Posted on Napsat komentář

dr.Kozyrev: Éter, čas a torze

Ruský vědec Dr. Nikolaj Kozyrev je v mnoha ohledech předchůdcem a otcem dnešních snah reinterpretovat fyziku způsobem, který by se nepříčil intuitivnímu pochopení. Naše úsilí smířit zdánlivě nesmiřitelné vnitřní rozpory standardního modelu klasické fyzicky, jež je pevně zakotvena v Einsteinově relativitě, a kvantové mechaniky totiž zatím přinesl velmi neuspokojivé výsledky. V době, kdy se klasická západní věda snažila rozbíjet atom na stále menší a menší částečky, Kozyrev proměřoval účinky spinového či torzního pole. Zkoumal čas a éter dávno před tím, než si kdokoliv jiný vůbec začal klást otázky po fungování našich interpretací vesmíru. Nejvítanějším příspěvkem k získání lepšího povědomí o Kozyrevově úžasné práci je tato kapitola v knize na stránkách Davida Wilcocka, která tohoto neobyčejného člověka představuje následujícími slovy:

 

 

Dramatické vědecké důkazy o tom, že veškerá fyzikální hmota je tvořena „éterem“ – neviditelnou vědomou energií, se objevovaly už nejméně od roku 1950. Věhlasný ruskýastrofyzik Dr. Nikolaj Kozyrev (1908-1983) nezvratně dokázal, že tato energie nutně musí existovat, a stal se tím pádem jednou z nejkontroverznějších postav ruského vědeckého světa.

 

Úžasné závěry vycházející z jeho práce a výzkumů a z výzkumů všech jeho následovníků byly téměř všechny utajeny bývalým Sovětským Svazem, ale s pádem Železné opony a příchodem Internetu lze dnes k „nejlépe skrývanému ruskému tajemství“ získat přístup. Dvě generace vzdělanců s titulem Ph.D., kterých bylo na tisíce, se odrazily od práce Dr. Kozyreva, jež jako taková kompletně změnila naše rozumění a chápání vesmíru.

 

Tím, že ho v tomto materiálu knize zmiňujeme, doufáme, že navždy ustanovujeme jeho důležitost pro historii a význam dopadu jeho myšlenek na naše kolegy a čtenáře.

 

Poté, co jsem se se jménem Kozyrev jednou setkal už v devadesátých letech, narazil jsem na něj později znovu, a to v nedávném vydání internetového časopisu NEXUS, kde se nachází souhrnná verze kapitoly z knihy Davida Wilcocka pod názvem: Éterická věda Dr. N. A. Kozyreva. Tuto zkrácenou verzi z Nexu zde uvádíme:

 

Éterická věda doktora N. A. Kozyreva

 

Neviditelné energetické médium

 

Před počátkem dvacátého století byla ve vědeckých kruzích existence éteru přijímána zcela bez diskuse, dokud se Michelson-Morleyův pokus z roku 1887 nezasloužil o „důkaz“,že žádná taková skrytá energie neexistuje.

 

Nedávné vědecké průlomy, jako například ty týkající se „temné hmoty“, „temné energie“, „virtuálních částic“ nebo „energie nulového bodu“, abychom vyjmenovali jen některé, však dovedly váhavé západní vědce k přiznání toho, že ve vesmíru se nějaké neviditelné energetické médium skutečně vyskytovat musí. Pokud tedy budete používat nezávadného sousloví „kvantové médium“, a nikoliv zakázaného výrazu „éter“, můžete o tomto tématu hovořit i v mainstreamovém tisku bez obav z toho, že by se vám někdo vysmál.

 

Jeden z nejranějších důkazů existence éteru pochází od uznávaného fyzika Dr. Hala Puthoffa. Tento vědec často zmiňuje pokusy z počátku 20. století, které byly provedeny dávno před tím, než nějaká kvantová mechanika vůbec vznikla. Tyto experimenty byly zaměřeny na důkaz existence energie v „prázdném prostoru“.

e1

 

Ověřit tento předpoklad v laboratorních podmínkách znamenalo uměle vytvořit prostor, který byl zcela bez vzduchu (tj. vakuum), a olovem ho odstínit od všech známých forem elektromagnetického záření prostřednictvím tzv. Faradayovy klece. Tento prostor bez vzduchu byl pak ochlazen na absolutní nulu – na teplotu -273°C. Při ní by měla veškerá hmota přestat vibrovat a produkovat teplo. (obr. vlevo – dr. Nikolaj Kozyrev).

 

Místo aby tyto pokusy s vakuem potvrdily absenci jakékoliv energie, zjistilo se, že je jí tam nesmírné množství – a to ze zcela neelektromagnetického zdroje!

 

Dr. Puthoff toto často nazýval „kypícím kotlem“ značného množství energie. Jelikož byla tato energie naměřena i za absolutní nuly, byla pojmenována „energie nulového bodu“ či ENB (ZPE – Zero Point Energy). V ruském prostředí vědci často užívali názvu „fyzikální vakuum“.

 

Uznávaní mainstreamoví vědci Dr. John Wheeler a Dr. Richard Feynman spočítali, že množství nulové energie, které bychom našli v prostoru ohraničeném jednou malou žárovkou, by mohlo v jednom momentě ohřát na bod varu všechny světové oceány!

 

Očividně se tu tedy nezabýváme nějakou slaboučkou neviditelnou silou, ale zdrojem energie tak mocným a obrovským, že by mohl být schopen přinejmenším zachovat existenci veškeré fyzické hmoty.

 

V novém pohledu na vědu, který se nám díky teorii éteru naskýtá, jsou všechny čtyři základní síly (interakce): gravitace, elektromagnetismus, slabá a silná interakce jen různými podobami éteru (ENB).

 

Profesor M. T. Daniels spočítal, že hustota gravitační energie blízko u zemského povrchu se rovná 5,74 × 1010 (t/m3). (Nezapomínejme, že gravitace je podle naší teorie pouze projevem éteru.)

 

Podle profesora Danielse by odebrání podstatného množství – jednoho sta kilowattů – této„volné energie“ gravitačního pole znamenalo odebrat pouze její nepatrné množství –konkrétně 0,001 procenta jejího celkového množství v daném místě. (Viz New Energy News, červen 1994, str. 4.)

 

Výzkum provedený Dr. Nikolou Teslou vedl tohoto fenomenálního vědce roku 1891 k závěru, že éter se „vůči pevným tělesům chová jako fluidum (tekutina), a vůči světlu a teplu jako pevná látka“. Pokud je navíc vystaven „dostatečně vysokému napětí a frekvenci,“ stane se dosažitelným – což naznačilo existenci a dostupnost technologií volné energie a antigravitace.

 

Věnujme nyní pozornost Teslově větě, že éter se vůči pevným tělesům chová jako fluidum, neboť toto se přímo dotýká i práce Dr. N .A. Kozyreva.

 

Přehodnocení hmoty

 

Abychom mohli správně uchopit a docenit práci Dr. Kozyreva a s ní související záležitosti, je třeba mít na paměti některé nové analogie týkající se fyzické hmoty. Kozyrevova práce nás nutí představit si všechny hmotné objekty ve vesmíru, jako kdyby to byly (mycí) houby ponořené pod vodou. Pokud v této analogii setrváme, představme si, že tyto houby jsou ponořeny už dlouhou dobu a jsou zcela nasáklé (saturované, nasycené).

 

Nyní můžeme s těmito houbami provést dvě základní věci: za použití velmi jednoduchých mechanických procesů můžeme snížit nebo zvýšit množství vody, které obsahují.

 

1. Snížení množství: Pokud potopenou nasycenou houbu zmáčkneme, ochladíme nebo roztočíme, určité množství vody zevnitř se uvolní do okolí, a celková hmota houby se tak sníží. Když na houbu přestaneme působit, tlak působící na miliony malých pórů opadne a houba opět z okolí nasaje vodu a nafoukne se do své původní klidové podoby a množství její hmoty se opět stabilizuje.

 

2. Zvýšení množství: Do houby v klidovém stavu můžeme napumpovat další vodu, například jejím zahřáním (rozvibrováním), takže se některé její póry roztáhnou a nasají více vody, než kolik by se v nich pohodlně udrželo předtím. Pokud v tomto případě uvolníme tlak, houba přirozeně vypustí přebytečnou vodu a splaskne zpátky na svojí klidovou velikost a hmotu.

 

Přestože by se to většině lidí mohlo zdát nemožné, Kozyrev dokázal, že třesením, vířením, ohřevem, ochlazením, rozvibrováním nebo lámáním hmotných objektů lze mírně, ale nesporně zvyšovat nebo snižovat jejich hmotnost. A to je jen část z jeho úžasné práce.

 

Minulost Dr. Kozyreva

 

Jelikož je západní svět o Kozyrevovi převážně zcela neinformován, uvádíme zde několik životopisných a dalších informací. Kozyrev byl na hony vzdálen pověsti „bláznivého cvoka“ a šíleného pavědce, právě naopak byl považován za jednoho z předních ruských myslitelů 20. století. Svoji první vědeckou práci prezentoval, když mu bylo pouhopouhých sedmnáct let, a ostatní vědci byli naprosto ohromeni hlubokou a srozumitelnou logikou, kterou vládl.

 

Jeho doménou byla astrofyzika, v jejímž rámci studoval atmosféru Slunce a jiných hvězd, fenomén slunečních zatmění a rovnováhu záření. Již ve dvaceti měl vystudovánu Leningradskou univerzitu, obory fyzika a matematika, a v osmadvaceti letech byl význačným astronomem učícím na několika univerzitách.

 

Kozyrevův na události bohatý život nabral v roce 1936 velmi neblahý směr, to když byl tento skvělý vědec uvězněn z popudu Josefa Stalina a jeho represivních zákonů. V roce 1937 tak začalo 11 mučivě dlouhých a strašných let, během nichž musel přežít hrůzy koncentračního tábora. Hluboce tehdy dumal o záhadách vesmíru, přičemž zejména se zamýšlel nad různými tvary a vzory matky přírody, které vykazovaly asymetrii případně spirálovitý růst.

 

Ze svých osvícených pozorování vyvodil, že všechny životní formy by mohly čerpat energii z nějakého neviditelného, spirálovitého zdroje energie – kromě nám běžně známé energie, kterou pravidelně přijímaly z jídla, pití, dýchaní a fotosyntézy.

 

Podle Kozyrevovy teorie jsou jevy jako například směr spirálovitého zatočení lastur nebo to, na jaké straně lidského těla se vyskytuje srdce, určeny způsobem a směrem toku této energie. Kdyby bylo někde ve vesmíru místo, kde by tento tok vykazoval opačný směr, dalo by se zde počítat s výskytem lastur stočených opačně nebo s lidskými schránkami, v nichž by se srdce vyskytovalo na pravé straně.

 

Podle Kozyreva se ale život žádným jiným způsobem vytvořit nemohl, neboť aby zůstal zachován, aktivně z této spirálovité energie čerpá. Při svém vzniku tedy musel postupovat krok za krokem v souladu s ní. Kosterní systém živých tvorů proto může být nahlížen jako jakási viditelná anténa (hmotná manifestace) této energie.

 

Když se Kozyrev v roce 1948 konečně dostal z koncentračního tábora pryč a mohl se navrátit ke své profesi vědce, učinil mnoho předpovědí o Měsíci, Venuši a Marsu, které byly o více než desetiletí později potvrzeny ruskými vesmírnými sondami.

 

To mu vyneslo privilegium stát se předním průkopníkem sovětského vesmírného programu. V roce 1958 opět vzbudilo prohlášení Dr. Kozyreva všeobecný rozruch a kontroverzi, to když vyslovil tezi, že na Měsíci existuje v oblasti kráteru Alphonsus sopečná aktivita.

 

Americký laureát Nobelovy ceny Dr. Herold Urey byl mezi hrstkou badatelů, kteří ve správnost tohoto předpokladu věřili. Přiměl proto NASA, aby se touto věcí začala zabývat a provedla výzkum. NASA tedy z tohoto popudu zahájila projekt Moon Blink, který zanedlouho předpoklady Dr. Kozyreva potvrdil, když byly v jeho rámci na měsíčním povrchu objeveny emise plynů.

 

Ne všechny Kozyrevovy objevy však byly mainstreamovou NASA takto ochotně přijaty.

 

Nauka o čase

 

Na přelomu let 1951 a 1952 zahájil Dr. Kozyrev svůj vpád do oblasti exotické fyziky, když započal svůj první rok z nadcházejícího období dlouhého 33 let, během něhož prováděl úchvatné a kontroverzní experimenty. Jak jsme již řekli, vzory přírodní spirální energie se před Kozyrevovýma očima začaly zjevovat v době, kdy byl vězněn v koncentračním táboře. Jeho „přímé vědomosti“ mu říkaly, že spirálovitá energie není nic jiného, než pravá podstata a manifestace „času“.

 

Přirozeně se domníval, že „čas“ není pouze tím, za co ho máme my, tj. pouhou funkcí popisující nějaké trvání. Kozyrev nás nutí přemýšlet o příčině času jako takového – o něčem hmatatelném a ve vesmíru identifikovatelném, co bychom mohli s časem spojit.

 

Pokud se u tohoto na chvíli zastavíme, zjistíme, že čas nakonec není nic jiného, než čistý, spirálovitý pohyb. Víme tedy, že se ve vesmíru snažíme vystopovat komplexní spirálovitý vzor, který se manifestuje orbitálními vzory na Zemi a v celé sluneční soustavě.

 

Dnes je proto „temporologie“, neboli nauka o čase, inspirovaná výzkumem Dr. Kozyreva, neustále zkoumána na Moskevské státní univerzitě a v rámci Ruské humanitární nadace. Na jejich webových stránkách je uvedeno:

 

Jak se domníváme, „přirozenost“ času je mechanismem [způsobujícím] zdánlivou změnu a novost ve světě. Porozumět této „přirozenosti“ času znamená poukázat na… proces nebo jev, na určitého „nositele“ v hmotném světě, jehož vlastnosti lze s vlastnostmi času spojit.“

 

To se může zdát na první pohled podivné, protože strom, který vám spadne na dvorek, to je přece výsledek silného větru a nikoliv „proudu času“. Vzápětí se ale musíte zeptat, co způsobuje vanutí větru. Nakonec se doberete až k finálnímu důvodu, a tím je rotace Země kolem své osy. Všechny změny jsou tak způsobené nějakým pohybem, ať už v jakékoliv formě, a bez pohybu nemůže být ani čas.

 

 

dr.Kozyrev: Éter, čas a torze (2)

 
24.06.09   dr. David Wilcock
 

Několik vědců, jejichž články se objevují pod záštitou Ruského temporologického institutu, se shoduje, že kdyby byl Kozyrev změnil svoji terminologii a místo slova „čas“ používal běžnější vědecké termíny jako „fyzikální vakuum“ nebo „éter“, porozumělo by jeho práci v následujících letech daleko více lidí. Eli Cartan byl v roce 1913 prvním vědcem, který jasně dokázal, že „předivo“ (tok) prostoru a času v Einsteinově obecné teorii relativity je nejen „zakřivené“, ale že v sobě obsahuje spirálovitý, rotační pohyb známý jako „torze“. Jen málo lidí dnes ví, že všeobecně přijímána představa vesmíru obklopujícího Zemi a možná i celou galaxii hovoří o vesmíru s „pravotočivým spinem“, což znamená, že energie je na své cestě fyzikálním vakuem nucena stáčet se po směru hodinových ručiček.

 

Torzní fyzika

 

Podle Sciamy a kol. jsou statická torzní pole utvářena ze spinových zdrojů, které nevyzařují žádnou energii. Jakmile ale máte spinový zdroj, který nějakou, jakoukoliv formu energie uvolňuje, jako například Slunce, střed galaxie, nebo spinový zdroj, u něhož ve stejné chvíli působí více než jedna forma pohybu, jako například planeta otáčející se kolem své osy a zároveň obíhající Slunce, automaticky se jedná o vytváření torze dynamické.

 

Tento fenomén umožňuje torzním vlnám, aby se šířily prostorem, místo aby jednoduše„stály“ na místě – tj. byly statické. Vidíme tedy, že torzní pole, stejně jako gravitace nebo elektromagnetismus, jsou schopná pohybovat se ve vesmíru z místa na místo.

 

Kozyrev také již před desítkami let dokázal, že tato pole se pohybují „superluminálními“ rychlostmi, což znamená, že mnohonásobně převyšují rychlost světla. Jestliže máte impuls, který se pohybuje přímo „předivem prostoročasu“, činí tak nadsvětelnou rychlostí a je v podstatě imunní vůči gravitaci a magnetismu, máme na světě významný fyzikální průlom – takový, který musí předpokládat reálnou existenci „fyzikálního vakua“,„energie nulového bodu“ nebo „éteru“.

 

 

Experimenty s torzním polem

 

Dr. Kozyrev zahájil experimenty v padesátých letech a prováděl je až do let sedmdesátých, přičemž mu asistoval dr. V. V. Nasonov, který pomáhal se standardizací laboratorní metodiky a při statistických analýzách výsledků. K této činnosti byly speciálně vyvinuty detektory zaznamenávající rotační a vibrační projevy torzních polí – těmto polím Kozyrev říkal „proud času“.

 

Je důležité poznamenat, že tyto experimenty probíhaly pod těmi nejpřísnějšími podmínkami, byly až stokrát opakovány, někdy i tisíckrát, a všechny byly detailně popsány jazykem matematiky. Byly důkladně ověřeny vzájemnými kontrolami a vědci jako Lavrentějev je nezávisle zopakovali.

 

Pokud se vrátíme k naší dřívější analogii, řekli jsme, že hmota se chová podobně jako mycí houba ve vodě. Pokud způsobíme nějakou změnu její struktury, jako například zmáčknutím, roztočením nebo rozvibrováním, vypustí do okolí určité množství vody, které zadržovala.

 

Během let pokusů se zjistilo, že všechny následující procesy vytvářejí v laboratoři „časový tok“ torzních vln, díky tomu, že je nějakým způsobem narušena hmota. Patří mezi ně:

  • – zdeformování fyzického objektu,
  • – náraz vzduchu vycházejícího z trysky do překážky,
  • – činnost přesýpacích hodin naplněných pískem,
  • – absorpce světla, tření, hoření, činnost pozorovatele – např. hýbání hlavou,
  • – ohřev nebo ochlazení předmětu,
  • – změna skupenství různých substancí (led v kapalinu, kapalina v plyn apod.),
  • – rozpouštění a směšování substancí, vadnutí květin,
  • – nesvětelné záření astronomických objektů, a náhlé změny v lidském vědomí

Kromě poněkud zarážející poslední položky je poměrně jasné, jak každý proces narušuje hmotu, a tím způsobuje, že ta absorbuje nebo vypouští nepatrná množství této éterické „vody“, což dokonale koresponduje s naší výše zmíněnou analogií.

 

Co je však podstatnější, skutečnost, že rozpoznatelnou reakci může na dálku vyvolat i silná emocionální energie, je opakovaně doložená nejen Kozyrevem, ale i mnohými dalšími, a tady se do celé věci mohou vložit naše koncepce psychických jevů a vědomí.

 

Tyto koncepty se staly ještě důležitějšími po událostech 11. září 2001, kdy měli na Spojené Státy zaútočit teroristé. V té době totiž Dean Radin z Institutu noetických věd (Institute of Noetic Sciences) naměřil obrovský výkyv v chování počítačem řízených generátorů náhodných čísel v době těsně před a po incidentu v New Yorku.

 

Naměřená data prokázala, že změna globálního vědomí lidstva nějakým způsobem ovlivnila chování elektromagnetické energie v počítačových obvodech po celém světě, nejznatelněji v těch, které byly umístěny nejblíže Severní Americe. To naznačuje, že torzní vlny a vědomí jsou v zásadě identickými manifestacemi inteligentní energie.

 

Ochrana před torzními účinky a jejich odstiňování

 

Vraťme se ale na „pohodlnější“ půdu fyzické hmoty. Kozyrevova práce ukázala, že torzní pole mohou být absorbována, odstíněna a někdy i odražena. Například cukr umí absorbovat, tenké vrstvičky polyethylenu nebo mědi umějí odstínit a jiné formy mědi nebo zrcadla mohou odrážet.

 

Kozyrev zjistil, že v přítomnosti toku této energie vykazují pevné a neelastické předměty změny hmotnosti, zatímco předměty pružné a poddajné vykazují změny ve své elasticitě případně viskozitě. Kozyrev také dokázal změnu hmotnosti dětské káči, pokud je rozvibrována, ohřána, ochlazena nebo jí prochází elektrický proud.

 

Einstein-Cartan teorie, která položila roku 1913 základy teoretické bázi existence torzních polí, předpokládá, že v prostoru existuje buď pravotočivá nebo levotočivá torze, v závislosti na místě. Následné objevy v oblasti kvantové fyziky související se „spinem“potvrdily, že „elektrony“ mají „pravotočivý“ nebo „levotočivý“ spin, což znamená, že se budou pohybovat buď po směru, nebo proti směru hodinových ručiček. Všechny atomy a molekuly zachovávají proměnlivý stupeň rovnováhy mezi pravo- a levotočivým spinem. Kozyrev určil, že silně pravotočivé molekuly, jako například cukru, mohou účinky torzního pole oslabit, zatímco silně levotočivé molekuly, jako například terpentýnu, je posilují.

 

Následná zkoumání provedená Rusy přinesla další výsledky. Například obyčejná polyethylenová folie se chová jako skvělý ochranný prostředek proti torzním vlnám. Tyto poznatky byly využity při mnoha dalších experimentech, jako například těch, o nichž hovořil dr. Alexander Frolov.

zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.