Posted on Napsat komentář

Živá a mrtvá voda

Domácí narychlo zbastlený generátor živé a mrtvé vody

Zařízení je tvořené kuchyňskou plastovou miskou, keramickým květináčem (otvor ucpaný korkovým špuntem), elektrodami – nerezovým kuchyňským náčiním a zdrojem napětí 30V (který asi pozůstal po nějaké tiskárně). Kromě zdroje napětí (a kromě květináče) je vše ostatní dobře sehnatelné v klasických obchodech s domácími potřebami (a to včetně toho korkového špuntu různé velikosti).

 

Docela se mi osvědčilo vodiče k elektrodám připojit tak, že jsem odizolované konce pevně obmotal kolem elektrod a tyto spoje následně zakryl plastem pomocí tavné pistole (hlavně kvůli tomu, aby se spoj časem neuvolnil). Pro prostorově rovnoměrnější proces jsou elektrody ve vnější nádobě dvě (naproti sobě), ve vnitřní nádobě se nachází jedna.

Elektrody ve vnější nádobě jsou připojeny k [+] pólu, koncentrují kyselou (mrtvou) vodu. Elektroda ve vnitřní nádobě je připojena k [-] pólu a koncentruje zásaditou (živou) vodu. Vodu používám kohoutkovou. Zatímco [+] elektrody nezískávají při provozu žádný povlak a nevytvářejí žádné okem viditelné látky v mrtvé vodě nebo na její hladině (mrtvá voda zůstává na pohled zcela čistá), u [-] elektrody jsem se naopak potýkal s výskytem částic v objemu živé vody nebo na její hladině. Zřejmě se jedná pouze o vysrážené minerální látky, které [-] elektroda přitahuje. Přesto jsem pro jistotu místo nerezové lžíce použil nerezovou naběračku, jejíž materiál se mi zdál jistější (aby se z ní do živé vody pokud možno nic neuvolňovalo). [-] elektroda v živé vodě postupným používáním získává povlak, který je však zřejmě tvořen pouze neškodnými minerálními látkami. Nabyl jsem dojmu, že všechny tyto povlaky (ať už na elektrodě nebo na stěnách nádoby) je dobré ponechat svému osudu a nesnažit se je nějak odstraňovat. Když jsem povlak z elektrody odstraňoval, zdálo se, že následně vytvářená živá voda obsahovala výrazně více těch „nečistot“ (zřejmě minerálů) v objemu či na hladině.

Po zhotovení zařízení doporučuji provést 2x výrobu živé a mrtvé vody čistě jen pro zaběhnutí zařízení (bez následného použití).

Při napětí 30V mi generátor na začátku procesu odebírá zhruba proud 50 mA, následně proud klesá (stále pomaleji). Přibližně po 2 – 3 hodinách provozu je proud zhruba na hodnotě 10 – 15 mA a nadále již neklesá, pouze v tomto rozsahu hodnot kolísá. Je to fáze, ve které proces ukončuji. Vnitřní nádobu (květináč obsahující živou vodu) vyjímám z lázně hotové mrtvé vody a nechávám 10 minut odstát. Živou vodu odlévám do nějaké běžné skleněné nebo keramické nádoby, ale raději ne celý objem. Odliji jen většinu objemu z květináče, zbytek kapaliny u dna vylívám pryč nebo využívám jinak (jeví se mi více hořký).

Po několika cyklech provozu generátoru dnes už nevnímám žádnou specifickou chuť vzniklé zásadité (živé) vody. Zpočátku jsem velmi mírně pociťoval jakési kovové pozadí či mírnou chuť podobnou hořkosti, ale v dalších vytvořených dávkách se tyto slabé chutě prakticky úplně vytratily. Mrtvá voda chutná zajímavě nakysle.

Z povrchu [+] elektrody koncentrující kyselou (mrtvou) vodu uniká vzdušný kyslík (O2), z povrchu [-] elektrody zásadité (živé) vody uniká vzdušný vodík (H2).

Živá voda je chemicky specifická tím, že obsahuje zvýšenou koncentraci hydroxylu (hydroxylový radikál OH), měla by obsahovat zvýšenou (zdraví prospěšnou) koncentraci minerálů (např. sodík, hořčík, vápník, draslík) a naopak sníženou koncentraci aniontů Cl, NO2, SO2, CO22- atp.

Mrtvá voda obsahuje především zvýšenou koncentraci kationtů vodíku (H+) a přirozeně opačný iontový charakter vody živé (mrtvá voda obsahuje sníženou koncentraci minerálů a zvýšenou koncentraci zmíněných aniontů).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.