Posted on Napsat komentář

Přeprava rudy pomocí kapaliny

V roce 1933 byl Alpskou horní a těžařskou společností zpracován
návrh, podle něhož se měla dodávat ruda z naleziště Eisenerz až do
zpracovatelského centra v Donawitz ne po dráze za cenu přibližně
3,50 šilinků, nýbrž patentovaným potrubím z dvojitě vířivých trubek
za cenu přibližně 0,30 šilinků za tunu.

Tento návrh byl nejprve přijat s posměšky, protože ruda má specifickou
hmotnost 1,9 a je tedy těžší než voda a podle odborníků se nemohla
hnout z místa respektive potrubí by se muselo ve velmi krátké
době prodřít, takže se dotyčný návrh jevil po různých odborných posudcích
jako zcela nerealizovatelný.
Aby bylo možno věcně se vypořádat s opačnými názory, bylo postaveno
zkušební potrubí o délce 64 metrů v originálním rozměru DN 
3/4 (světlost 275 mm) a při spádu 1 % jím byla plavena ruda o zrnitosti
až 100 mm. Pokus se uskutečnil v Kohlebenu.
Čím strmější je geologický spád, tím je transport příznivější.
Odborníci Alpské horní a těžařské společnosti a znalci z tehdejšího
ministerstva zemědělství museli připustit, že v těchto dvojitě vířivých
trubkách skutečně veškerá ruda, horniny, minerální uhlí – zkrátka
objekty těžší než voda – proudí osou potrubí, aniž by se dotýkaly jeho
stěn.
Rychlost pohybu rudy, proudící nehlučně středem potrubí, byla
tak vysoká, že skrze protilehlá pozorovací okénka nebylo v křišťálově
čisté vodě vidět ani proplouvající kusy železné rudy o velikosti pěsti.
Dokonce i při výstupu z trubky byla rychlost tak vysoká, že nebylo
možno rozeznat jednotlivé kameny či kusy horniny.
Ke stanovení nezávadnosti pohybu tohoto plaveného m a t e r iá lu
byly u konce potrubí instalovány malé drátěné košíky, aby se dala
zjistil rychlost pohybu a aby mohl být stanoven skutečný pohyb těžších
tělísek v ose potrubí.
Po této praktické zkoušce bylo sděleno, že množství přepravované
rudy měsíc po měsíci klesá a že by se tedy nevyplatilo budovat vedle
stávající dráhy ještě další přepravní zařízení, protože není vyloučeno,
že vysoké pece vyhasnou úplně a provoz celého hutního komplexu b u de
pozastaven.
Tato záležitost byla odložena ad acta z důvodů hospodářské krize.
Kdyby byla třetí stranou opět otevřena otázka transportu rudy,
budiž řečeno k vysvětlení tohoto systému plavení těles, těžších než
voda, jenž je v rozporu se známými vědeckými názory, následující:
Je známo, že některé řeky vlečou svůj těžký materiál nejen až k moři,
ale dokonce vzdor odporu těžké mořské vody ještě daleko do moře
a tvoří zálivy.
Řeky, které se na své cesté oteplují, odkládají svůj vlečený materiál
a obezdívají jím své koryto, vytvářejí deltu, takže místo nové krajiny
vzniká pustina.

Napřímení říčního toku za účelem zkrácení cesty a zvýšení geologického
spádu má za následek ještě větší usazování vlečeného materiálu,
ještě větší snížení geologického spádu snížením hloubky koryta
jeho rozšířením, oteplení vody a ve svém důsledku ještě rychlejší vymizení
vody.
Zákruta je kolébkou vody. Kolébavým pohybem vody dochází v je jím
nitru k procesu atomární přestavby, jenž odbornému světu dosud
uniká.
Energie, kterou je možno získat bio-dynamickým pohybem vody,
se projevuje zvýšením výtlačné a vlečné síly.
Tento přírůstek výtlačné a vlečné síly se projeví v prvé řadě v ose
potrubí, kde se demonstrují nehomogenní komprese, protože se plyny
promění v nehmotné látkové energie a protože voda z jádra proudu
jde vzrůstající rychlostí vpřed v podobě energetické koule.
Dynamicky vedená voda vytváří plyny, jež jí brání v pohybu!
Okrajové vodní masy se ve smyslu patentovaného řešení dvojitě
vířivých trubek pohybují kolem sebe a v sobě a krouží přitom kolem
osy potrubí, přičemž se zde vůči vodě v zóně jád ra vyskytují napěťové
rozdíly, které vedou ke zvýšení pohyblivosti oživením (zušlechtěním)
bio-dynamicky se pohybující vody.
Tajemství vody, zbavené svého tajemství, spočívá v tom, že při
správném vedení vody se dostávají ke slovu procesy organické syntézy
a při nesprávném způsobu vedení vody se dostávají ke slovu naopak
procesy analytické, přičemž v tom prvním případě dochází k růstu
vody a k latentnímu vzrůstu energie, tedy ke kvalitativnímu zhodnocení
neboli zušlechtění – a v tom druhém případě dochází k úbytku
vody, k latentním energetickým ztrátám a tím logicky ke kvalitativnímu
znehodnocení vody.
Kdybych se zde pokusil uvést bližší souvislosti těchto vnitřních
kinetických procesů přirozeně a správně či nepřirozeně a nesprávně
vedené vody, příliš bych se tím vzdálil od praktického tématu. Proto
tedy jen stručně poznamenám, že odpadní voda z těchto přepravních
zařízení pro železnou rudu je tím nej ideálnějším prostředkem k regulaci
vodního toku řek, navazujících na příslušné zařízení, protože tyto
vodní toky získají z dvojitě vířivých trubek nesmírnou energii, čímž si
opět doplní svou kinetickou sílu, o niž přišly nesprávnou regulací
svého horního toku.
Oproti dnešnímu způsobu transportu rudy drahou se při ročním
objemu rudy přibližně 3 miliony tun nejen ušetří cca 9 milionů šilinků,
navíc se tím občerství a ozdraví i velké vodní toky nepředstavitelnou
dodávkou energie z dvojitě vířivých trubek, která jim dodá napětí
a tím i radost z pohybu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.