit realizovat jejich plány, tím slabší bude jejich vliv na lidi. A pokud budou znát Pravdu
všichni a udělají svou správnou volbu, pak Archóntové nebudou mít jednoduše komu
diktovat své podmínky. Vždyť oni ve skutečnosti nejsou nikým. Archóntů je jen žalostná
skupinka. Lidé mají rozhodnutí ve svých rukou – buď se poddají provokaci Archóntů a
rozpoutají globální válku, nebo svrhnou vládu Archóntů a vytvoří zlatý věk této civilizace.
V rukou lidí je budoucnost světa. Je to jednoduché. Je třeba být tím, koho se Archóntové
bojí. Je třeba být Člověkem!“

Historická fakta o působení Archóntů
Příčiny vzniku států a válek
„…Co myslíš, proč a jak vznikl takový stát ‚Neomezených možností‘ jako je Amerika?
Nebo proč došlo k první a druhé světové válce?“
„Hm, proč?“ poněkud znejistěl Nikolaj Andrejevič. „Mělo to své historické důvody, politické
faktory, nakonec to možná byla jen náhoda. Co se týče válek – pohár trpělivosti přetekl a jen
sebemenší důvod stačil, aby se rozhořelo nepřátelství mezi politiky, kteří uvrhli své národy do
těchto válek.
Vezměme si například sarajevský atentát na rakouského arcivévodu, dědice rakousko-uherského
trůnu. Právě tato událost posloužila jako záminka k rozpoutání první světové války.“
Sensei se pousmál a řekl:
„Jinou odpověď jsem ani nečekal. ‚Historické důvody‘, ‚politické faktory‘, ‚náhoda‘,
‚pohár trpělivosti‘ – to jsou jen klišé Archóntů, která byla násilně vnucena lidem, aby
nikdo nechtěl odhalit pravou podstatu toho, co se stalo. Historie, můj drahý doktore, nevzniká
sama od sebe, dějiny lidstva tvoří a formují autority.“
Anglie pod vlivem Archóntů
„…Postupy a metody Archóntů se nemění,“ řekl Sensei a po malé odmlce dodal: „Na rozdíl od
obyčejných lidí, kteří žijí krátkým okamžikem, Archóntové plánuji svou činnost na staletí
dopředu. A ne proto, že tito lidé žijí dlouho. Ne, jejich život je obyčejný, pozemský, lidský,
stejný jako u všech. Jednoduše, takové jsou cíle a úkoly jejich organizace. Události v Anglii – to
je charakteristický příklad jejich destruktivní činnosti… Myslím, že bych mohl tomuto tématu
věnovat trochu víc času, abyste pochopili, kde leží kořeny těchto světových událostí.
Jakmile počet obyvatel na zeměkouli začal prudce stoupat, Archóntové začali usilovně pracovat
na vytvoření spousty nejrůznějších organizací, tajných spolků, mystických směrů, náboženských
sekt, aby bylo možné s jejich pomocí kontrolovat co největší počet lidí a převzít hlavní otěže
vlády ve světě. Jednou z nejvlivnějších organizací, které Archóntové vytvořili, byla skupina
velmi bohatých židů, přesněji velmi bohatých židovských rabínů, kteří byli náboženskými a
politickými vůdci židovského národa, jenž se nacházel v různých zemích…
Pohlíželi na sebe přímo jako na ‚mesiášskou‘ elitu judaizmu a tvrdili, že všichni židé světa, a to
bez rozdílu, jsou solidární s jejich cíli (ačkoli ve skutečnosti to jsou jen hlasitá prohlášení, nic
víc). A jejich reálné cíle také nebyly zdaleka takové, jak byly prezentovány veřejnosti. Právě
pomocí této organizace si Archóntové podrobili Anglii. A provedli to následovně. Nejdříve za
podpory těch lidí, kteří aktivně sponzorovali různé separatistické strany, byla zorganizována tak
zvaná ‚Anglická revoluce‘ (od roku 1640 do roku 1689), což byl v podstatě státní převrat
s občanskými válkami. Cílem bylo svržení dynastie Stuartovců, která vládla v Anglii a
nevyhovovala Archóntům. V důsledku politických manipulací došlo v roce 1688 k sesazení
Stuartovců z trůnu a již v roce 1689 byl za krále Anglie prohlášen Vilém III. Oranžský, jenž byl
stoupencem Svobodných zednářů. Tento člověk mimo jiné ihned po nástupu na trůn založil
Oranžský řád, jehož tajné úkoly se shodovaly se stávajícími záměry Svobodných zednářů, kdežto
v očích široké veřejnosti tento řád napomáhal upevnění protestantství v Anglii. Mimochodem,
tento řád existuje dodnes.
Tak dál, poměrně brzy novopečený král Vilém III., zcela v souladu s plány Archóntů, vtáhl
Anglii do velmi drahé války s Francií. Nejen, že v tomto krveprolití trpěly národy obou států,

válka také značně vyčerpala finanční zdroje obou států, zejména Anglie. Jenže právě o toto
finanční ožebračení Archóntům šlo. Po důrazné iniciativě Viléma III. byla britská státní
pokladna nucena vzít si úvěr od židovských bankéřů ve výši 1,25 milionů liber . Dokonce nejen
si půjčit peníze, ale také kvůli obrovskému státnímu dluhu souhlasit s nevýhodnými podmínkami
úvěru ve prospěch židovských bankéřů. Jako následek této pro Angličany velmi nevýhodné
transakce vznikla Centrální banka, pojmenovaná jako ‚Anglická banka‘. Právě tato banka měla
v souladu s podmínkami úvěru pro Anglii nevýhodnými, právo kumulovat státní dluh,
shromažďovat potřebné prostředky na úkor přímého zdanění anglického lidu, poskytovat úvěr ve
výši 10 liber v papírových bankovkách na každou uloženou libru ve zlatě, stanovovat hodnotu
papírových peněz ve zlatě. Následkem bylo, že v případě bankovní investice ve výši 5 %
přinášely bankovní operace 50 % zisk. V důsledku této otevřené a drzé zlodějiny zhruba za čtyři
roky vzrostl státní dluh Anglie u židovských bank téměř šestnáctinásobně. A nejen, že na
všechno zcela jednoznačně doplácel anglický národ, Archóntové v podstatě získali možnost –
díky podmínkám této zadluženosti – svobodně ovlivňovat politické dění ve státě jako skuteční
vládci země. Brzy se jejich lidé objevili dokonce v Anglické státní mincovně, mezi jinými také
všeobecně známý Isaac Newton… Uvedu ještě několik podnětů k zamyšlení, které souvisí s vám
známou událostí té doby a ukazují na výše zmiňovanou činnost Archóntů. Jestlipak víte, kdo po
zcela nečekané smrti Viléma III. Oranžského, kdy na trůn usedla Anna (poslední z rodu
Stuartovců), kontroloval každý krok královny a v podstatě řídil stát? Sarah Marlborough
(oblíbenkyně královny) společně se svým manželem, vojevůdcem Johnem Churchillem, který
byl ve své době stoupencem Viléma III. Oranžského. A kdo se stal dědicem anglického trůnu po
Annině smrti? Hannoverský kurfiřt Jiří I., Němec, který se do konce svého života nenaučil ani
slovo anglicky. Takže kdo v podstatě skutečně Anglii spravoval za jeho vlády a i potom?
Sedmdesát vlivných rodů anglického parlamentu. Kdo je takto pozdvihl na výsluní? Archóntové.
No, a o tom, co všechno napáchali v zahraniční politice, mimo jiné i v Americe, se dozvíte sami
z dějepisu. A to je celý příběh.
Neboli k čemu v podstatě v té době v historii Evropy došlo? K jednoduchému podvodu v
mimořádně velkém měřítku – malá skupinka německých knížat, sponzorovaných
židovskými bankéři pod vedením Svobodných zednářů, sesadila krále z anglického trůnu a
dosadila na tento trůn jimi kontrolované Hannoverské. Za přispění těchto panovníků byla
Anglie nejenže vtažena do války a zásobována německými vojáky, ale byla také značně
vyprázdněna státní pokladna. A co je nejdůležitější, Anglie se stala z politického hlediska
závislou na židovských bankéřích, a tím také na Archóntech.“
Vznik masonských lóží v Evropě
„…Ano, upřesním ještě jednu skutečnost. Taktika konání Archóntů, dokonce i mezi tímto
obrovským počtem tajných spolků, které se hromadně rodí, je poměrně složitá. Nejenže zakládají
tyto spolky, ale také je provokují ke vzájemné konkurenci, a to včetně tvrdých střetů,
prostřednictvím přetahování významných osobností. To všechno pro to, aby zametli stopy
zločinů samotných Archóntů, aby nikdo nepřišel na to, kdo ve skutečnosti stojí v pozadí těch či
oněch událostí. Archóntové štvali tyto tajné spolky proti sobě navzájem a jejich prostřednictvím
prováděli to, co potřebovali pro vlastní prospěch. A mezitím pomocí jiných svých konkurenčních
tajných spolků likvidovali toho ‚hráče‘, jehož politická úloha skončila. Celkově vzato, pro
Archónty to byla jen šachová partie, rozehraná s lidskými životy a zakamuflovaná do mystiky,
moci a politiky.
Uvedu vám příklad konkurence – 24. června roku 1717 se v Londýně shromáždili zástupci čtyř
velkých lóží. Na tomto setkání byla založena anglická Velká lóže, kterou ještě dnes nazývají
Světovou mateřskou lóží. Jedním z jejích hlavních úkolů bylo zachování Hannoverské dynastie

na trůnu (anglická královská dynastie vládnoucí v období 1714 – 1901), která Archóntům
vyhovovala. Mimochodem, ne náhodou někteří příslušníci následujících generací této královské
rodiny zastávali klíčové funkce v tajných spolcích Svobodných zednářů. Mimo jiné také Arnošt
August, král Jiří IV., král Eduard VII., král Jiří VI. Pro Archónty to bylo velmi výhodné,
zejména kvůli politickému vlivu, který měli na svět prostřednictvím svých ‚šachových figur‘…
Jenže stále bylo dost lidí, kteří byli nespokojení se svržením dynastie Stuartovců. Proto
Archóntové, aby dostali pod svoji kontrolu i tento ‚nespokojený dav‘, vytvořili jako protiváhu
navíc Velkou skotskou lóži, která podporovala stoupence Stuartovců. A pak jednoduše
manipulovali těmito dvěma systémy lóží, které se díky různým provokacím ze strany Archóntů
chovali k sobě navzájem velice nepřátelsky.“
„Ano, neštítí se ničeho,“ poznamenal Voloďa a zabědoval. „To je hrůza, takhle lidem vymývat
mozky!“
„Oni využívají všechny prostředky, počínaje zásahy do vědomí jednotlivců a konče
ovlivňováním světonázorů velkých skupin lidí.“
„Jednotlivců?“ zeptal se Ruslan znovu.
Stas mu to začal rychle vysvětlovat, zřejmě proto, aby Sensei neodbíhal od tématu:
„No, tím myslí krále a různé vysoce postavené lidi.“
„Nejen je,“ namítl Sensei. „Někdy, zřídka ale cíleně, poutají jejich pozornost a jsou zpracováváni
také chlapci ve věku jedenácti – dvanácti let z nižších sociálních vrstev, kteří nejsou pro okolí
ničím výjimeční.“
„Věk, kdy se probouzí životní energie,“ tiše poznamenal Nikolaj Andrejevič, který Senseie
pozorně poslouchal.
„Zcela správně. Pokud se Archóntové prostřednictvím svých organizací Svobodných zednářů,
cíleně zabývají výchovou takové osobnosti, může být dopad na lidstvo přímo katastrofální.
Například takový Rothschild.“
Rothschildovy osudy
„Kdo to byl Rothschild?“ zajímal se Viktor. „Nikdy jsem o něm neslyšel.“
„Není divu,“ pousmál se Sensei. „Je to finanční magnát konce 18. a začátku 19. století, neboli
právě té doby, o které jsme mluvili. Je to ten, kterého dnes velebí jako ‚zakladatele dynastie
vlivných bankéřů a obchodníků, majitelů celosvětově proslulých bankovních domů a korporací
v různých průmyslových odvětvích‘. V hromadných sdělovacích prostředcích mnoha států je
usilovně propagována legenda, že se tento člověk ‚vypracoval vlastním přičiněním‘, ‚dosáhl
takových výšin‘, a je dáván za vzor mladé generaci s tím, že ‚takové možnosti má každý člověk‘.
Proč Archóntové tolik propagují přikrášlené historky svých ‚pěšáků‘? Proto, aby lidé nechtěli
nahlédnout pod pokličku, zjistit, kdo ovládá tyto pěšáky a jiné figurky a pochopit, co se v tomto
světě ve skutečnosti děje. Proto, aby bylo možné přesvědčit lidi, že Archóntové ve skutečnosti
ani neexistují, že historie závisí výhradně na myšlení a činech‚ jednotlivých osobností, které drží
v rukou moc‘.“
„Jenže co tímto tajnůstkářstvím získávají?“ zeptal se Andrej a pokrčil rameny.
„Čas, okolnosti a kontrolu nad lidmi. Je pro ně výhodné zůstávat ve stínu, protože ve stínu se
uskutečňují jejich plány.
… Tak dál, odkud pochází Rothschild jako osobnost a jak ho Svobodní zednáři využívali pro své
cíle. Budete-li to vědět, pak lépe pochopíte také to, jak vznikal ‚nejlepší a nejdemokratičtější stát
světa‘ a komu vlastně patří.
Jméno Rothschild je v podstatě přezdívka, pseudonym, který v překladu z moderní němčiny
znamená ‚červený štít‘ (Rotes Schield). Mimochodem, chtěl bych poznamenat, že ve starověké
němčině výraz Rotes Schild znamenal ‚klamavý vývěsný štít‘. Ale to jen tak na okraj. Ve

skutečnosti se tento člověk jmenoval Mayer Amschel Bauer. Narodil se v roce 1743 ve starém
německém městě Frankfurtu nad Mohanem, v židovské rodině drobného obchodníka se starými
mincemi. Když mu bylo jedenáct a půl, osud mu postavil do cesty zástupce Svobodných
zednářů. Tito lidé si všimli chlapce díky činorodosti, která byla v jeho věku neobvyklá, a také
díky vlastnostem ‚šikovného obchodníčka‘ a nalezli v něm vhodný ‚materiál‘ pro vytvoření nové
figury na šachovnici svých velmistrů.
Ani ne půl roku po tomto seznámení a blízkém kontaktu se zástupci Svobodných zednářů v té
době už dvanáctiletý chlapec zcela osiřel. Vzali si ho na vychování příbuzní, kteří také poslali
Mayera do města Fürth, kde měl studovat ve známé synagoze. Jeho ‚noví přátelé‘ již chlapci
zjevili podstatu některých tajných záležitostí. S těmito vědomostmi se jeho pohled na okolní svět
zcela změnil. Všeobecné znalosti ho zajímaly jen velmi omezeně. Zato v synagoze, kde měl
možnost zkoušet své možnosti na vrstevnících, získal pověst skutečně mazaného šikuly. Ve
škole si otevřel něco jako směnárnu a provozoval výdělečnou činnost. Vytvářel různé sbírky
starožitnictví a pouštěl je do oběhu.
Když se už jako mladý muž vrátil do Frankfurtu, jeho mecenáši nepospíchali, nenabídli mu hned
pomocnou ruku a pozorovali, jak si povede v ‚chudých‘ poměrech. Mayer se ani teď neztratil.
Začal se aktivně věnovat každé práci, která se mu naskytla, a postupně rozšiřoval okruh svých
obchodů. Mecenáši byli spokojení s výsledky své ‚zkoušky‘ a pomohli Mayerovi získat místo
v bance Oppenheim v Hannoveru, kde začal poměrně rychle a šikovně sbírat praktické
zkušenosti, pracoval na různých pozicích a prošel všemi příčkami kariérního řebříčku od nejnižší
až k nejvyšší.“
„Kde, v Hannoveru?“ zeptal se s údivem Nikolaj Andrejevič. „Počkej… Před chvíli jsi vyprávěl o
dosazení Hannoverské dynastie v Anglii. Není to náhodou stejný…“
„Zcela správně… V Německu bylo v té době město Hannover jakousi základnou Svobodných
zednářů. Právě proto nebylo náhodou, že po Vilémovi III. Oranžském britský trůn zdědila právě
Hannoverská dynastie (vzdálení příbuzní Stuartovců). Mimochodem tato situace přetrvává
dosud, protože Windsorové (dynastie současných anglických králů) jsou přímými potomky
Hannoverského rodu.“
„Tak takhle to ve skutečnosti je,“ chápavě pronesl Nikolaj Andrejevič. „Tedy, tu rošádu
v Anglii chlapci vymysleli opravdu šikovně! Já jsem pořád nechápal, proč někteří Angličané
stále vyjadřují nespokojenost s ‚německou vládou‘ v Anglii.“
„Tak, tak,“ potvrdil Sensei.
„No, a tak co ten chlap… jak jen se… Rothschild, jak ten se stal finančním magnátem?“ nemohl
se dočkat Ruslan. „Vypracoval se v té bance?“
„Ne. To byla jen taková škola. Poté, co Rothschilda připravili a naučili všemu potřebnému,
znovu se vrátil do Frankfurtu. Do určité doby si ho schovávali, jak se říká, v záloze… V té době
se chlapec pokoušel otevřít si vlastní podnik – obchod se starými mincemi a směnárnu. A když
nastala vhodná politická situace, Mayera zapojili do velké hry. Tehdy mu bylo 21 let. Stále ti
stejní Svobodní zednáři ho seznámili ještě s jednou figurou na jejich šachovnici – s korunním
princem Vilémem IX. (budoucím hesenským kurfiřtem) z knížecí dynastie Hesenských…
Už za pět let se Mayer Amschel stal dvorním faktorem, čili obchodním agentem, dodavatelem
zboží pro potřeby dvora a pak – hlavním dvorním dodavatelem knížecího domu Hesenských.
Avšak jeho hlavním úkolem, který mu určili Svobodní zednáři, byla neveřejná kontrola finanční
činnosti Viléma IX.
Mimochodem, Vilém, na podnět Svobodných zednářů, začal jako první německý kníže
poskytovat peněžní půjčky s úrokem. Následkem toho se jeho dlužníky (a tím také lidmi, které
mohli bezprostředně ovlivňovat Svobodní zednáři) stala více než polovina evropských vládců.
Ba co více, princ Vilém ‚pronajímal‘ své vojáky jiným zemím a samozřejmě upřednostňoval ty
státy, na které mu ukázali Svobodní zednáři. Díky svým tajným patronům se stal přítelem
Hannoverských. Velká Británie byla v té době jeho hlavním zákazníkem, protože neustále

potřebovala vojáky, mimo jiné také pro zajištění kontroly nad svými koloniemi v Severní
Americe.
Všimněte si mimochodem jedné zajímavosti. Právě tyto německé oddíly, které patřily Vilémovi,
bojovaly později proti armádě Georga Washingtona u Fort Valley. V britské armádě bojovalo
proti ‚Američanům‘ víc Němců než Angličanů. A zároveň do služby k ‚Američanům‘ (přesněji
řečeno k Evropanům, kteří zdomácněli v anglických koloniích a jejichž převážnou část tvořili
Angličané) byli posíláni němečtí vojáci z Pruska. Mimochodem pruský král Friedrich Veliký,
který tyto vojáky posílal, byl už v mládí ve spojení s tajným spolkem Svobodných zednářů a byl
ovlivněn jejich ideologií.“
Žeňa nevydržel a vyprskl:
„Takže to vypadá, že Němci bojovali s Němci za nezávislost Angličanů proti Angličanům. To je
úplná blbost!“
Sensei vysvětlil:
„No, Archóntům se dařily ještě krkolomnější kombinace!“
„To jsou věci!“ pokýval hlavou Stas. „Copak Němci měli z této války největší prospěch?“
K tomu Voloďa jen suše poznamenal:
„Ale vždyť jim to bylo jedno, kde a za koho bojovali, když to byli žoldáci.“
Nikolaj Andrejevič těžce vzdychl:
„To je právě to! Těmto lidem je úplně jedno, kde bojují a čí zájmy hájí, jen když dostanou své
peníze.“
Sensei je vyslechl a pak pokračoval:
„Správně, a když postava Viléma IX. (který se v té době stal nejbohatším člověkem Evropy)
odehrála svou hru na šachovnici Archóntů, zcela jednoduše ho nastrčili do hry s ‚napoleonskými
válkami‘. Vilém byl nucen uprchnout ze země a dlouhá léta strávit v emigraci. Hádejte, komu
pak ‚dočasně‘svěřil všechny své záležitosti a finance?“
„Neříkej, že Rothschildovi!“ zavtipkoval Viktor.
„Právě jemu,“ stejným tónem potvrdil Sensei.
„A pak… Na šachovnici byla provedena drobná rošáda a Mayer Rothschild začal využívat velice
slušný Vilémův kapitál pro různé významné finanční transakce na mezinárodní úrovni s
obrovským ziskem ve prospěch Archóntů. Pro realizaci velkých mezinárodních obchodů
Archóntové dokonce poskytli Rothschildovi část své perfektně organizované výzvědné sítě, která
byla mnohem pružnější, než výzvědné služby evropských královských dvorů. Přičemž tito lidé
nejenže poskytovali informace o aktuálních událostech, ale také převáželi hotovost a cenné
papíry. Později, aby se předešlo odhalení výzvědné sítě Svobodných zednářů, bylo zveřejněno,
že Rothschild sám vybudoval celou síť agentů a informátorů dle vzoru královských špionážních
služeb. Takové zvěsti byly podporovány také tím, co se později stalo všeobecně známou
skutečností, a to, že za Rothschildovy peníze byl založen proslulý tajný řád bavorských
Iluminátů. A skutečně je to tak. Avšak došlo k tomu nikoli z Rothschildova ‚pověření‘, ale na
popud Svobodných zednářů. Ti v roce 1770 seznámili svého dalšího ‚svěřence‘ Adama
Weishaupta s Mayerem Rothschildem s tím, aby jeden z nich založil na půdě univerzity
v německém Ingolstadtu (Horní Bavorsko) tajný řád Iluminátů a druhý, aby tento projekt
financoval. Na tento řád Svobodní zednáři sázeli ve světle světových politických událostí. Proto
Weishaupt dostal za úkol nejen rozšířit a upevnit tento řád, ale také získat pro řád nejlepší mozky
z oblasti průmyslu, ekonomiky a vzdělávání. Bylo povoleno využívat jakýchkoli prostředků k
tomu, aby byli lidé na vysokých postech připoutáni k řádu a dostali se pod jeho úplnou kontrolu,
včetně drzého vydírání, podplácení a sexu. Mimochodem, víte, že za oficiální datum založení
řádu je považován rok 1776, což, povšimněte si, je rok, kdy byla podepsána americká Deklarace
nezávislosti. Právě bavorští Ilumináti s novým zaujetím začali propagovat staré heslo Archóntů:
‚Svoboda, rovnost, bratrství‘. A právě v jejich kruzích se velice intenzivně dopracovával plán
Nového světového řádu Archóntů, který byl následně uplatněn při utváření USA.“

„Oni se nazývali Ilumináti?“ upřesnil poněkud udiveně Viktor.
„Ano. Ale chtěl bych poznamenat, že je to jen jeden článek řetězce tajných společenství
Svobodných zednářů, jakýsi ‚duplikát‘, aby se zametly stopy a zamezilo se případným únikům
informací. Skuteční Ilumináti, Ahrimanovi pomocníci, se zrodili hodně dávno v tajném
mezopotamském společenství Hadí bratrstvo. A jejich uzavřené tajné společenství stále existuje.
Ale zpět k Rothschildovi. Postupem času Rothschild zapojil do hry o velkou politiku také své
dorůstající syny. Oženil se totiž ještě v roce 1770 s dcerou židovského obchodníka, která mu
porodila pět synů a pět dcer. Když děti dorostly, také vstoupily do kruhu Svobodných zednářů.
Rothschild z nich nejdříve udělal své pomocníky, a později, dle pokynů svých Pánů, rozeslal
syny do různých zemí: Nathan Rothschild založil banku v Londýně, Salomon – ve Vídni,
Kalman (Carl) – v Neapoli, Jakob (James) – v Paříži. Ve Frankfurtu se po smrti Mayera v roce
1812 do čela rodiny postavil jeho nejstarší syn Amschel, který také založil banku v Berlíně. V
19. století tito bratři nejen poskytovali úvěry vládcům a jejich státům, ale také, hlavně díky
Svobodným zednářům, byly za tyto peníze rozpoutávány války a zásobovány celé armády.“
Jak vznikly Spojené státy americké
„…Podívejme se na Spojené státy americké. Co si myslíš, jak vznikl tento stát?“ zeptal se Sensei.
Nikolaj Andrejevič mírně znejistěl a nerozhodným hlasem odpověděl:
„Pokud vím, tento stát byl vytvořen koncem osmnáctého století během válek za nezávislost v
Severní Americe. Prvním prezidentem USA se stal hlavní velitel konfederační armády George
Washington.“
„A víš, proč tato válka začala a kdo manipuloval tímto člověkem se záměrem vytvořit tenhle
stát?
…Poté, co Kryštof Kolumbus objevil v roce 1492 pobřeží Ameriky, začal bouřlivý proces
evropské kolonizace Severní Ameriky. Španělé, Angličané, Holanďané, Švédi, Francouzi se
snažili zachvátit nová území, která představovala nový zdroj nevídaného bohatství. Původní
obyvatelstvo bylo vytlačováno a vyhlazováno. Pro práci na bavlníkových a tabákových
plantážích byly hromadně dováženi černoši, v historii označovaní jako ‚otroci‘ z Afriky.
A organizace Svobodných zednářů hrála v tomto boji za nová území velmi významnou úlohu.
Jenže na rozdíl od ostatních postupovali Svobodní zednáři mnohem důvtipněji. Zatímco si státy,
které ovládly území Severní Ameriky, vzájemně konkurovaly a dělily přesídlence z Evropy na
‚vlastní‘ a ‚cizí‘, Svobodní zednáři postupovali zcela jinak. Prostřednictvím svých tajných lóží
v těchto zemích zcela volně rozmísťovali vlastní organizace ve kterékoli zvolené oblasti, ať už
byla pod nadvládou kterékoli země. A nejen, že tam umísťovali své lóže, ale také pod zástěrkou
‚náboženství‘ přetvářeli místní obyvatelstvo na ‚vlastní‘ lidi (bez ohledu na evropskou
národnost), aby se ujali moci na tomto teritoriu. Pochopitelně, že to dělali ‚zasvěcenci‘ nižšího
stupně masonství. Ovšem řídící pokyny přicházely z Evropy, přesněji z Anglie, která se v té
době stala jakýmsi útočištěm masonů.
…No, a teď se podíváme na to, jak vlastně vznikl ten ‚nejsvobodnější, nejspravedlivější,
nejdemokratičtější stát světa‘, kterému dnes říkají USA. Když evropské státy začaly na nových
územích Severní Ameriky intenzivně vytvářet kolonie, které nesly pohádkové zisky, Svobodní
zednáři se v těchto koloniích pustili do vyvolávání ozbrojených konfliktů. A nejen v koloniích.
Přes území Severní a Jižní Ameriky, díky jejich dovedné organizaci, se přehnala cela řada
revolucí. Oni také zorganizovali tak zvanou válku za nezávislost v Severní Americe (1775–
1783), během níž byly v roce 1776 vytvořeny Spojené státy americké. Roku 1783 ve Versailles
(zapamatujte si toto francouzské městečko nedaleko Paříže) byla podepsána tak zvaná mírová
smlouva, na základě které Anglie uznala nezávislost USA. A kdopak sponzoroval obě válčící

strany (včetně zajištění nájemných žoldáků, jak již víte z příkladu o německých vojácích) a
inicioval toto ‚smíření‘? Svobodní zednáři. Tak třeba prostředky na vedení války v Americe (ve
svých anglických koloniích) si anglická vláda půjčila od židovských bankéřů, včetně
Rothschilda. A pro ‚boj proti britské nadvládě‘ byla rovněž na náklady Svobodných zednářů
vytvořena konfederační armáda pod vedením George Washingtona, který byl jedním
z ‚odchovanců‘ masonské lóže.“
„Masonská lóže – to jsou stále tíž Svobodní zednáři?“ zajímal se Kosťa.
„Ano. Stejní páni,“ upřesnil Sensei. „V doslovném překladu z francouzštiny Mason znamená
‚kameník‘.Slovem ‚Masonové‘ pojmenovali Svobodní zednáři jednu ze svých náboženskopolitických
organizací, založenou v 18. století v Anglii. Mimochodem, slovo ‚frankmason‘ také
pochází z francouzského ‚franc-mason‘, což v doslovném překladu znamená ‚svobodný
zednář‘…
Podle všeobecně známé ‚legendy‘ George Washington vstoupil do masonské lóže ve dvaceti
letech. A to přesto, že si ho všimli mnohem dříve. Když bylo chlapci jedenáct let, zemřel mu
otec, který byl vlastníkem tabákové plantáže. Chlapec zůstal s matkou, ovšem jejich vzájemné
vztahy se neustále zhoršovaly, a to také díky jeho ‚novým přátelům‘. Jeho výchovu převzal bratr
Lawrence. Když bylo Georgovi dvacet let bratr Lawrence se za přispění Svobodných zednářů
odebral na onen svět a George se stal dědicem velkého jmění, bohatým statkářem. Ale dodnes se
oficiálně prohlašuje, že jeho bratr zemřel na tuberkulózu. Došlo k tomu v roce 1752, v období,
kdy začaly války o území mezi anglickými a francouzskými koloniemi. Ne náhodou byl právě
tento mladý muž za dva roky (1754) jmenován hlavním velitelem domobrany ve Virginii a v
roce 1755 – velitelem pluku. Následně byl oženěn s mladou vdovou, která disponovala
obrovským jměním, prosazen do politiky, kde byl během několika let pravidelně volen do
Zákonodárného shromáždění za různé okresy. Přičemž v době voleb George Washington,
poučený Svobodnými zednáři, nelitoval peněz a zpravidla štědře platil pití svým ‚voličům‘ a po
sčítání hlasů organizoval grandiózní ples.
No, a když nastaly události, které Archóntové naplánovali a které souvisely s utvářením
‚nezávislého státu‘, George Washington byl zvolen generálem a postaven do čela armády,
shromážděné ‚na obranu americké svobody‘. Přál bych vám vidět tuto ‚armádu‘! ‚Vojáci‘ byli
verbováni narychlo a neměli žádné vojenské znalosti. Scházela disciplína a kvetla dezerce.
Celkově byla Washingtonova armáda značně nezkušená ve srovnání s regulérní armádou
protistrany. Nicméně po vytvoření všech ‚kulis‘ Archóntové rozehráli velmi zajímavou partii.
Bez ohledu na to, že britská vláda, která si válku nepřála, oznámila koloniím, že je připravena ke
smíru, k válce za ‚nezávislost‘ stejně došlo. Archóntové totiž potřebovali ‚vlastní‘ stát.
Archóntové, kteří plně financovali tuto válku, přirozeně věděli, kdo a kdy zvítězí. Proto byly
nastaveny náležité politické okolnosti. A tak Angličané se svou ‚silnou regulérní armádou‘
kapitulovali ve stanovené době. Pro mnohé lidi, kteří uvěřili prohlášením Archóntů, to byla válka
za ‚nezávislost‘. Pro samotné Archónty a pro úzký okruh jejich podřízených to bylo jen divadlo!
Po válce Svobodní zednáři udělali z Washingtona válečného hrdinu, zachránce vlasti a skládali o
něm skutečné legendy. Zkrátka plánovaně připravovali společenské mínění k prosazení svého
prominenta do úřadu prezidenta nového státu, k čemuž také následně došlo, a to bez výhrad.
Byla vytvořena také příslušná vláda. V důsledku toho, byl namísto ‚nezávislého a volného státu‘
vytvořen stát, ve kterém byla skutečná moc v rukou Svobodných zednářů. Deklaraci nezávislosti
připravili a podepsali výhradně zástupci této tajné organizace. Ústava USA byla vypracována a
podepsána masony. George Washington a většina jeho generálů byli Svobodnými zednáři. A i
nadále se prezidentem státu mohla stát pouze osoba pověřená a kontrolovaná touto organizací.
Tato situace přetrvává dodnes. O Kongresu a Senátu ani nemluvě.
Jak pak probíhají v USA prezidentské volby? Zkuste si to zjistit, jen pro zajímavost. Nejenže
národ ‚hlasuje‘ pro kandidáty, které mu představují ti, o kterých si teď vyprávíme, ale také jeho
mínění a volba v podstatě žádnou roli nehrají. Otcové zakladatelé USA rozhodli, když vytvářeli

tento stát, že národ se může ‚zmýlit‘ ve své volbě následkem politické negramotnosti. Proto
otcové založili tak zvané ‚kolegium volitelů‘, které sdružuje zástupce všech amerických států,
zastoupených také v Kongresu (Senát a Sněmovna reprezentantů). Právě tito lidé, bez ohledu na
názor lidu a výsledky hlasování, definitivně rozhodují, kdo se stane prezidentem této země.“
„Copak to jsou volby?“ podivil se Nikolaj Andrejevič. „Vždyť je to fikce! Jakápak je to
demokracie?!“
„Ano, ano, historie se opakuje,“ pousmál se Sensei. „Kolegium kněží v Babylonu, kolegium
pontifiků ve Starém Římě, kolegium reprezentantů v USA… Nic nového pod sluncem…
Podíváte-li se pozorně na symboly USA, uvidíte, že v podstatě všechno – původní vlajka s 13
pruhy a 13 hvězdami (které zdánlivě symbolizovaly 13 původních států – bývalých anglických
kolonií), americká státní pečeť, pyramida s vševidoucím okem, státní erb na obrácené straně
pečetě, Fénix (vlastně v jejich chápání je to orel) – to všechno jsou symboly Svobodných
zednářů, přičemž symboly právě těch Ahrimanových zednářů, kteří byli zformováni již po
Imhotepově době. Historie se zmiňuje o tom, že tyto symboly byly vytvořeny na pokyn
Rothschilda a jejich návrhy vyrobil Adam Weishaupt. Jenže tomu se říká ‚soustředit únik
informací‘ na určitých, veřejně známých, historických osobnostech. Tyto symboly byly
vytvořeny dávno a rozhodně ne na úrovni vykonavatelů jako byl Rothschild.“
Nikolaj Andrejevič s ještě větším zájmem pronesl:
„Ano?! Tak to jsem nevěděl. Jednou jsem viděl v časopise zobrazení americké státní pečetě. Je
na ní orel, který drží v levém pařátu šípy a v pravém olivovou ratolest, nad ním je slunce s
modrým nebem a hvězdami uvnitř a uprostřed na prsou orla je ta pruhovaná vlajka. Ničeho
zvláštního jsem si nevšiml.“
„To proto, že ses nedíval pozorně,“ poznamenal vesele Sensei. „Kdyby ses o tuto záležitost více
zajímal, tak by sis všiml, že nejenže je šípů třináct, ale také prostřední tři utvářejí trojúhelník,
který směřuje vrcholkem dolů. Protože třináctý, ‚neviditelný‘, se vždy nachází ve skrytém
postavení. Olivová ratolest má 13 listů a 13 plodů. Dokonce na každé orlí křídlo přilepili 32 pér.
A pokud by ses pozorněji zadíval na ty hvězdy uvnitř slunce, tak bys tam uviděl znak známý
jako Davidova hvězda – dva složené pravoúhlé trojúhelníky, jeden obrácený ostřím dolů a druhý
ostřím nahoru. Součet hvězd, které tvoří tento znak, je také třináct.“
„Hexagram?!“ nevycházel z údivu Nikolaj Andrejevič. „Na státní pečeti USA je šesticípá
hvězda, tento symbol judaizmu?! To je mi ale novina!“
„Ale jakápak novina? Je stará jako sám svět,“ zavtipkoval Sensei. „Je to symbol židovských
kněží, který ukazuje na skutečné pány Ameriky… Mimochodem, když v roce 1817 rodina
Rothschildů získala šlechtický titul, tak zcela otevřeně zahrnula Davidovu hvězdu do rodinného
erbu.“
„Davidova hvězda, to je která? Ta, co je zobrazena na izraelské vlajce?“ upřesnil Voloďa.
„Ano,“ odpověděl Sensei. „V podstatě se jedná o velmi starý symbol. Hexagram jako zvláštní
symbol znali nejen na Středním a Blízkém východě (kde byla poměrně rozšířena jako symbol
kultu bohyně Astarté), ale také ve staré Indii. Svého času zmíněný znak uzurpovali těmto
národům židovští kněží. Následně byl využíván v židovských společenstvích jako zobrazení na
pečetích, na vlajce (na tak zvané Davidově vlajce, kterou tvoří červené plátno se zobrazením
šesticípé hvězdy).
Třináctka je symbolická, je to označení nejvyššího kruhu moci. Jenže kdo a s jakými záměry tuto
moc využívá, to už je jiná věc. Archóntové přisuzují znakům a symbolům obrovský význam
proto, že si takto označují svá území – čí je to území, komu patří a kdo za tím vším stojí.“
* * *
„…Pokud jde o finanční situaci USA… Můžeme říci, že se historie opakuje. Roku 1790
Svobodní zednáři dosadili na post ministra financí Alexandra Hamiltona, který byl během války

‚za nezávislost‘ tajemníkem George Washingtona. Právě on založil První národní Banku
Spojených států, první centrální banku v Americe, která byla pod Rothschildovou kontrolou a
jejíž struktura přesně kopírovala soukromou Anglickou banku, o které jste již slyšeli. Přičemž
Svobodní zednáři, kteří soustředili hlavní jmění do svých rukou, čas od času schválně
destabilizovali ekonomiku USA. Ptáte se proč? Jednak proto, aby byla prodloužena smlouva
mezi touto bankou a státem a jednak proto, aby se americký národ dostal do dluhové závislosti
na bankovních úvěrech.
Tady máte jednoduchý příklad. Ještě v roce 1811 stále stejný Rothschild využil svého vlivu
v britském parlamentu a prosadil, aby Británie znovu uplatnila své nároky na území v Americe.
To mělo za následek válku, ke které došlo v letech 1812–1814. Následně se lid USA dostal do
značné dluhové závislosti. Od koho si vláda půjčovala? Od bankéřů Centrální Banky. A
skládanka je celá. Mimochodem, právě tato banka se roku 1913 stala Federální rezervní bankou
a dnes je Centrální bankou Ameriky. Jenže její skuteční vlastníci zůstávají stále stejní!
Nebo jiný příklad. V letech 1861–1865 vyprovokovali Svobodní zednáři v USA občanskou
válku, aby zchladili horké hlavy lidí, kteří nebyli spokojeni s vládou. Země se rozdělila na Sever
a Jih. Rothschildova londýnská banka financovala Sever a Rothschildova pařížská banka zase
Jih. Rothschildové, kteří zásobovali obě strany zbraněmi a prostředky, na tom vydělali obrovské
jmění.
Je to stejné, jako když hrajete šachy sami se sebou. Ať vyhraje kterákoli strana, černé nebo bílé
figurky, hráč vyhrává vždy. Prohrál pouze americký národ, a to jak Sever, tak i Jih.
No, takže války a revoluce se nestávají jen tak. Přinášejí zisk právě tomu, kdo je
vyprovokoval. Válka je neštěstí pro obyčejné lidi. Pro Archónty a jejich patolízalské
finančníky je to velmi výhodný obchod. Jedni si rozšiřují sféru vlivu a druzí zvyšují své
jmění. Trpí obyčejní lidé.“
„To jo, štvát nás proti sobě, to jim jde,“ zamyšleně pronesl Nikolaj Andrejevič. „To je jen další
důkaz naší lidské slabosti…“
„…a hlouposti,“ dodal Žeňa.
Viktor s odsouzením pokýval hlavou:
„Tak velký stát, dalo by se říci celý kontinent, a tak s nimi vyběhli?!“
„Velkým se tento stát stal mnohem později,“ poznamenal Sensei, „a také prostřednictvím
podvodu, aféry a drzého obsazení cizích území. Vždyť v počátcích tvořilo ‚nezávislý stát‘ 13
bývalých britských kolonií, které se rozkládaly na území východního pobřeží Severní Ameriky.
Později, cíleně a za použití různých postupů, které nevylučovaly ani války, ani podplácení, ani
vydírání, zhruba každé desetiletí po dobu sta let docházelo k rozšiřování těchto území do
současné velikosti.
Kupříkladu jak získali bývalou francouzskou kolonii Louisianu, jejíž území se prostíralo od New
Orleansu až ke kanadským hranicím. Mimochodem, v polovině 18. století patřily nejrozsáhlejší
kolonie na území Severní Ameriky právě Francii. A to posloužilo jako jedna z hlavních příčin
značného oslabení tohoto státu v důsledku mohutné ekonomické krize, kterou ve Francii
vyprovokovali Svobodní zednáři (výsledek ‚pomoci‘ USA ze strany francouzské vlády v jejich
‚válce za nezávislost‘, ‚pomoci‘, která zase mnohonásobně zvýšila státní dluh Francie) a jako její
následek – tak zvanou Velkou francouzskou revoluci.“
„Takže ve skutečnosti to nebylo projevem vůle francouzského národa?“ podivil se Viktor. „Bylo
to předem promyšlené? Na právnické fakultě nám vyprávěli o svržení monarchie, o povstání, o
vládě lidu.“
„Bylo to jen další divadlo Archóntů,“ těžce vzdychl Sensei. „Jakmile byl George Washington
jmenován prvním prezidentem státu, nově vytvořeného Svobodnými zednáři, tak ihned,
prakticky několik dnů na to, začali Archóntové aktivně realizovat druhou fázi programu na
rozšíření hranic USA. Aby byl oslaben vliv Francie v jejích amerických koloniích, o které se
Archóntové zajímali, byla ve Francii zorganizována revoluce. A zase, kdo zorganizoval Velkou

francouzskou revoluci? Svobodní zednáři se svými pomocníky z řad masonů, s takovými
‚ideology‘ a ‚činiteli‘ jako byly Voltér, Diderot, Rousseau, Robespierre, Marat a jiní…
Přičemž si všimněte, že inaugurace prvního prezidenta USA George Washingtona probíhala 30.
dubna 1789 v New Yorku, který byl v té době hlavním městem USA.
„30. dubna?“ podivil se Nikolaj Andrejevič. „O svátku Valpuržiny noci?“
„Přesně tak,“ potvrdil s úsměvem Sensei. „Toto datum nebylo vybráno náhodou…“
Masonské působení Goetha
„…I on byl jedním z ‚pracantů‘ Svobodných zednářů. Mimochodem, v roce 1749 se narodil
Johann Wolfgang v zámožné rodině královského radního (povoláním právníka, doktora práva) a
dcery vyššího frankfurtského hodnostáře – úctyhodného manželského páru ve Frankfurtu nad
Mohanem. Chlapec se pilně učil jazyky, mimo jiné také starou hebrejštinu. A se Svobodnými
zednáři měl velmi těsné spojení. Ne náhodou byl román Utrpení mladého Werthera, který
mladého Goethe tolik proslavil, vydán ve značném počtu kusů a aktivně šířen nejen v Německu,
ale i za hranicemi státu. A ne náhodou tento román ovlivnil pohled mladých lidí na svět,
docházelo pak ke skutečné epidemii sebevražd, údajně napodobujících hrdinu tohoto románu. A
určitě nebylo náhodné také uplatnění Goethe v politice a povýšení jeho tvorby na úroveň
světových bestsellerů.“
Francouzská revoluce
„…30. dubna roku 1789 proběhla inaugurace prvního prezidenta USA. Již 5. května 1789
propukly bouřlivé události Francouzské revoluce. Vše se událo podle starého schématu
Archóntů, podle stejného, které bylo uplatněno při založení Římského impéria, zničení ‚staré
dobré‘ Anglie, vytvoření USA a také v jiných zemích. Nejdříve probíhala revoluce, teprve
pak byla vytvořena republika, následně byla zavedena vojenská diktatura a konečně se do
čela státu postavila loutka, která byla nucena podřizovat se finanční aristokracii,
kontrolované Archónty. Stejné to bylo i ve Francii. Pod pláštíkem krásných hesel byli lidé
štváni proti sobě navzájem. Bylo prolito mnoho krve a následně se do čela vlády stejně dostali
lidé, kteří vyhovovali Archóntům. V roce 1792 byla ustavena republika. Po státním převratu
roku 1799 byla nastolena Napoleonova diktatura. A již v roce 1803, mimochodem také 30.
dubna, pověřenec USA‚ zahájil jednání‘ s Napoleonem o odkoupení Louisiany. V té době
Svobodní zednáři zorganizovali několik povstání ve francouzských koloniích. Ba co více, na
těchto územích byla zahájena agresivní politika osídlování bohaté a úrodné země Američany.
No, a Napoleon obdržel návrh, jak popisují tuto událost moderní historikové,“ pousmál se
Sensei, „návrh, který jednoduše nemohl odmítnout – buď prodá tato území za nabízenou
symbolickou cenu, nebo o ně stejně přijde a nedostane nic náhradou.“
* * *
„…Napoleon byl figurkou, kterou lidé Archóntů postavili do čela vlády. Právě v době, kdy
vznikl problém s koloniemi, byl Napoleon aktivně připravován na války v Evropě. Tento člověk
moc dobře chápal, že nemá na výběr. Proto udělal to, co po něm požadovali. Bez zbytečných
průtahů prodal Louisianu a za tuto ‚poslušnost‘ byl Archónty odměněn v roce 1804
imperátorským titulem.“
„Takže války s Napoleonem také nejsou náhoda?“ zeptal se Viktor.

„Samozřejmě. Mimochodem, války s Napoleonem, zákon USA o embargu, válka v Británii v
roce 1812 – to vše podporovalo velmi intenzivní rozvoj průmyslu v USA.“
„No jo, měli to všechno spočítané,“ pousmál se hořce Nikolaj Andrejevič.
„No, a víte, jak USA získalo španělskou kolonii Floridu? Použili stejnou taktiku. Zorganizovali
v koloniích revoluci a začali drze osídlovat tato území svými kolonisty. A pak, po divadélku pro
veřejnost, předložili španělské vládě stejný návrh, jaký obdržel předtím Napoleon. Zaplatili
symbolickou cenu, a to jen kvůli ‚uspokojení nároků některých velkých španělských majitelů
půdy‘, kteří byli ve skutečnosti figurkami Archóntů, a připojili tato území k USA. Stejná taktika
byla používána i vůči ostatním zemím, které se později staly státy USA. O Mexiku ani nemluvě.
Jednoduše rozpoutali s touto zemí válku a bez skrupulí si ‚ukousli‘ půlku jejího obrovského
bývalého území. A pak, aby celému světu předvedli, jak jsou ‚demokratičtí‘, ‚zaplatili‘ za tato
teritoria naprosto směšnou cenu.“
Přípravy na první světovou válku
„…Když Archóntové dokončili svůj plán na rozšíření státních hranic, začali stejně barbarským
způsobem pracovat na umělém vzestupu americké ekonomiky na úroveň světového lídra a také
upevnění této země na pozici nejvýznamnějšího státu na světě. Archóntové vyprovokovali první
světovou válku, aby tak značně oslabili své silné evropské konkurenty, a to včetně Ruska, jehož
ekonomika se v té době začala velmi intenzivně rozvíjet (a mimochodem, jehož armáda byla
tehdy největší na světě), a Německa, které překonalo dokonce Anglii v oblasti průmyslu i
vojenství. Neboli v době, kdy se Archóntové zabývali vytvářením USA, v důsledku čehož se
situace v Evropě v podstatě vymkla jejich kontrole, zorganizovali nové ‚rozdělení světa‘, s
novým rozložením sfér vlivu, kolonií, kapitálových investic, zdrojů surovin a odbytišť. Vše bylo
předem promyšleno a pečlivě naplánováno do posledního detailu. Přípravami na první světovou
válku se zabýval tak zvaný Výbor 300.“
Výbor 300 a jiné organizace Archóntů
„Je to jedna z organizací, které dnes tvoří pyramidu hierarchie Archóntů. Myslím, že pro lepší
pochopení souvislostí vám povím pár slov o struktuře dnešní pyramidy Archóntů. Takže, pod
kontrolou Ahrimana (kterého ve velice úzkém kruhu nazývají ‚Vševidoucím okem‘ a v širších
kruzích je vnímán o něco víc abstraktně, jako ‚vůdčí duch‘, ‚oko Luciferovo‘) je soustředěno
dvanáct Archóntů. Tento uzavřený ‚kruh kněží‘ tvoří společně Radu 13, ve které má šest členů
také moc kněžských soudců pod vedením Ahrimana. V podstatě právě toto je hlavním útočištěm
Archóntů. Dál se pod kontrolou Archóntů nachází Rada 33, v níž jsou zastoupeni nejvyšší
hodnostáři Svobodných zednářů, kteří mají značný vliv na světovou politiku, ekonomiku a
církve. Tito Svobodní zednáři zároveň s tím tvoří elitu Výboru 300.
Chtěl bych poznamenat, že nejdříve byl tento výbor, který v roce 1729 založila organizace
známá jako Britská východoindická obchodní společnost, vytvořen za účelem zajištění různých
obchodních případů a také pro podporu obchodu s opiem a provádění bankovních operací v
mezinárodních bankách. Tento spolek byl původně ovládán Britskou korunou. Situace se ovšem
radikálně změnila poté, co se výbor dostal do područí Svobodných zednářů. V dnešní době
Výbor 300 sdružuje více než tři stovky členů, včetně nejvlivnějších zástupců Západních zemí.
Zahrnuje také zásadní část světového bankovního systému.
Dále následuje výčet mnoha jiných tajných organizací, které se navzájem překrývají jako slupky
cibule. V podstatě se tyto ‚slupky‘ oddělují od určitého spolku lidí, kteří vytváří hned několik

dalších různých poboček spolku a sami jsou členy těchto poboček. Pro Archónty je to výhodné
proto, že jedna a táž vlivná osoba nejenže ovládá velkou mezinárodní korporaci nebo zastává
vlivnou funkci na mezinárodní úrovni, ale je také členem hned několika tajných spolků, kde
zajišťuje neveřejnou kontrolu jejich členů a současně funguje jako spojovací článek mezi
ostatními částmi tohoto uceleného systému.
Například Kulatý stůl, jedna z organizací kontrolovaných Archónty, vytvořila dceřinou napůl
tajnou organizaci, Radu pro zahraniční vztahy (CFR), která je dnes jednou z nejvlivnějších
organizací ve Spojených státech. Členy CFR byli prakticky všichni američtí prezidenti ještě před
tím, než byli zvoleni do této funkce. Mimochodem, právě pod CFR spadá vedení Světové banky.
Vnitřním kruhem CFR je řád Lebky a kostí, kam zase patří vnitřní kruh Jason Society, který je
součásti řádu Hledání. Mimochodem právě z těchto lidí jsou vybíráni výkonní členové Rady pro
zahraniční vztahy a Trilaterální komise. Členové těchto řádů skládají určitou přísahu, která je
zbavuje jakýchkoli závazků vůči komukoli a čemukoli, například vůči národům, vládám,
právním zákonům kterékoli země apod. Mají za to, že tato přísaha neutralizuje jakoukoli jinou
přísahu, kterou by složil člen řádu v průběhu své činnosti. Jinými slovy věrnost a oddanost jsou
uplatňovány pouze ve vztahu ke vlastnímu řádu.
A to se už ani nezmiňuji o takové americkoevropské organizaci jako jsou Bilderbergers
(vytvoření bývalým příslušníkem SS, který sloužil na I. G. Farben, byl členem Výboru 300 a
nyní je v dějinách zapsán pod jménem princ Bernhardt Nizozemský – ‚Prince Bernhard of the
Netherlands‘), jejíž členové tvoří seskupení nejvlivnějších finančníků, průmyslníků, vůdčích
osobností různých států a vědců. Bildenbergské komise, které mají své centrály ve Švýcarsku,
sestávají z členů různých tajných spolků Svobodných zednářů, jakými jsou například
Freemasoni, Vatikán, Černá šlechta (The Black Nobility). No, a tak dále, a tak podobně.“
„Chcete říct, že NATO je také podřízeno těmto ahrimanovým strukturám?“ zeptal se Andrej.
„Jasně, jsou to první přisluhovači.“
„A co OSN?“ zatvářila se nedůvěřivě Taťána.
„Ano,“ kývl Sensei.
„Ne, s NATO bych to ještě pochopila – je to vojenská organizace. Ale OSN?“ pokrčila dívka
rameny. „Ve škole nám říkali, že tato organizace byla vytvořena za účelem rozvoje
mezinárodních vztahů, pro podporu a upevnění míru a pro zajištění bezpečnosti ve světě…“
„Není divu, že jsou informace ohledně OSN předkládány právě v této podobě. Vždyť my jsme
pro Archónty pouhou ‚veřejností‘, jejíž příslušné ‚názory‘ je třeba formovat již od dětství. Kolik
historiků mají Archóntové? A všichni píšou ‚dějiny‘. I když, pokud budete hledat pečlivě, je
možné, že najdete to, co hledáte. A co se týče Organizace spojených národů, budu vám vyprávět
o jejím vzniku. Ale až někdy později, abyste v kontextu všeho ostatního pochopili, k čemu
Archóntové potřebují takovéto struktury.“
První světová válka
„Takže, přípravou ‚podmínek‘ pro první světovou válku se zabýval Výbor 300. Vytvářel celou
řadu organizací, které prováděly všestranné průzkumy a analýzy akčních plánů, které by mohly
vést ke kýženému výsledku. Dále také, což byl druhotný úkol, psychologické zpracování
obyvatelstva metodou takzvaného ‚sociálního klimatizování‘, aby došlo ke změně veřejného
mínění v různých zemích ve prospěch války a aby lidé vnímali informace, které jim byly
předkládány hromadnými sdělovacími prostředky bez uplatnění jakéhokoli racionálního nebo
kritického přístupu.
Po dokončení důkladné ‚kalkulace‘, podepsání nezbytných úmluv, neboli když bylo vše
připraveno, zcela jednoduše využili triviální konflikt mezi Rakouskem-Uherskem a Srbskem.
Ten se týkal atentátu na rakouského následníka trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda, a na
jeho manželku Žofii, který spáchali v Sarajevu srbští vrazi z okultního spolku Černá ruka.

Rakousko-Uhersko pod nátlakem Svobodných zednářů předložilo Srbsku předem nesplnitelné
ultimátum. A přesto, že Srbsko bylo ochotno splnit řadu požadavků, rakousko-uherští ‚muži u
moci‘ mu stejně vyhlásili válku. A už to jelo! Německo vyhlásilo válku Rusku, pak Francii.
Velká Britanie vyhlásila válku Německu. V závislosti na tom, který stát byl čí spojenec, si
navzájem pomáhali a účastnili se války na příslušných stranách. Jenže právě podepsání těchto
spojeneckých dohod kdysi iniciovali prostřednictvím svých poskoků ti, kteří se bezprostředně
podíleli na vypracování válečných plánů.
Do této války bylo vtaženo třicet osm zemí a v převážné většině z nich trpěli obyvatelé,
krachovala ekonomika. V podstatě došlo k rozpadu tří imperií – ruské, německé a rakouskouherské.
Přičemž z pozůstatků těchto imperií byla vytvořena stále stejná a již poněkud omšelá
forma vlády – ‚republika‘ – kterou Archóntové používají v období mocenských změn už od dob
starověkého Říma. Latinský výraz ‚res publica‘ znamená v doslovném překladu ‚věc veřejná‘. I
když při pohledu na skutečné dějiny by se to správně mělo nazývat ‚věci Archóntů‘. O republice
se hlasitě vykřikuje, že je to forma vlády, kdy je hlava státu volena lidem. Ve skutečnosti je tento
představitel volen určitým kolegiem lidí, kteří bohužel nezřídka zastupují zájmy Archóntů. A já
se ani nedivím, že v současnosti většinu moderních států tvoří republiky.“
Strach Archóntů ze Slovanů
„Ježkovy oči! Vždyť my jsme také Svaz sovětských socialistických republik,“ plácl se do čela
Žeňa, kterému najednou svitlo. A hned prohlásil: „Jenže já jsem stejně vlastenec! Mám rád
SSSR! I když nijaké, ale je to naše, vlastní!“
„Taky mám rád svou vlast,“ s těžkým povzdechem pronesl Sensei. „Jenže na lásku ke své zemi
se lidí nikdo neptá, když některé destruktivní osobnosti na pokyn Archóntů činí v jeho zemi svou
zvůli a drze vnucují ideologii Archóntů. I když co se týče slovanských zemí, ať už je nazýváš
jakkoli, Slované vždy zůstávají Slovany. Je to věčný trn v oku Archóntů. Slovanský národ
je pro zvrácenou logiku Archóntů příliš nepředvídatelný… Vezměme si například ruské
impérium. Dokud si Rusko jen pomalinku prosekávalo ‚okno do Evropy‘, tak to málokoho
zajímalo. Ale když díky významnému vzestupu ekonomiky pohostinně otevřelo světu své dveře,
Archóntové najednou zpanikařili. Nejen, že zástupci Archóntů byli fakticky odříznuti od řízení
státu, ve značné míře díky Pjotrovi Arkaděvičevi Stolypinovi, ale Rusko také začalo upevňovat
svůj vliv na mezinárodní úrovni, což bylo pro impérium Archóntů vážnou hrozbou. A o peníze
ani tak nešlo. Slovanská mentalita představuje to, čeho se nejvíc bojí. Vždyť to není legrace,
co když se slovanskou štědrostí nakazí jiné národy, co když se skutečně probudí jejich
duše, ukolébané sladkými povídačkami a sliby Archóntů? Základy celého světa Archóntů
tvoří sobeckost a materiální podstata. Prostřednictvím peněz ovládají celý svět. Tudíž by
došlo k rozpadu impéria Ego, jež bylo vytvořeno Archónty a v němž jsou pro člověka
hlavním bohem peníze! A to by znamenalo, že by také došlo k rozpadu jejich osobní
nadvlády nad těmi zeměmi a národy, které se vrátí ke svým duchovním kořenům nikoli
teoreticky, ale skutečně. Takže dojde k opakování stejného příběhu, jako v případě Imhotepa,
jen v rozsahu větším než jeden stát? Pro Archónty je takový stav věcí horší než smrt!
A tak, aby nepřipustili tuto katastrofu z jejich pohledu globální, tak se vážně pustili do zničení
ruského impéria. Nejen, že vtáhli zemi do války, ale také financovali uměle vytvořenou krizi a
rozpoutali občanskou válku. Právě oni financovali únorovou ruskou buržoazní revoluci a předali
moc do rukou takzvané prozatímní vlády, v níž všech jedenáct ministrů byli masoni. A to už ani
nemluvím o tom, kdo se postavil do čela kabinetu, o Alexandru Fjodoroviči Kerenském,
vlastním jménem Áron Kirbis, který byl synem židovky, masonem 32 stupně zasvěcení
s masonským židovským titulem ‚rytíře Kadoš‘. Tento demagog poté, co byl prosazen do
nejvyšších vládních kruhů, v podstatě během půl roku zničil ruskou armádu, státní vládu, soud a

policii, způsobil rozpad ekonomiky a znehodnocení ruské měny. Lepší výsledek, než byl rozpad
velkého impéria za tak krátkou dobu, si Archóntové nemohli ani přát.“
Rozpad Německého císařství a Rakouska-Uherska
„No, a co provedli s takovými velmocemi, jakými byly Německo a Rakousko-Uhersko? Lidé
Archóntů ještě před válkou ‚ omotali‘ vlády těchto států svými vlivnými ‚rádci‘, utvořili určitou
skupinu ‚svých‘ lidí, která se později stala jádrem německo-rakouského vojenského bloku.
S jejich pomocí rozpoutali globální válku a až neuvěřitelně vyčerpali tyto státy. Rakousko-
Uhersko se jejich zásluhou zcela rozpadlo a na jeho území byly vytvořeny drobné a slabé státy.
S Německem byla roku 1919 uzavřena předem nesplnitelná zotročující smlouva, nazývaná
Versailleská mírová smlouva, která by, pokud by byla přesně dodržována, způsobila úplný krach
Německa jako státu, nebo v opačném případě by měla za následek novou světovou válku, s čímž
také Archóntové počítali. Mezi tím lidé Archóntů technicky zametli v Německu všechny stopy
své činnosti prostřednictvím listopadové revoluce, ke které v tomto státě došlo v roce 1918. Lidu
byla vnuknuta představa, že tato revoluce svrhla monarchii a dala vzniknout tak zvané Výmarské
republice, ve které, všimněte si, se během 14 let její existence 21krát změnil kabinet ministrů.
Mimochodem, jako základ pro výmarskou ústavu byly použity vzory z ústavy americké.“
Následky první světové války pro Evropu a USA
„A to raději pomlčím o ostré ekonomické krizi, která vznikla následkem první světové války.
Tato jatka, která Evropě vnutili Archóntové, měla za následek přímo astronomický nárůst
státního dluhu téměř u všech zúčastněných zemí. Dokonce i Anglie se zadlužila. Odkud ale
v tom případě pocházely úvěry na obnovu zničené ekonomiky a na splácení zahraničního
státního dluhu u mezinárodních bankéřů? No přece právě od těchto mezinárodních bankéřů, kteří
v podstatě iniciovali celé toto ‚válečné divadlo‘, zvětšovali své ‚úvěrové pasti‘ a prostřednictvím
daní loutkových vlád odírali až na kůži obyvatelstvo těchto zemí.
Který stát měl jednoznačný prospěch z této války? USA. Během první světové války
ekonomika tohoto státu rostla šíleným tempem díky válečným objednávkám zemí Antánty.
Američtí ‚žraloci v moři obchodu‘, které měli pod kontrolou Archónti, využili toho, že v Evropě
zuřila válka a přední evropské společnosti byly nuceny částečně omezit svou činnost. Díky tomu
začali zabírat nové trhy téměř ve všech důležitých regionech zeměkoule. Přirozeně, že si
přivlastnili také pořádný kus válečných ‚trofejí‘. Právě během této války se Spojené státy
z dlužníka staly významným světovým věřitelem a samotný New York se dostal na pozici
hlavního věřitele kapitalistického světa.“
„Aha, tak takhle to zkombinovali, pokýval hlavou Voloďa.“ „To je až potupné, malá hrstka
manipulátorů v porovnání s celým lidstvem a přivedla do záhuby tolik lidí.“
Vytvoření Ligy národů
Sensei s ním souhlasil a pokračoval:
„Takže, právě po této válce lidé Archóntů vytvořili tak zvanou Ligu národů, na jejichž základech
bylo později vytvořeno OSN…“
Nikolaj Anderejevič s údivem pohlédl na Senseie.
„Jenže to by pak znamenalo, že Liga národů byla založena hned po první světové válce…“
„Přesně tak,“ předešel jeho úvahy Sensei. „Byla vytvářena jako nedílná součást následujících
událostí. Dva roky před oficiálním datem založení této organizace byly její hlavní teze již

předneseny na setkání Svobodných zednářů v Paříži. Vytvoření Ligy národů bylo předkládáno
světové veřejnosti jako nezbytné mezinárodní spojení států za účelem zajištění míru a bezpečí.
Ve skutečnosti bylo pod záštitou této organizace stvrzeno uspořádání světa, které zcela
vyhovovalo zájmům Archóntů. V počátcích Liga národů sdružovala 32 států (jejichž značná část
byla jednoduše donucena do Ligy vstoupit), které podepsaly Versailleskou mírovou smlouvu. A
také 13 pozvaných neutrálních států. Hlavní sídlo této organizace se nacházelo ve Švýcarsku, v
Ženevě. Mimochodem, Švýcarsko si Archóntové uzpůsobili pro sebe jako jedno ze svých doupat
pro uchovávání kapitálu a to tak, že jej prohlásili za zemi s ‚neomezenou neutralitou‘. Během
dvou světových válek, kdy se Švýcarsko v důsledku své polohy v centru Evropy fakticky
nacházelo v samotném pekle válečných akcí, nespadla ani jediná bomba na jeho území. Právě ve
Švýcarsku se už ve třicátých letech usídlili rezidenti zvláštních služeb téměř všech států, jenž se
připravovaly na novou válku chystanou Archónty.
V souladu se stanovami Ligy národů měly být veškeré mezinárodní konflikty vyřešeny mírovou
cestou prostřednictvím arbitráže rady Ligy národů. A na toho, kdo naruší tento mír, se
vztahovaly sankce. Jenže to vše bylo jen na oko, jen zdání, aby Archóntové mohli kontrolovat
situaci a realizovat své plány. Koncem třicátých let, kdy Svobodní zednáři vytvořili pro
Archónty novou ‚šachovou figurku‘ na světové politické šachovnici zvanou Adolf Hitler se
Německo začalo aktivně připravovat na novou válku a bezohledně porušovalo všechny úmluvy.
Vedoucí činitelé Ligy národů se tvářili, že nic nevidí, a zcela otevřeně zaujali pasivní a nečinný
postoj. Tato ‚mírumilovná‘ organizace nehnula ani prstem, aby předešla druhé světové válce.
Přičemž o tom, že se tato válka připravuje, věděly prakticky všechny státy v Evropě.“
„Copak i druhou světovou válku naplánovali Archóntové?“ podivil se Slávek.
„Ano. Jenže tentokrát ji udělali mnohem rozsáhlejší, aby si zajistili rozšíření svého vlivu a
zvýšení zisků. Tentokrát vtáhli do války sedmdesát dva států a válečné akce byly naplánovány
tak, aby zasáhly území čtyřiceti států, což znamenalo nevyhnutelnou poválečnou závislost těchto
států na mezinárodních věřitelích, v jejichž čele stáli zástupci Archóntů…“
Hitlerova historie
V rozhovoru vznikla malá odmlka, po níž se Voloďa se zájmem zeptal Senseie:
„Cos nám to říkal o Hitlerovi? ‚Vymodelovali‘ ho Svobodní zednáři?“
„Ano.“
„Tak tohle slyším poprvé. Odjakživa jsem si myslel, že se dostal k moci jednoduše jako
charismatický politik se svou skupinou.“
„Já také,“ souhlasil s ním Viktor. „No, a jak to bylo ve skutečnosti?“
„Ale… to je dlouhá historie,“ neochotně poznamenal Sensei.
„Sensei, vyprávěj nám o tom,“ požádal s úsměvem Voloďa a vyjádřil tak názor všech. „Vím
přesně, že to, co nám povíš, v žádné knize nenajdeme.“
„No, kdybyste se moc snažili, tak byste našli. Všechno jde, když se chce a hlava je na svém
místě,“ řekl Sensei napůl žertem, ale nakonec se poddal přemlouvání chlapců a pověděl toto:
„Hitler nebyl vždy Hitlerem. Narodil se jako všichni, se svědomím jako ‚nepopsaný list‘. Byl
osobností s velkým vnitřním nadáním, který dokonce snil o tom, že se stane knězem. Vlastně,
chtěl bych poznamenat, že se velmi mnoho lidí rodí s velkým nadáním. Jenže později je pohltí
kolotoč nicotných starostí a zpravidla se plně nerozvinou… Takže v určitém okamžiku svého
života Adolf učinil volbu ve prospěch ideologie Archóntů a prohrál na plné čáře v boji se svojí
materiální podstatou. A to mohl využít svou vnitřní sílu pro dobrou věc a stát se skutečně svatým
člověkem duchovního světa.“
„Hitler a svatý?!“ podivil se Andrej. „Tak to mi tedy hlava nebere, takovou věc.“

„Tvůj názor je pouze ovlivněn následky jeho volby,“ poznamenal Sensei a pokračoval. „Co se
týče Hitlerových rodičů, chtěl bych jen poznamenat, že jeho otec, který se jmenoval Alois,
původně nosil příjmení své matky, Schicklgruber. Jenže proto, že byl později vychováván
v rodině svého strýce Johanna Hiedlera, tak si změnil jméno na Hitler. Po čase si Alois našel
místo rakouského celního úředníka. Jeho poslední manželka Klára Pölzlová byla o 23 let mladší
než manžel. Jejich rodiny byly v blízkém příbuzenském svazku. Adolf se narodil v roce 1889
v malém rakouském městečku Braunau, na pomezí Rakouska a Německa. Jeho bratři a sestry
zemřeli v raném dětství. Dospělosti se dožil pouze on a jeho mladší sestra Paula. V rodině vládl
despotický otec, který hodně pil a často bil děti, což se přirozeně odrazilo na jejich psychice.“
„Ano,“ pokýval hlavou Nikolaj Andrejevič, „lidé si často ani neuvědomují jaké strašlivé
následky pro budoucnost může mít jejich nerozumné a sobecké chování v rodině.“
Sensei s ním souhlasil s pokračoval:
„Proto chlapec vyrůstal zamlklý a stranil se lidí. Byly pro něho typické prudké výkyvy nálad, od
silného rozrušení až k hluboké depresi. Když bylo chlapci osm let jeho matka, která byla hluboce
věřící katoličkou, poslala mladinkého Adolfa do rakouského města Lambachu, do farní školy
kláštera benediktinů a doufala, že se stane knězem. Jenže tento klášter nebyl tak úplně obyčejný.
A ne náhodou byla budova tohoto kláštera ozdobena svastikou, stejně tak jako oltář a vstupní
brána. Zlatá svastika byla také v erbu představeného, jímž byl Theodor Hagen. Pod pláštíkem
tohoto katolického kláštera se ukrýval celý tajný řád, který v podstatě praktikoval pod rouškou
esoterických znalostí Východu okultní praktiky Svobodných zednářů a využíval jejich obřady
síly.
Rok po příjezdu Adolfa Hitlera umírá Theodor Hagen, představený kláštera. Po smrti
představeného přijel do kláštera cisterciácký mnich Josef Lanz a předložil vedení
kláštera‚pověřovací listiny‘ ze samotného Vatikánu. Byly mu bez jakýchkoli výhrad odevzdány
některé zvláště tajné materiály z klášterní knihovny. Tyto materiály zahrnovaly celou řadu
starých manuskript, jenž Hagen ve své době přivezl z Blízkého východu na pokyn představených
svého řádu.
Josef Lanz byl po prostudování těchto manuskript ohromen nejen tím, jaké informace odhalil,
ale také praktickými znalostmi v oblasti okultních technik, které probouzely určité síly a
poskytovaly určité možnosti. Jenže pro jejich uplatnění bylo potřeba mít svůj vlastní vnitřní
kruh. A s tímto problémem mu pomohli. Mezi Lanzovými ‚vyvolenými‘ se ocitl také mladý
Adolf, který s dětskou naivitou a důvěřivostí obdivoval pompéznost církevních svátků a
mystickou tajemnost obřadů, které byly v klášteře prováděny. Takže nejenom zpíval písničky
v dětském sboru a ministroval během mše…
Chlapec se měnil před očima. Došlo u něho k spontánnímu otevření síly. Toho si nemohla
nevšimnout Adolfova matka. A proto, že Adolf svou matku miloval, pověděl jí to, o čem se na
žádost svých představených zapřísahal nikdy s nikým nemluvit. Matka se zděsila, když uslyšela
co ve skutečnosti ‚učí‘ jejího milovaného syna. Když zjistila, co se v klášteře děje, nejenže odtud
syna odvezla, ale dokonce se celá jejich rodina na popud otce, který se také velmi bál odhalení,
přestěhovala jinam. I když později v oficiální verzi bude uvedeno, že chlapec byl vyloučen
z klášterní školy za to, že byl přistižen, jak kouřil v klášterní zahradě… Jenže přes veškeré snahy
rodičů bylo už pozdě. Protože spontánní probouzení této síly nemělo na chlapce jen pozitivní
vliv (začal se lépe učit, zejména pokud ho učební předmět zajímal, projevovaly se u něj zřejmé
kvality vůdce), ale vyvolalo také negativní projevy, v jejichž důsledku jeho rodiče také
předčasně opustili tento svět.“
„Takže to vše se dělo na úrovni jeho podvědomí?“ zajímal se Nikolaj Andrejevič.
„Přesně tak. Později se Hitler, už jako mladík, sám spojil s těmito lidmi, v podstatě kvůli nim
nechal školy a fakticky zůstal s nedokončeným vzděláním. Je třeba poznamenat, že počínaje tím
rokem, kdy Adolfova rodina urychleně opustila své bydliště, došlo k mnoha událostem, které
měly za následek jiné události. Josef Lanz odešel z kláštera a změnil si jméno na Lanz von

Liebenfels. Za podpory určitých zainteresovaných osob z řad Svobodných zednářů, jejichž nitky
vedou mimo jiné také do Vatikánu, vytvořil v roce 1900 tajné společenství řád Nového chrámu
(neboli Nový řád templářů) a jeho sídlo umístil ve Vídni. Následně založil známý časopis Ostara,
pojmenovaný na počest germánské bohyně jarního světla měsíce května. Napsal několik knih.
Ve svých knihách se Lanz zaobíral především tématy hyperboreí, Agarty, Šambaly, Asgardi,
legendárního sídelního města Thule.
Řád Nového chrámu se stal jedním ze středisek okultního proudu, nazývaného ‚Vihinei‘, což
v překladu ze staré němčiny znamená ‚zasvěcení‘. Avšak v té době vzkvétalo nejen toto
společenství. Ze stejných sponzorských kořenů Svobodných zednářů vyrostlo také mnoho jiných
řádů a tajných společenství. Například Řád Guido von Lista, rakouského básníka a okultisty,
zakladatele školy magie run, patřil ke stejnému proudu ‚Vihinei‘. Guido von List vypracoval
celou doktrínu Armanismus, která dle jeho názoru představovala esoterickou část
starogermánského náboženství a jejich tajných znalostí. Byly to svérázné závěry člověka,
kterého ve své době značně ovlivnily publikace o indickém okultismu, práce Heleny Blavatské,
Friedricha Nietzsche a samozřejmě také stará mytologie germánských národů.
Tak či onak, pro Svobodné zednáře bylo výhodné šířit mezi obyvatelstvem tyto nacionalistické
nálady. Snažili se zakládat podobné organizace v různých městech. V Mnichově se v roce 1918
objevila ještě jedna pobočka jejich lóže, společenství Thule, pod vedením barona Rudolfa von
Sebottendorfa, jejíž cíle zněly pro všechny poměrně neškodně – zkoumání starogermánské
kultury.“
Protože se Sensei na chvíli odmlčel, Viktor promluvil:
„Nějak pořád nemůžu pochopit, že by se Vatikán zajímal o Šambalu.“
„Svobodní zednáři se vždy tajně pídili po jakýchkoli informacích, souvisejících se Šambalou,“
odpověděl Sensei.
„Tedy, to bych neřekl, že v těch letech došlo k tak prudkému vzestupu podobných společenství,“
poznamenal Nikolaj Andrejevič.
„Ale vůbec ne, doktore, zájem o podobné znalosti a pokusy o vytvoření různých společenství
podobného rázu nikdy neustávaly. Je toho poměrně dost i dnes. Prostě jen pro mnohé lidi
v souvislosti s válkou došlo k vypíchnutí malého časového úseku, který se týkalo tohoto tématu,
ze značného objemu informací. Vlastní téma Šambaly bylo aktuální vždy… Ano, ale zpět k
Hitlerovi. Adolf byl také zaujat těmito okultními směry a četl podobnou literaturu. A ne náhodou
si zvolil pro realizaci svých mladických plánů město Vídeň. Nešlo ani tak o Vídeňskou akademii
umění, kam se snažil dostat, jako spíše o tajné společenství jeho ‚starých známých‘, které již v té
době přesídlilo do Vídně a které ochotně navštěvoval, i když zrovna shodou okolností vedl
v tomto městě nuzný a polohladový život.“
„To jsou mi věci! Co ho tam tak lákalo?“ podivil se Stas.
„No, tak především praktiky.“
Žeňa se s úsměvem pohoršil:
„Copak ti ‚staří známí‘ ho nemohli ‚nakrmit, ohřát, sebrat‘?“
„U nich to bylo zavedeno tak, že si každý řešil své problémy sám,“ poznamenal k tomu Sensei.
„Ideologie, které tam byly propagovány, souvisely nejen s mystikou, s prioritami nacionálního
okultizmu, hledáním Šambaly, Grálu, ale také do značné míry s tématy, zaobírajícími se
nejvyššími židovskými kněžími, kteří se snaží prostřednictvím jimi kontrolovaných marxistů
uchvátit vládu nad světem. A toto téma bylo usilovně šířeno v mnoha tajných a veřejných
společenstvích Svobodných zednářů. Proč? Za prvé, toto téma bylo populární mezi různými
vrstvami obyvatelstva. Za druhé, Svobodní zednáři jej jednoduše využívali pro realizaci záměrů
Archóntů a pro přípravu vědomí národa na nadcházející světovou válku, aby šli lidé bojovat o
cizí území, šli na smrt pro ‚posvátnou‘ ideu osvobození světa od nadvlády těchto židovských
kněží.“

„To je ale cirkus!“ pousmál se Viktor. „Takže to vlastně vypadá, že využívali nenávist lidí vůči
Archóntům ve prospěch samotných Archóntů?“
„Ano, prostřednictvím stimulování pudových instinktů v lidech,“ dodal Sensei k tomu, co řekl
Viktor. „A když vypukla první světová válka, mnozí lidé chápali tuto válku jako samozřejmost,
včetně Hitlera, který se pod vlivem těchto lidí i přes své chatrné zdraví přihlásil jako dobrovolník
na frontu. A po válce a po hanebné porážce Německa, po násilné revoluci v tomto státě a po
vzniku Výmarské republiky, takovéto nálady ještě zesílily. Po návratu z války Hitler opět
navštívil své ‚staré přátele‘ z tajného řádu, kteří bydleli v Mnichově. V té době Svobodní zednáři
nutně potřebovali prosadit co nejvíc svých lidí nejen do státní struktury Německa, ale také do
různých německých politických stran, aby zajistili vytvoření podmínek pro druhou světovou
válku.“
Andrej se hned zeptal:
„Takže Archóntové hned zahájili přípravy na druhou světovou válku, jak měli v plánu?“
„Jak už jsem říkal, plánují své postupy na mnoho desítek let dopředu. Proto Archóntové
zohlednili ve svých plánech nejen první a druhou, ale také, bohužel, mnohem globálnější třetí
světovou válku…“
„…Takže, pro vytvoření podmínek pro druhou světovou válku Svobodní zednáři postupovali v
souladu s plány Archóntů a využili všechny své rezervy. Pro jejich ‚odchovance‘, které strhl
proud dění a mezi nimiž byl také Hitler, se našla speciální práce. Nejdříve Hitlera zařadili do
složek, které zajišťovaly špionážní sledování drobných politických sdružení a stran, kterých bylo
v Německu tehdy velmi mnoho. Sbíral údaje o programech, cílech, světonázorech, souběžně
pozoroval taktiku chování lídrů stran, způsob jejich vystupování, zaznamenával nejúspěšnější
témata vystoupení.
Následně, po nějaké době, byl Hitler zařazen do Německé dělnické strany, která byla založena na
popud Sebottendorfa, díky snahám ‚bratří‘ lóže – novináře Karla Harrera a zámečníka Antona
Drexlera. Hitlerovy schopnosti v oblasti politické agitace, jeho obdařenost vnitřní silou, značný
vliv mysticizmu na jeho vědomí, a také mnohaleté členství a závislost na vnitřním kruhu tajného
řádu, to vše z něj činilo jednoho z kandidátů na roli ‚Führera‘ (vůdce), který měl rozpoutat válku,
výhodnou pro Archónty.“
„Jedním z kandidátů? Copak byli i jiní uchazeči?“ zajímalo Viktora.
„Bezesporu. I s nimi vážně pracovali lidé Archóntů… Hitlera seznámili s architektem Alfredem
Rosenbergem a s novinářem a dramatikem Dietrichem Eckartem, kteří byli členy společenství
Thule. Během následujících tří let tito lidé pracovali na jeho řečnickém projevu. Eckart vycvičil
Hitlera nejen v umění mluvit před obecenstvem, naučil ho také správně formulovat své myšlenky
na papíře. Mimo to do něj neustále pumpovali informace o tajném učení řádu a všeobecné
politické teorii, které byly určeny pro veřejná vystoupení. S použitím určitých technik a praktik,
jimž se naučil v řádu, Hitler za pomoci zvláštní skupiny senzibilů, kteří ho podporovali v
okamžiku vystoupení, zvyšoval intenzitu svého osobního působení na lidi.
Hitler začal rychle růst jako řečník, získával popularitu v prostředí různých sociálních skupin a
plánovitě zvětšoval početnost svého posluchačstva. Když se členská základna strany značně
rozrostla, došlo k její reorganizaci, během níž byli staří lídři strany odsunuti z vedení. Na
odpovědná místa, zabývající se finančními a organizačními záležitostmi, Hitler dosadil lidi
‚vhodné‘ pro řád. Byly stanoveny zásady vůdcovství a strana byla přejmenována na Národně
socialistickou německou dělnickou stranu (NSDAP). Mimochodem, slovo ‚nacista‘ je svéráznou
zkratkou slov nacionální socialista. Symbolem strany se stala starobylá svastika a také stejně
prastarý a pro okultisty významný pozdrav ‚Heil!‘ s gestem natažené ruky. V podstatě byla pro
Hitlera vytvořena nejen strana, ale celý řád podle vzoru středověkých rytířských řádů. Byly
vytvořeny bojové jednotky na ochranu stranických zasedání a shromáždění – jednotky ‚hnědých
košil‘ (SA), a jako osobní věrná Führerová ‚garda‘ – jednotky ‚černých košil‘ (SS). Byla
zavedena přísná disciplína. V podstatě Hitlerova strana – NSDAP – tvořila stát ve státě a

kopírovala významné státní instituce a systém dceřiných veřejných organizací, svazů,
zasahujících do vrstev mládeže, inteligence, pracujících apod. Měli dokonce vlastní teroristickou
organizaci. A ještě bych chtěl zvláště zdůraznit, že byl vytvořen pyramidový systém führerství.
Strana začala aktivně propagovat rasizmus, antisemitismus, vystupovat proti Versailleskému
míru, který měl být podle nich pro Německo osudným, a proti zásadám liberální demokracie.
Kladla si za cíl přilákat do svých řad co největší počet ‚ukřivděných a uražených‘ a maximálně
rozšířit volební základnu této strany.
Avšak kariéra jakéhokoli politického činitele není ani tak založena na řečnickém umění a
organizačních schopnostech, jako spíše na stabilním a štědrém financování. Dnes se můžeme
v mnoha historických zdrojích dočíst, že prvními sponzory Hitlerovy strany byly manželky
bohatých bavorských průmyslníků. Ve skutečnosti je to ale jinak. Tato informace byla do ‚dějin‘
vložena záměrně kvůli veřejnosti, aby zůstaly skryty skutečné zdroje financování Hitlerovy
strany a druhé světové války jako celku.“
„No, ale copak je možné všem zatajit ‚dějiny‘?“ podivil se Andrej.
„Hravě. V roce 1946 Rockefellerův fond vyčlenil značnou peněžní částku na to, aby byla
světové veřejnosti předložena nějaká oficiální verze druhé světové války, která by utajila
skutečné informace o tom, kdo financoval tuto válku a díky komu byl nastolen nacistický režim,
ale hlavně, aby utajila celý okultně-mystický podtext nacismu, který zcela zjevně ukazoval na
vedení Archóntů.“
„To je mi ale novina!“ užasl Viktor.
„Podívejte se pozorně na dějiny, které jsou předkládány masám počínaje školními učebnicemi.
Archóntové zpravidla speciálně směřují svou propagandu, následkem čehož jsou vina a trápení
v plné míře položeny na bedra jednoho člověka nebo je naopak všechno dobré připisováno jedné
osobě, přičemž vaše zvědavost je zkoncentrována na jeho osobních kvalitách. Jenže z nějakého
důvodu je často zamlčováno to hlavní – co formovalo přesvědčení tohoto člověka, případně od
koho je převzal; kdo dal tomuto člověku do rukou moc, kdo ho učinil veřejnou, světově známou
osobností; a především, kdo financoval jeho prosazení se. Když to totiž víte, tak si můžete
snadno spočítat, kdo tahá za provázky této ‚loutky‘.“
„A Hitler byl také loutkou Archóntů?“ zadrmolil svou otázku Kosťa.
„Samozřejmě… Ba co víc. Dokonce i po Adolfově smrti, po válce, pokud se náhodou objevily
knihy s podrobnými informacemi, které ukazovaly na skutečné pány této veřejné loutky (protože
to nebylo možné zcela utajit, zejména když se to stalo před tolika lidmi), byla tato díla
vyhledávána, ničena, zakazována Spojenci.“
„Pracovali operativně!“ vojensky ocenil Voloďa.
„Takže, pokud jde o financování Hitlerovy strany. Odkud by se v Německu, které se v podstatě
hroutilo pod tíhou povinností – vyplatit obrovské válečné reparace (které byly vyměřeny
německému národu Archónty prostřednictvím Versailleské smlouvy a vyvolaly krach
německého peněžního systému a chronickou inflaci), vzaly obrovské prostředky pro nastolení
nacistického režimu? Dříve, než odpovím na tuto otázku, chtěl bych vás upozornit na to, jak
Archóntové prosadili schéma vytěžení dvojitého zisku od německého národa po první světové
válce. Za prvé, právě k Archóntům (prostřednictvím jejich organizací) se v konečném výsledku
dostávala převážná část peněz z reparačních plateb, a to jako k hlavním věřitelům těch zemí,
které byly válkou poškozeny. Za druhé, donutili Německo vzít si na vyplacení těchto peněz úvěr,
opět od mezinárodních bankéřů. A aby si ulehčili takové sprosté okrádání německého národa,
založili tito mezinárodní bankéři ve Švýcarsku Banku pro mezinárodní platební vyrovnání neboli
Banku pro mezinárodní vyrovnání. S její pomocí bylo možné provádět reparační platby tak, že
peníze z účtu jednoho státu, třeba Německa, byly převedeny na účet jiného státu, který měl také
účet v této bance. Mezinárodní bankéři měli přirozeně z těchto transakcí značné úrokové výnosy
a provize… Pod rouškou všech těchto poskytovaných úvěrů do Německa, zejména v roce 1924,

proudil obrovský kapitál, který ‚žraloci v moři obchodu‘ od Archóntů ždímali z amerického
lidu.“
„Z Ameriky?“ zeptal se s údivem Viktor.
„Ano. Právě na základě tohoto amerického kapitálu se začala budovat Hitlerova válečná
mašinérie.“
„Proč právě před rokem 1924?“ zajímalo Nikolaje Andrejeviče.
„Proto, že právě tento rok se stal odrazovým bodem pro obrazně řečeno spuštění časovače
‚bomby‘, kterou vytvořili Archóntové pro rozpoutání druhé světové války. Do roku 1924
přichystali několik hlavních záležitostí. Jednak byl v podstatě připraven uchazeč, který rozpoutá
tuto válku. A hlavně byl do Německa převeden kapitál, nezbytný pro totální příchod tohoto
vůdce k moci. Mimo to se do země se začaly stahovat okultní síly Archóntů, které následně
vytvořily základní jádro nacismu. Roku 1924 přijeli někteří jejich asijští zástupci. Mimochodem,
pokud jde o posledně jmenované… Již roku 1926, díky tajné činnosti Karla Haushofera, o
kterém si ještě povíme, se v Německu, a zejména v Mnichově a v Berlíně, začaly objevovat a
formovat velmi neobvyklé ‚kolonie‘ Tibeťanů a Indů. V podstatě byli jejich příslušníky členové
tajného řádu černé magie, který sdružoval odchovance řádů Zeleného draka a Žlutých čepic.
Za druhé, v témže roce 1924 byly uskutečněny plánované události na mezinárodní úrovni.
‚Podnikatelské vrstvy‘ Velké Británie, USA a Francie brojí za značné rozšíření ekonomické
spolupráce s Německem, díky čemuž začíná probíhat proces slučování německého, amerického a
anglického kapitálu prostřednictvím vytváření společných podniků a bankovních organizací.
Vemte si například mezinárodní kartel I.G. Farbenindustrie AG (I.G. je zkrácené označení,
které v překladu znamená ‚společný zájem‘), který kontroloval celosvětový chemický a
farmaceutický průmysl a přirozeně představoval obrovskou politickou a ekonomickou sílu. Jeho
sídlo se nacházelo v Německu. Na jeho fungování se podílelo 93 států. Byl to jeden z největších
světových koncernů. Pro Německo I. G. Farben vyráběl téměř polovinu všeho německého
benzínu a v období války jeho závody produkovaly mimo jiné také plyn pro plynové komory.
Téměř všichni ve skutečném vedení tohoto mezinárodního kartelu byly Svobodnými zednáři –
vlastníky velkých podniků a také ti, kteří zastávali různé odpovědné funkce ve vládě, mimo jiné i
ve Spojených státech. Finanční ředitel I.G. Farben, Hermann Schmitz, byl současně ve vedení
Německé banky a také ve vedení Banky pro mezinárodní platební vyrovnání.“
„Až tak?!“ podivil se Viktor.
Financování fašizmu Spojenými státy americkými
„Ano, je to tak. Například jména jedněch z hlavních spojovacích článků Svobodných zednářů,
kteří se aktivně účastnili financování nacistů… Je to prezident německé Reichsbank, Hjalmar
Horace Greeley Schacht (Tinglef Schleswig-Holstein). Později se stal nacistickým ministrem
ekonomiky. Mimochodem, rodina Schacht již po mnoho let patří mezi finanční elitu světa. A ne
náhodou se stal Hjalmar Schacht hlavním německým zástupcem americké finanční korporace
Morgana… Mimo něj to byli Averell a jeho bratr Roland Harrimanové – američtí finančníci a
členové řádu Lebky a kostí. Prováděli tyto operace prostřednictvím Union Bank (Union Banking
Corporation se sídlem v New Yorku), která byla společným podnikem německého průmyslníka
Thyssena a Harrimana. Mimochodem z osmi ředitelů této banky byli čtyři členy řádu Lebky a
kostí. A vůbec, chtěl bych poznamenat, že Roland Harriman financoval jak Sověty, tak i nacisty,
prostřednictvím Banky Brown Brothers Harriman. Všimněte si, že jedním z jeho nejdůvěrnějších
spolupracovníků byl Prescott Bush, který se později stal ředitelem Union Bank…“
„Bush?!“ pronesl s úžasem Nikolaj Andrejevič. „Není to náhodou příbuzný současného
prezidenta USA George Bushe?“
„Samozřejmě, že je to příbuzný. Je to jeho otec! Vůbec, chtěl bych poznamenat, že tento klan
Bushů je přímo ukázkou aktivní práce Svobodných zednářů. Aktivně se účastnili realizace

tajných plánů Archóntů během první a druhé světové války. Například Prescottův otec, Samuel
Prescott Bush byl během první světové války členem Rady válečného průmyslu a byl odpovědný
za dodávky munice pro armády.“
„Munice?“ zeptal se Voloďa. „Zlaté místečko.“
„A po první světové válce zastával funkci prvního prezidenta Národní asociace manufakturní
výroby a ekonomického poradce prezidenta USA, Herberta Hoovera. A ne náhodou právě
v těchto letech (1929–1933) byla uměle vytvořena hluboká ekonomická krize, která byla v USA
označována jako ‚Velká deprese‘… Tchán Prescotta Bushe, George Herbert Walker, byl
významným finančníkem, který mimo jiné založil v New Yorku již zmiňovanou společnost
Brown Brothers Harriman. Právě on sponzoroval volební kampaň jiného zástupce Svobodných
zednářů, který vystřídal Herberta Hoovera na postu prezidenta USA, Franklina Delano
Roosevelta, původně pocházejícího z rodiny vlastníka půdy a vlivného obchodníka s velkými
konexemi v politických kruzích… Ano… jak Prescott, tak také George Bush byly aktivními
členy řádu Lebky a kostí…“
„Lebky a kostí? Úplně jako opravdoví piráti,“ pousmál se Stas.
„Jo, jo, z Archóntového moře,“ dodal Žeňa.
„Takže v období druhé světové války, když novináři vypátrali informace o tom, kdo skutečně
sponzoroval nacisty, s nimiž Amerika válčila, byl zahájen soudní proces, kde byla
zdiskreditována jména Harrimana a Prescotta Bushe. Jenže tato záležitost byla rychle ututlána.
Mimochodem, neobešlo se to bez účasti Allena Dullese, který byl advokátem Prescotta Bushe.“
„Allena Dullese?“ podivil se Voloďa. „Ředitele CIA?“
„No, ředitelem se stal o něco později, po válce. V té době byl společníkem advokátní kanceláře
v New Yorku, kterou vlastnil jeho bratr John Foster Dulles. Tato advokátní kancelář zastupovala
zájmy dalšího z velkých sponzorů nacistů, rafinérské společnosti STANDARD OIL, kterou
vlastnil Rockefeller. Rovněž v roce 1942 byl Allen Dulles za příslušné ‚zásluhy‘ jmenován
vedoucím evropského oddělení nového Úřadu pro strategické služby USA. Díky svým novým
pravomocem a na popud Svobodných zednářů prohloubil své styky s Himmlerem (který se již
následující rok (!) stává ministrem pro vnitřní záležitosti v nacistickém Německu), navazuje na
obnovenou tajnou spolupráci s orgány SS. Ředitelem CIA (byla vytvořena v roce 1947 namísto
zaniklého Úřadu pro strategické služby, který se zdiskreditoval kvůli styků s nacisty) se Allen
Dulles stal až v roce 1953.“
„To je fakt vtip!“ pousmál se Viktor. „Takže je to pravda – vymění vývěsní štít, ale hlavní hráči
zůstávají na svých místech!“
„Ano, Allen Dulles je hráč, jakých je jen málo. A není divu. Vždyť pochází z rodiny hráčů, dalo
by se říci, z rodiny polotovarů pro šachové figury Archóntů. Dědeček Allena Dullese byl státním
tajemníkem za 23. prezidenta USA Benjamina Harrisona (mimochodem, vnuka 9. prezidenta
USA, abych tak řekl – posledního prezidenta, který byl poddaným Velké Británie a jehož otec
byl jedním z těch, kteří podepsali Deklaraci nezávislosti). Strýc Allena Dullese, Robert Lansing,
zastával stejnou funkci za 28. prezidenta USA, Thomase Woodrow Wilsona, za jehož vlády se
USA zapojilo do první světové války a jenž byl jedním z iniciátorů vytvoření Ligy národů. A jak
to bylo se starším bratrem Allena Dullese, Johnem Fosterem Dullesem?
John Foster Dulles, který zastával v USA významné vládní funkce (včetně funkce státního
tajemníka za prezidenta Eisenhowera /1953–1961/) byl také jednou z významných osobností
organizace Svobodných zednářů. Mimochodem, byl také předsedou rady kurátorů
Rockefellerovy nadace. Tento člověk se významně zasloužil o realizaci plánů Archóntů,
souvisejících s druhou světovou válkou, zejména s poválečným uspořádáním světa a rozdělením
sil v něm, účastnil se budování OSN (dokonce se podílel na vypracování Stanov OSN),
válečných bloků NATO, ANZUS a také SEATO, které měli čelit Rusku, přesněji SSSR. Ani
jeho proslavený manifest Šest pilířů světa nevznikl náhodou…“

* * *
„…Takže události roku 1924, které Archóntové naplánovali, nejen zamíchaly kartami
politických rošád v některých státech Evropy, ale také upravily politický směr vlády Sovětského
Svazu.“
Vznik SSSR
„Jak upravily politický směr?“ nepochopil Stas. „Nepřeslechl jsem se? V Sovětském Svazu?“
„Ano. Jde o to, že druhá revoluce v Rusku (mám na mysli Velkou říjnovou socialistickou
revoluci), kterou uskutečnila Leninova skupina poté, co Kerenskij zničil ruské impérium, byla
také financována Archónty. Přičemž bych vás chtěl upozornit na to, jak vlastně tato hra
Archóntů probíhala. V době, kdy v Rusku začala Únorová buržoazní revoluce, se Lenin a mnozí
jeho spolubojovníci nacházeli v emigraci v ‚neutrálním‘ Švýcarsku. Pro ně byla tato buržoazní
revoluce nečekanou novinkou. Jenže když se rozhodli urychleně odjet do Ruska, vlády
Německa, Rakouska, Anglie najednou odmítly vydat Leninovi a jeho skupině povolení na
průjezd přes jejích území a zablokovaly ho ve Švýcarsku za pomoci evropských zemí, které toto
rozhodnutí podporovaly. A teprve v dubnu Lenin a jeho skupina stejně nečekaně získali od všech
zemí povolení na tranzitní průjezd přes území evropských států do Ruska. To ještě jednou
podtrhuje skutečnost, že Archóntové manipulují lidmi ve své hře a v příhodnou dobu je posunují
jako pěšáky na nové pozice.
Když Lenin získal moc, Archóntové ho přirozeně obklopili svými lidmi pro zajištění kontroly.
Jenže Lenin nebyl zcela obyčejný člověk. Měl vlastní ideologickou skupinu pod vedením Felixe
Dzeržinského a tento tým výborně chápal celou hru Archóntů, jejich záměry a úkoly. Po
příchodu k moci začal Lenin se svou skupinou usilovně hledat spojení s Šambalou, aby se zbavil
nadvlády Archóntů.
„Chceš říct, že to hrál na dvě strany?“ zeptal se Nikolaj Andrejevič.
„Přesně tak. Lenin se snažil dostat zemi z krize. A když jeho cíle, zjevně odporující záměrům
Archóntů, začaly prosvítat skrz konkrétní činy, Archóntové se rozhodli, že ho odstraní a nahradí
vlastní loutkou. Již v roce 1922 s odvoláním na Leninovo chatrné zdraví, ho v podstatě odstavili
od řízení státu a vyzdvihovali Stalinovu kandidaturu. Nehledě na to, že stará Leninova garda
bojovala s touto gruzinsko-židovskou mafií ze všech sil, protože chápala, jakou hrozbu
představuje pro stát. Již čtyři měsíce po Leninově smrti (21. ledna 1924) byl právě Stalin na
třináctém sjezdu RKP zvolen do funkce Generálního tajemníka. Přičemž Lenin ve své písemné
závěti výslovně žádal, aby Stalin do této funkce nikdy nebyl jmenován. Skutečností je, že ti, kdo
podporovali Stalina, na to sami později doplatili vlastními životy.
Po Leninově smrti a po Stalinově zvolení celá řada států, včetně Velké Británie, Francie, Itálie,
téměř okamžitě uznala SSSR a navázala s ním diplomatické styky. Jak jistě chápete, nedošlo
k tomu z ničeho nic. Jen na okraj, ani sám Stalin se dlouho neradoval ze své moci, když konečně
pochopil, do jakého područí Archóntů se dostal. Ale o tom si povíme později.“
Příchod Hitlera k moci v Německu
„Takže se vrátíme do Německa roku 1924. V tomto roce se Svobodní zednáři postarali o to, aby
bylo Hitlerovo jméno známé nejen ve všech koutech Německa, ale také v zahraničí. Nehledě na
to, že se ideologický potenciál Hitlerovy strany značně rozvinul, tato strana existovala pouze
v Bavorsku, přesněji řečeno v Mnichově. Za branami města o ní věděl jen málokdo. Aby byl
tento nedostatek odstraněn a loutka Hitlera učiněna známou osobností, byl dne 8. listopadu roku
1923 vyprovokován Pivní puč.“

„Pivní puč? To jako, že tam všichni z piva přímo pučeli?“ sotva potlačoval smích Žeňa.
„Jo, jo, a nejvíc Hitler!“ zasmál se Stas.
Sensei se usmál spolu s chlapci.
„Tento název vymysleli historikové. Předpokládá se totiž, že rozhodnutí o uskutečnění národní
revoluce, ke které stále vyzýval Hitler v podobě ‚pochodu na Berlín‘ a které mělo vést ke svržení
židovských a marxistických zrádců, bylo učiněno v jedné z mnichovských pivnic, kde vlastně
také proběhlo hlavní dějství politické hry ‚puč‘.“
Voloďa se pousmál a pronesl svým hlubokým hlasem:
„Ano, ve skutečnosti se taková rozhodnutí s významným financováním v opilosti nerodí. Peníze
mají rády střízlivou hlavu.“
„To je přesné,“ souhlasil s ním Sensei. „Takže následujícího dne po této události Hitler
zorganizoval ukázkovou demonstraci a spolu s ostatními stranickými vůdci se postavil do čela
kolony nacistů, která vyrazila do centra města. Tam už na ně čekal policejní kordon, který zahájil
palbu do demonstrantů. Hitlera okamžitě odvezli ‚stoupenci‘ ve speciálně upraveném autě. Pivní
puč skončil nezdarem. V podstatě se všechno odehrálo podle plánu. A v konečném důsledku se
Hitler stal známým nejen v Německu, ale také v zahraničí. V samotném Německu o něm psaly
všechny německé noviny, v týdenících byly dokonce zveřejněny jeho portréty.
Dále toto představení nabývalo na zajímavosti jak pro lid, tak zejména pro jeho režiséry.
S ohledem na jemnou psychologii davu (protože lidé mají rádi ‚ukřivděné a uražené‘ s nimiž se
ztotožňují), byla s německým národem rozehrána následující scéna. Hitler je pohnán před soud
‚za vlastizradu‘. I když byl od první chvíle informován svými ‚učiteli‘ z tajného řádu, že se puč
nezdaří, že on sám bude zatčen a půjde do vězení… na krátkou dobu, přičemž ve prospěch věci.
Hitler se přirozeně choval tak, jak ho to naučili, zcela ‚bez bázně a hany‘ proměňuje lavici
odsouzených na řečnickou tribunu propagandy. Obviňuje vládu a přísahá, že přijde den, kdy on
bude soudit je, tedy prakticky otevřeně mluví o tom, co trápí prostý lid. Přidejte si k tomu
příslušné články v populárních novinách, které byly dobře zaplaceny (sponzory) a Hitler se hned
stává národním hrdinou, ‚patriotem a nesmiřitelným bojovníkem proti levici‘.
Adolf je odsouzen k pěti letům v Landsbergském vězení. Místo tohoto trestu tam, dalo by se říci,
poměrně poklidně strávil pouhých několik měsíců. Ba co více, právě v této době se Svobodní
zednáři začali Hitlerovi zcela vážně věnovat a učit jej ‚skutečnému umění ovládaní davu‘ a
tajným ‚okultním vědám vlivu‘. Vězení bylo pro tyto účely velmi příhodným a osamoceným
místem, jenž chránilo před cizíma očima a ušima.
Hitler nepobýval ve vězení jen tak s ledaským, společníkem mu byl třicetiletý Rudolf Hess.
Právě tento člověk mu byl přidělen jako osobní tajemník (jímž se oficiálně stal v roce 1925) a
také jako dozor nad jeho konáním. Rudolf Hess byl zase učedníkem Karla Haushofera, generála,
vyučujícího na Mnichovské univerzitě. Tento ‚profesor‘ začal metodicky navštěvovat Hitlera ve
vězení a trávit s ním mnoho hodin výuky. Přičemž Haushofer byl zasvěceným vyslancem
Svobodných zednářů. Když se připravoval na hodiny s Hitlerem, často se radil se Svobodnými
zednáři vyšších hodností a také s ‚tibetským mnichem‘, který získal na Západě přezdívku ‚muž
v zelených rukavičkách‘, ve skutečnosti nikdy nebyl mnichem, a naopak zastával velmi
významné postavení ve struktuře tajného okultního řádu Zelený drak.
Chtěl bych vám krátce povědět, co byl tento Karl Haushofer zač. Narodil se roku 1869 v
Mnichově. Jeho otec byl profesorem práv. Karl si zvolil dráhu vojáka a absolvoval Bavorskou
vojenskou akademii. V roce 1896 se oženil s Martou Meyer-Doss, dcerou židovského právníka.
Manželé byly příslušníky urozené aristokracie. Haushofer plnil různé diplomatické úkoly
v Jihovýchodní Asii, kde se také seznámil se zástupci tajného řádu Zeleného draka, pod jehož
vlivem se utvářely základy Karlova pohledu na svět a jeho znalosti z oblasti okultních věd.
Navštívil Indii, Koreu, Mandžursko, Rusko. Ne náhodou byl v letech 1908–1910 byl jmenován
do funkce německého válečného atašé v Japonsku. V Tokiu byl zasvěcen do tajného řádu
Zeleného draka, stal se jeho členem, což mu pomohlo sblížit se s císařskou rodinou a japonskou

samurajskou elitou. Později, právě díky tomuto zasvěcení, se mu otevřely dveře do
‚buddhistických klášterů‘ v Lhase a také vstup do jednoho z nejvlivnějších tajných společenství
Asie – do sekty Žlutých čepic, nazývaných také Zlaté čepice. Je třeba poznamenat, že ve své
podstatě Žluté čepice pochází z ‚kanduků‘, stejně jako elita Zeleného draka. Jenže ve srovnání
s těmito exoty jsou Kandukové úplně někde jinde.“
„Kandukové? A to je kdo?“ zeptal se Andrej.
„Někdy příště vám to povím… Takže, právě díky tomuto zasvěcení do řádu Zeleného draka,
začala hvězda Haushoferovy kariéry prudce stoupat, v období první světové války se stal, jak se
říká, ‚mladým generálem‘ a odcházel do výslužby jako generálmajor.“
„Co je to za zvláštní řád, ten Zelený drak, že má takové konexe, vliv a možnosti?“ zajímalo
Voloďu. „Nikdy jsem o něm neslyšel.“
„Není divu. Není to jen tak ledajaký řád,“ poznamenal Sensei. „Okultní jádro řádu je velmi těsně
spjato s nejvyššími kruhy Archóntů. Musím říci, že se jich bojí dokonce i samotní Archóntové.
To proto, že Archóntové jsou pouhými lidmi, kdežto tito… Kostra tohoto řádu existuje
odnepaměti a jeho členové jsou ve své podstatě pravou rukou Ahrimana, pokud se to tak dá říci.
Už to nejsou lidé. Jsou to nelidé v plném smyslu tohoto slova. Kdysi, když ještě byli lidmi,
zvolili si cestu, kterou jim nabídl Ahriman, a přáli si nejen získat bohatství a moc, ale také být ‚v
těle věčně‘…“
„Copak je skutečně možné být ‚v těle věčně‘?“ podivil se Slávek.
„Samozřejmě, že ne. U každé hmoty dříve nebo později dochází k jejímu rozkladu. Existovat
věčně může pouze duše a to jen v případě, že je duchovně vyzrálá. Kdežto pod ahrimanovým
pojmem ‚věčného života‘ je chápáno vědomé převtělení z jednoho těla do jiného na úkor duše,
která se v důsledku takových manipulací jednoduše po 10-12 převtěleních zcela rozpádá a
zhmotnělý nečlověk mizí navždy. Čili zatímco obyčejný člověk, který prochází
‚neuvědomělými‘ reinkarnacemi, má šanci přejít do vyšších duchovních sfér a získat reálnou
věčnost díky svým duchovním snahám během vymezeného počtu životů, pak nelidé tuto šanci
nenávratně ztracejí. Jenže tyto znalosti přicházejí k člověku, který si zvolil cestu nelidí, mnohem
později, se zkušenostmi z ‚uvědomělých‘ převtělení. Takže toto stvoření si nejen začíná velmi
rychle uvědomovat smrtelnost své existence, ale také se stává zcela závislým na Ahrimanových
přáních, protože jakákoli neposlušnost může mít za následek předčasný a úplný rozpad. Jenže na
začátku Ahriman nikomu nevypráví o této pasti, vše je schováno pod iluzí uspokojení duchovní
touhy a duhovou perspektivou ‚věčného života‘ v těle na Zemi.“
Ruslan se udiveně zeptal, jako by ani neslyšel to, o čem právě mluvil Sensei.
„Uvědomělé převtělení? Dokážu si představit, jaké množství znalostí si s sebou nesou!“
Sensei se smutně pousmál:
„Obrovské množství, právě proto se jich Hitler tolik obával. Disponují silou, která stačí na to,
aby vytrhli člověka z koloběhu reinkarnací a zcela jej zničili…“ Sensei odpověděl Ruslanovi a
pokračoval v samotném vyprávění. „Takže pokud jde o Karla Haushofera. Právě v řádu
Zeleného draka mu byly vštípeny základy toho, co se později stalo jeho celoživotním dílem.
Právě tam mu byla podrobně popsána idea, která byla později v jeho dílech nazývána ‚teorií
geopolitického sjednocení Eurazie‘ do kontinentálního bloku – od Azorských ostrovů až k
Tokiu. Základem této geopolitiky byla teorie pohyblivé hranice, která předpokládá nutnost
přezkoumání hranic stávajících. Rozdělení světa na dvě části – pro pevninské a námořní státy.
Ve všech případech je určen jeden nepřítel – anglosaský svět – Anglie a USA, kteří ‚budou
usilovat o nadvládu nad celým světem‘ jako přední námořní státy. Podmínky jsou následující:
buď otroctví v područí ‚anglosaského kosmopolitního kapitalizmu‘, nebo jednotná geopolitická
revoluce Evropy v těsném sepětí s Asií. Bylo to předkládáno pod společným kódovým názvem
‚Nový světový řád‘.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..