Publikováno Napsat komentář

Kdo jsou Archóntové?….díl 1.

„…Pokud jde o samotnou elitu, domněnka, že ji můžete zničit prostřednictvím vichřice revoluce
je zcela mylná,“ pousmál se Ahriman shovívavě. „Často je právě ona objednatelem takové
revoluce, jejíž vlna smete pouze loutky nepohodlné pro elitu, aby bylo možné dosadit na jejich
místa loutky nové. Abyste lépe pochopili problematiku elity tohoto světa, budu vám vyprávět
příběh, který tomu předcházel.

 

Jejich předci byli v podstatě osobnostmi, které se snažily uchovat znalosti předchozí civilizace,
včetně tak zvaných nadpřirozených schopností. Avšak tyto znalosti předávali pouze jako
dědictví, v krajním případě je odkazovali svým následovníkům. Tedy uchovávali a
zdokonalovali tyto znalosti a zároveň je po generace udržovali v tajnosti před lidmi. Když se
lidstvo značně rozrostlo co do počtu a postupně se rodily základy společenských a
ekonomických útvarů, začali se objevovat také vůdci a leadeři. Jenže v pozadí jejich viditelné
vlády stáli ‚strážci znalostí‘ nebo, jak se sami s oblibou titulovali ‚vyvolení bohy a duchy‘, kteří
nejenže byli poradci vůdců, ale v podstatě je šikovně ovládali a nutili plnit své příkazy. Tuto
zvláštní skupinu lidí nazývali různě: šamani, léčitelé, čarodějové, kněží apod. Ale jejich skutečné
pojmenování je Archóntové.
Z řečtiny se toto slovo překládá jako ‚náčelníci‘, ‚vládci‘. Ale pokud se ponoříme hlouběji do
historie, bude nám odhalen skutečný význam tohoto slova, které znamená ‚vládci světa‘. To
znamená, že Archóntové v podstatě sami sebe zařadili do zvláštní kasty prostředníků mezi lidmi
a vyšší mocí, později pojmenovanou bohové. Vůdce kmene, osoba veřejná a zodpovědná za svůj
lid, byl ovládán Archóntem. Archónt reálně vládl kmenu prostřednictvím vůdce a zároveň vždy
zůstával ve stínu. Toto utajení nabízelo více možností pro reálnou manipulaci s lidmi. Zatímco
vůdce byl volen kmenem, Archónt předával své ‚magické umění‘ reálné moci pouze svému
nástupci. Tak se postupně vytvářela zvláštní kasta, v jejíchž rukou se soustředila skutečná moc.

A čím více si tato skupina svou moc upevňovala, tím více nutila ostatní členy společnosti, aby
pro ni pracovali. Nutno podotknout, že později si toto seskupení uzurpovalo také základní
znalosti a podrobilo si tak ostatní lidi. Právě oni byli první elitou této civilizace.“
„A takových lidí bylo hodně?“ se zájmem se zeptal Kosťa.
„Ne. Jejich počet je stálý. Tehdy, stejně jako dnes. Dvanáct osob plus jeden Nejvyšší Archónta,
který stojí v jejich čele.“
„Proč právě dvanáct?“
„Protože tato civilizace se zrodila z dvanácti lidských rodů. Současní Archóntové jsou přímými
následovníky prvních dvanácti Archóntů. Zároveň s tím, jak se lidstvo rozrůstalo, Archóntové
pokračovali ve zdokonalování svého umění manipulace a ovládání lidí. Jak se říká, kde je málo
lidí, tam je málo vůdců. Mnoho lidí pak potřebuje mnoho vůdců. Vytvořili tak zvanou umělou
elitu tím, že nastrčili všude po světě své loutky, které vládly celým národům. Ba co víc, právě
oni vypracovali a zavedli jednu z nejzajímavějších forem řízení a ovládání lidského vědomí –
náboženství. Tuto uměle vytvořenou formu transformace veřejného vědomí Archóntové založili
na dvou nejsilnějších lidských pohnutkách – na víře a strachu. Přidali k nim pár kapek
skutečného vědění, příslušně upravili pro větší servilnost davu a zvěčnili tuto závislost
prostřednictvím monopolizace duchovní kultury…
Podívejme se například na vám dobře známou Bibli, kterou dnes uctívá půlka světa jako
posvátnou knihu. Kdo sepsal Starý zákon? Kněží neboli sluhové Archóntů. Kdo sestavil Nový
zákon? Loutky Archóntů…“
„Takže Archóntové stojí v čele světových náboženství?“
„Fakticky, co se vlády týče, ano. Přesněji v čele světových náboženství stáli a budou stát jejich
prominenti. V čele velké politiky a obchodu stojí jejich loutky. Dokonce všichni ti, kteří
rozhodovali o osudu světa, například Alexander Makedonský, Čingischán, Tamerlán, Napoleon,
Stalin, Hitler a jiní byli pouze figurkami na šachovnici Archóntů, s nimiž jen rozehrávali své
důmyslné partie…“
„Počkejte, počkejte,“ vzlykl zcela zmatený Stas. „Jací prominenti?! A co Ježíš, Buddha,
Mohamed? Tito lidé přece nesli lidem svobodu. Nemohli být přisluhovači těchto kněží…“
Ahriman ho nenechal domluvit a přerušil jeho proslov panovačným, povýšeným tónem:
„No, a kde je ta jejich svoboda?!“ a po významné odmlce se znovu důrazně zeptal: „Kde?! Ano,
byli tací, kteří se snažili něčemu naučit, dát lidem znalosti. V rukou lidí se dokonce ocitl samotný
Grál, což je moc nejvyšší! No a? Jak to skončilo? Dalším vítězstvím Archóntů a vytvořením
nových náboženství na bázi ztracených Učení! A proč? Protože lidé jsou líní na to, aby měnili
sebe sama. Protože si zvykli na stádní způsob života, zvykli si na otrocký způsob myšlení. Pořád
jen čekají, že je někdo povede. Archóntové pracovali tak usilovně, že se lidem zalíbilo být
hlupáky, zalíbilo se jim být jako tupá stvoření, čekající na rozžvýkaná vysvětlení těchto
manipulátorů. Žít jako stádo je pro ně podstatně jednodušší než stát se svobodnými lidmi. Sami
se odsuzují k doživotnímu otroctví, tak ať zůstanou otroky, když po tom tolik touží. Konec
konců, je to jejich volba. Každý rozhoduje sám za sebe.“
* * *
„…Podívejte se, jak funguje tento svět,“ pokračoval Ahriman. „Vládne mu pouze malá skupinka
lidí, mocných tohoto světa, pro které pracují miliardy lidí. Myslíte si, že věří tomu, co dávají
v televizi a píšou v novinách? Samozřejmě, že ne. Vždyť oni sami jsou tvůrci těchto událostí,
které vidíte, protože se všechno odehrává podle jejich scénáře s cílem udržet v neustálém strachu
a pokoře vás, své podřízené. Televize a tisk jsou pouze šiřitelé jejich ‚královských nařízení‘.
Když otroci prahnou po svobodě a demokracii, tak dostanou svobodu a demokracii, a to takovým
způsobem, o jakém se jim ani nesnilo. Zvěstovatelé rozehrají takovou frašku, že lidé pak nejenže
nestojí o svobodu, ale naopak jsou ochotni líbat své okovy, jen aby všechno zůstalo jako dřív. Je

to jako v tom pořekadle – abyste učinili člověka šťastným, musíte mu nejdříve všechno vzít a
pak vrátit alespoň půlku. V globálním měřítku jsou všechny války, revoluce, boje o svobodu a
demokracii jen pouhá lež, krásná pohádka, kterou vymysleli mocní tohoto světa a které jsou
otroci nuceni věřit. Ve skutečnosti stojí za všemi těmito událostmi jen peníze, velké peníze.
Přejí si otroci pocítit svou národní důstojnost? Prosím, zvěstovatelé jsou tady. Přejí si vzrušení ze
skandálů a veřejných odhalení – vyberte si, prosím, co se vám líbí nejvíc. Vždyť lidé jsou tak
ubozí ve svých každodenních touhách a přáních. Nic je nezajímá tak, jako něčí tragédie. Mocní
tohoto světa pro vás sehrají jakékoli divadlo, cokoliv, jen zůstaňte otroky, zůstaňte v davu, buďte
jako všichni a myslete jako všichni. Je jich málo, ale umějí řídit. No, a otroci vždycky zůstávají
jen otroky. Zárodky otrockého myšlení a chování jsou předávány z generace na generaci a jen
málokomu se daří vymotat se z tohoto začarovaného kruhu. Proto vždy byly a budou kasty
vládců a davy otroků… Jelikož dnes tomuto světu vládnou peníze.
Přičemž otrokům je uměle vštěpována nejen chudoba, ale, jak už jsem říkal, také strach, na
kterém chytří lidé vydělávají miliardy. Uvedu jednoduchý příklad toho, jak přední farmaceutické
společnosti vydělávají obrovské peníze při manipulaci s vědomím otroků. Pouze vyprovokují v
celosvětovém měřítku spekulace kolem nějaké nemoci. A to je všechno. Toto je jejich počáteční
investice, která se pak stokrát zúročí.“
* * *
„…Například vytvořili problém s AIDS a zajistili si tak stabilní finanční příjem z prodeje
drahých léků, které v podstatě vůbec tento problém pacienta neřeší,“ řekl Ahriman. „Stačilo, aby
do celého světa vytroubili zprávu o možné hrozící epidemii tuberkulózy a hned na tom vydělali
slušné peníze. Nebyl bych překvapen, kdyby si vymysleli (až jim dojdou standardní nápady)
nějaký zmutovaný virus chřipky, který se na člověka přenáší ze zvířat nebo ptáků.“
„Ale jak jej mohou vymyslet, když takový virus možná v přírodě ani neexistuje?“ zeptal se
šokovaný Stas.
„Vidíte, dokonce i vy říkáte ‚možná‘. Tato nejistota je známkou otrocké psychologie. Přidáte-li
k uvedeným informacím zaplacený názor několika vědců z předních světových virologických
laboratoří, pak zcela a bez výhrad tuto informaci přijmete. Pro ně je důležité, abyste tomu uvěřili,
následně strach a pud sebezáchovy udělají mnohem více, než všechny reklamy na léky
dohromady. A co se týče virusu, nemusíte se bát. Pokud výstřel naslepo nevyvolá patřičný
rozruch a neovlivní davy, bude nahrazen ostrým nábojem. Pokud matka příroda takový virus
ještě nevytvořila, lidé jí pomohou. A to vše jen proto, aby vydělali miliardy na vakcínách proti
tomuto viru.
V podstatě jsou to moc šikovní chlapi! Jsem uchvácen jejich geniálními návrhy reklamy a
schopností zabezpečit slušný příliv kapitálu. A co je nejdůležitější, všechno probíhá férově – vy
pečujete o své zdraví, oni pečují o své peněženky. Přičemž když si léčíte s použitím jejich léku
jednu nemoc, zároveň zcela zdarma dostáváte tři nové nemoci. V důsledku toho se stáváte jejich
rukojmími a věčnými sponzory. Cožpak to není geniální nápad, jak trvale doplňovat kapitál na
úkor vašeho strachu, citlivosti a otrockého myšlení?! Je to velký byznys. A velký byznys to je
vliv a moc. Všichni svobodní lidé se snaží někomu vládnout, aby se sami nestali těmi, komu
někdo vládne.“
* * *
„…Zdaleka ne všechny informace, které se šíří mezi masy, se zakládají na pravdě,“ podotknul
Ahriman. „Vždyť pro elitu lidstva, která celý tento proces tvorby mýtů platí, jsou lidé jen otroky.
Pokud by byla lidem odhalena reálná historická fakta, například o životě a učení Ježíše, Buddhy
a jim podobných, pak by došlo ke krachu mocné vlády těch, kteří tyto skutečnosti tají…“

* * *
„…Podívejme se na to ve větším měřítku, například v celostátním. Kvůli získání moci jsou lidé
ochotni jít přes mrtvoly, jen aby dosáhli svého cíle,“ pokračoval poučně Ahriman. „Proč myslíte,
že potřebují tuto moc? Aby vyhověli potřebám národa?! Ale kdepak! Snaží se výhradně kvůli
sobě, pro uspokojení svého velikášství a pro zvětšení svých majetků. Výborně chápou, že sami
jsou pouze loutkami v rukou mocných tohoto světa, proto nevynechají žádnou příležitost, aby si
mohli nahrabat co nejvíce. Mnohdy je obyčejní lidé vychvalují za humánnost a lidumilnost. Ve
skutečnosti jsou to stejní lidé, jako každý jiný, nejsou o nic lepší. Rozdíl mezi vámi a nimi je
pouze v tom, že oni jsou prohnanější, průbojnější a víc si věří. Je od nich zbytečné očekávat
dobré skutky a pomoc. Dělají to pouze tehdy, když je to pro ně výhodné. A to takovým
způsobem, že je házejí lidem jako kost hladovému psu, kterému tečou sliny při pohledu na
‚štědrého pána‘.“
* * *
„…Jenže mnoho skutečných válek bylo rozpoutáno právě kvůli konkurenci mocných tohoto
světa,“ poznamenal Ahriman. „A všechny ostatní příčiny válek, které pak byly představeny
široké veřejnosti, to jsou jen pohádky pro stádo, a slouží k tomu, aby se v něm probudil duch
nacionalismu, aby polichotily velikášství jejich pastýře a současně odpoutaly pozornost od
důležitých problémů. Nic víc.“
„Copak lidstvo je stádo?“ namítl Voloďa. „Vždyť jsou to lidé.“
„Samozřejmě, jsou to lidé, jenže hloupí lidé. Jsou to otroci, které ti moudří ovládali a budou
ovládat. A je jedno, jakou podobu slovo ovládání má. Protože člověk v davu už není
samostatnou osobností, je pouze součástí tohoto davu. V davu člověk není schopen myslet
samostatně, reálně hodnotit situaci a ‚fakta‘, štědře poskytovaná řečníkem. Protože člověk
v davu vidí tisíce dalších lidí, stejných jako je on sám, a je inspirován touto jednotou, touto
obrovskou sílou. Skutečně to je obrovská síla, jenže nepatří ani jednotlivci ani nikomu jinému
z tohoto lidského davu. Je to síla řečníka! Právě on přetváří tuto sílu a posílá správným směrem,
vkládá do paměti každého jednotlivce příslušné modely, které má napodobovat a které jsou
pečlivě zaobalené do vznešených slov. Neboli zcela jednoduše využívá mechanizmy manipulace
s vědomím. Nic víc. Proto, ať už se na to díváš z jakékoli strany, stádo je stádo, které poslušně
kráčí za zkušeným pastýřem. Je pravda, že je dnes ovládání stáda nazýváno různými hezkými
slovy, ale podstata se nemění. Chápu, chlapci, že slyšet tato slova není zrovna příjemné, jenže je
to pravda. A pravda má vždy trpkou pachuť. Jen vám chci otevřít oči, abyste viděli svět takový,
jaký ve skutečnosti je.
Toto je, chlapci, život, kde v podstatě nikdo nikoho nepotřebuje a nikdo nic nedělá nezištně.
Podívejte se třeba na to, jak probíhají politické volby, nezáleží na tom, která je to politická
strana. Slibují lidem hory doly. A po volbách? Pomocí stáda ovcí a oslů se politik dopraví do
svého vlastního ráje a pak před nimi zabouchne bránu. Lidé žijí dál v chudobě stejně jako dříve.
O koho má zvolený politik starost v první řadě? No, přece o sebe, o své vlastní příjmy. Pak o
svou rodinu. Dál o své přisluhovače, aby líbali pánovi ručičky a nezapomněli na jeho ‚dobré
skutky‘. O lid samotný se nikdo nestará a starat se nebude. Protože lidi v podstatě nikdo
nepotřebuje. Stojí na nohou? Mohou pracovat? Pak je vše v pořádku. Vždyť stejně nemají kam
jít, tak si zanadávají, zabručí a nějak přežijí. Vždyť jsou to jen tažná zvířata, která žijí ve stáji,
krmí se zbytky a pracují od rána do večera. Existují jen proto, aby vytvářeli zisk pro elitu a
množili se, a tak zajistili pro své pány příliv čerstvé pracovní síly v podobě nových otroků.
Chápu, že není příjemné slyšet něco takového. Ale podívejte se kolem sebe. To je realita. Ještě
mnohokrát si vzpomenete na má slova, protože je to životní pravda!

Myslíte si, že se od doby otrokářství do dnešního dne se něco změnilo?! Ale vůbec ne. Změnily
se jenom způsoby vlivu na otroky, nikoli lidé samotní. Změnily se formy řízení otroků, ale
otroctví samotné nikdo nezrušil! Jen se podívejte na dnešní svět, na to, jak vládnoucí elita
vykořisťuje davy, využívá je pro vlastní obohacení. Jednoduše vnucuje lidem koncepce, které
jsou pro ni výhodné, utváří vkus a chování davu, záměrně kontroluje a standardizuje člověka…“
Jak mi může elita něco vnucovat?
„…Jak mi může elita něco vnucovat, když si žiji sám podle sebe? Vždyť já si sám rozhoduji o
tom, jak budu žít,“ podivil se Stas.
Ahriman se pousmál.
„To si jen myslíte, mladý muži, protože jste se nezabýval seriozní analýzou vlastního života, tím,
jak žijete a co vás nutí v životě dělat různá rozhodnutí. Ve skutečnosti ani nevidíte, že váš život,
váš vkus, vnímání, vaši volbu někdo šikovně ovlivňuje a usměrňuje. A to proto, že elita
potřebuje otroky, žádné svobodné lidi! Prostě vy si to představujete tak, že abyste byli ovládáni
musí existovat přinejmenším nějaký dozorce s bičem, který nad vámi bude stát. To jsou
předsudky. V moderním světě s vyspělými technologiemi je vše mnohem jednodušší a účinnější.
Elita ve vašem vědomí šikovně vytvořila tohoto dozorce, který vám říká, jak máte žít, koho a co
máte v životě upřednostňovat. A povedlo se jí to pomocí starého způsobu ovlivňování lidí,
kterému dnes říkáme reklama.“
„Ale copak je reklama starý způsob? Vždyť se v televizi objevila teprve nedávno,“ nechápavě
pronesl Ruslan.
„To se vám jen zdá. Ve skutečnosti tento jev existuje téměř stejně dlouho jako lidstvo samo,“
vysvětlil s úsměvem Ahriman. „Moderní slovo reklama pochází ze starolatinského ‚reclamare‘,
což znamená ‚vyhlašovat‘, ‚požadovat‘, ‚vykřikovat‘. I dřív byla aktivně využívána v písemné
podobě, a zejména pak v podobě ústní, jako veřejné vyhlašování požadované informace
prostřednictvím příslušných lidí – vyvolávačů na tržištích, heroldů, zvěstovatelů a jiných. Je to
prastarý způsob ovlivňování lidí. A je založen na nezpochybnitelné psychologické zvláštnosti
člověka věřit právě tomu, čemu věřit chce, vydávat přání za skutečnost. Chytrá reklama pouze
oživuje v člověku ‚spící‘ potřebu. Je nakažlivá a nutí člověka, aby ji napodoboval.“
„ ‚Spící‘ potřebu?“ zeptal se Jirka. „Co to znamená?“
Ahriman to hned vysvětlil.
„Ty kupříkladu pociťuješ nejistotu, máš nízké sebevědomí a zároveň se v sobě snažíš potlačit
tyto pocity. Jenže oni nikam nezmizí. Jen ‚dřímou‘ ve tvém podvědomí a čekají na kladné řešení
tohoto osobního emočního problému, případně celého souboru psychologických problémů. A
najednou se před tebou objevuje reklama, která tě přesvědčuje, že právě předmět reklamy ti
poskytne to, po čem toužíš. Přičemž vše vypadá tak optimisticky, že ti to přirozeně zvedne
náladu, protože už podvědomě probíhá stimulace tvé ‚spící‘ nerealizované potřeby. V konečném
důsledku budeš stejně jako pes I. P. Pavlova na známý signál zvonku slintat a prahnout po
šikovně nabízené zakamuflované ‚kostce cukru‘.
Reklama využívá širokého spektra speciálních technologií k tomu, aby emočně působila na
spotřebitele. Apeluje na tvá přirozená přání. Například být zdravý, mít úspěch, bohatství, štěstí,
dobře vypadat; na tvou ctižádost, vědomí vlastní důležitosti, mánii velikášství; na snahu zlepšit
své postavení ve společnosti a tak dále. Čili v podstatě jdou lidé jako stádo za uměle vytvořeným
přáním a ani netuší, že právě toto je ten bič, který šikovně používá elita.
Probuďte se a rozhlédněte se! Vždyť téměř vše, co považujete za nezrušitelné, ve skutečnosti
vymýšlejí lidé, stejní jako vy. Jsou jen o trochu sebejistější a průbojnější. Kdo píše zákony, jimiž
se řídí život ve společnosti? Lidé. Kdo udává tón v módě? Lidé. Kdo stanovuje ideály? Opět ti,

kdo umí šikovně vnutit svůj názor ostatním. Chytří lidé vytvářejí idoly, hvězdy, hrdiny pro celé
národy. A tak tomu bylo vždycky, v prvobytné společnosti stejně jako i dnes a také ve všem:
preferencemi u jídla a zboží počínaje a výtvarným uměním konče. Podívejte se kupříkladu na
Picassa. Vždyť já bych to snad i nohou nakreslil lépe. A jeho práce jsou předkládány lidem s
pochvalnými ódami, je vychvalován jako mistr zostřených výrazových děl v duchu
neoklasicismu, zakladatel kubismu, jehož obrazy mají obrovský společenský význam. Nebo
vezměme si Černý čtverec od Maleviče. Jednou měl asi mizernou náladu a jednoduše z nudy
zamazal plátno černou barvou. Lidé jsou z tohoto zašpiněného plátna nadšeni, nachází v něm
hlubokou filozofii. A budou ji nacházet dál, dál budou věřit tomu, co se před nimi hlásá! Protože
to bylo profiltrováno přes mechanizmy psychologického ovládání davu.
Nebo třeba takový John Rockefeller starší. Tento člověk se stal legendou, jeho jméno zná celý
svět. Přičemž ještě za života se jeho obraz změnil na jakéhosi milého staříka, který dává miliony
na dobročinné účely, rozdává dárečky dětem. I když ve skutečnosti vytvoření tohoto ideálního
obrazu bylo pouze dovednou hrou se slovy, která formovala ‚veřejné mínění‘ pro naivní
publikum. John byl držgrešle jako málokdo. O jaké dobročinnosti tu může být řeč? Chlapci,
zapamatujte si prostou pravdu – seriozní obchodníci nikdy nerozhazují peníze na dobročinnost
bezúčelně. Budou vynakládat peníze na tento projekt pouze v tom případě, že to pro ně bude
výhodné, pokud budou mít možnost využít tuto akci jako reklamu pro svůj byznys, pro svoji
image a svou prestiž ve společnosti. Nebo pokud v něm zahlédnou ještě jednu šikovnou
možnost, a to jak prát špinavé peníze. Jen tak, pro nic za nic, nikdo z nich ani prstem nehne. No,
takže John Rockefeller jednal velmi moudře. Aby nemusel utrácet kapitál na podporu své
‚image‘ prostřednictvím ‚drahé‘ dobročinnosti, vymyslel něco lepšího. V roce 1903 Rockefeller
najal mladého reportéra Ivy Lee a udělal z něho rodinného ‚poradce‘, kterému velmi dobře platil
za jeho služby. Tento pisálek jednoduše převrátil veřejné mínění tím, že místo držgrešle Johna
vytvořil v tisku kladný obraz velkého dobrodince té doby, který se stará o lidi. Proto nevěřte
všemu, co slyšíte a vidíte. Tento svět je fraška skrz naskrz!“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..