Posted on Napsat komentář

Pozorování sama sebe jako prostředek chápání světa

Každého člověka můžeme přirovnal k zeměkouli, uzavřené do sebe
samotné.
Jakmile se tato koule ocitne v blízkosti jiné, okamžitě dojde ke kom penzaci
vzájemného vyzařování. Jed n á se o projevy reakcí jakéhokoliv
dojmu a výrazu, což se posléze rozvine do pocitu štěstí či neštěstí,
přijímání či odmítání.

Tím způsobem se dá například vysvětlit, proč se ve společnosti některých
lidí cítíme opravdu dobře a proč jsou nám jiní lidé nesympatičtí
a protivní již na první pohled, dokonce i proti naší vůli a zaujetí.
Totéž platí pro čtení určité knihy či poslouchání přednášky, kdy je
nám autor sympatický či nesympatický svým slohem a způsobem
výrazu respektive kdy je nám přednášející sympatický svou barvou
hlasu či navzdory zajímavému a poutavému tématu nesympatický až
přímo nesnesitelný.
Když se lidé s podstatně odlišnými názory chtějí setkat a vzájemně
přiblížit, v žádném případě k tomu nepostačí dobrá vůle. Nepochybně
je však do určitého stupně velmi potřebná.
Rozhodující jsou pouze zcela konkrétní styčné body, které umožní
vzájemné sladění myšlenek jen proto, že zde již proběhla předběžná
vnitřní látková změna. Ta pak produkuje myšlenky, vykazující alespoň
rámcovou podobnost s účinkujícími myšlenkami.
Pokud se tomu, kdo chce ovlivnit někoho druhého, podaří přivést
jeho krev do varu, pak je boj vyhrán již předem. Toto „převálcování“
již způsobí změnu myšlenek a donutí ovlivňovaného, aby si rozmyslel
to či ono.
Tyto kontaktní (styčné) reflexy a jejich účinky můžeme pozorovat
nejen u lidí, ale i u zvířat, rostlin, ba dokonce i u všech minerálů
a kovů, pokud máme dostatek času, abychom mohli pozorovat přicházející
změny.
Do této kapitoly patří například změna barvy, vůně, chuti určitých
niinerálů nebo kovů při pouhém doteku. Každému rolníkovi a správnému
přírodnímu sedlákovi je například dobře známo, že klíčivost
semen může podstatně ovlivnit v dobrém i špatném smyslu pouhým
dotekem své dlaně. To je samozřejmě také upozorněním na ty různé
secí stroje, které mohou za určitých okolností ohrozit celou sklizeň
kvůli nevhodnému materiálu, z něhož jsou vyrobeny.
Existují lidé, kteří se jen dotknou sklenice vody a vezmou vodě
veškerou sílu a svěžest. Týto příklady slouží pouze k lepšímu pochopení
následující myšlenky. Mnoha lidem bude chápání této záležitosti
velmi ztíženo či dokonce naprosto znemožněno, protože jim chybí
jakýkoliv styčný bod s vnitřní povahou vnější přírody, která je obklopuje.
Tito lidé si například nedokáží vysvětlit, proč je uměle ochlazená
voda z potoka nedokáže osvěžit. Také nechápou, proč jsou znepokojeni
horkým jižním větrem (fénem) nebo proč mají tísnivý pocit před
blížící se bouřkou, není jim jasné, jak se kamzík dokáže včas vyhnout
lavině, proč ryby na pouti do míst svého tření odmítají jakoukoliv potravu,
proč golfský proud odtlačuje chladnou vodu směrem na sever,
jak je možné, že se tažní ptáci v určitém ročním období mohou naprosto
spolehnout n a svůj orientační smysl, proč ručička barometru
klesá, když je vzduch vlhký a tím těžší, proč fouká vítr a jak to, že se
v tropech tvoří cyklóny atd.
Všichni tito lidé mají – jak říká lidové rčení – hroší kůži. Ve skutečnosti
však mají zvenčí odstíněnou svou vnitřní přirozenost. Jejich struktura
je natolik nesprávná, že se vnitřní jádro prostě vůbec nedokáže
vzdělávat, i když se leskne jako zrcadlo. Zpravidla se však pod drsnou
slupkou skrývá jádro, jež reaguje i na ty nejjemnější citové podněty.
Pro přirozeně správnou vnější slupku je určující její b e zb a rv o st
a dále vlastnost, jež by se dala nejspíš charakterizovat jako hrbolatý
stav. Za těchto podmínek máme k dispozici nejvíce styčných bodů
a také ty nejlepší, které jsou nezbytné k výměně diferenčních (bipolámích)
látek, probouzejících život.
Tato pohraniční slupka má za úkol zachycovat rozdíly v napětí a zvyšovat
je. Z toho důvodu je možno tuto „předkožku“ přirovnat k j a k é musi
organickému filtru nebo difúzní tkáni. Vstupy a výstupy jsou
řazeny tak těsně vedle sebe, že se jimi dokážou protlačit jen ty nejušlechtilejší
kompenzační látky a všechno méně hodnotné je p r o s é v á n o .
Čím blíže jsou u sebe protikladné vstupy a výstupy, tím více styčných
bodů j e k dispozici a tím čilejší může být výměna mezi z e v n ě j š kem
a vnitřkem. Tím nakonec dochází k ustavení té nejvyšší formy
pohybu, který se navenek jeví jako klid. Tento čilý provoz se odehrává
vtak nepatrných časových intervalech, že tyto pohybové změny nedokáže
zaregistrovat žádné fyzické oko.
Z toho důvodu například proudí vyváženě napjatá tekoucí voda
jaminámě.
Akumulátorem a transformátorem je voda, respektive míza či krev.
probíhají v ní neustále pochody analýzy a syntézy, které jsou tím četnější,
čím přirozeněji se pohybuje voda, míza či krev. Přitom nehraje
žádnou podstatnou roli vnější rychlost pohybu, zato vnitřní rychlost
kompenzace hraje roli podstatnou.
Dobře vykvašená, zralá a homogenní voda má navzdory pomalejšímu
proudu vyšší výtlačnou i vlečnou sílu než voda, bohatá n a plyny,
proudící strmým spádem. Tento případ lze pozorovat v kanálech, tekoucích
přesně ve směru pohybu Slunce nebo přesně proti němu.
Hnací síla lopatek vodního kola klesá s vycházejícím Sluncem a se
zapadajícím naopak stoupá. Rozdíl ve výkonu v noci oproti výkonu ve
dne činí více než 30 %.
Příčinu této nápadné změny výtlačné a vlečné síly při jinak stejné
rychlosti pohybu média je nutno hledat pouze v procesu látkové výměny.
Tyto poměry jsou tím nepříznivější, čím podobnější je směr
vodního toku se směrem pohybu Slunce po obloze.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.