Posted on Napsat komentář

Technologie stavitelství – Bytost Viracocha

Záhadné stavitelství v západní části Jižní Ameriky (a nejen zde) po sobě musela zanechat nějaká velmi vyspělá dávná civilizace. Oficiální historie to zatím nepřipouští, což může být jednoduše tím, že k odkrytí této civilizace zřejmě neexistují žádná přímá a dostatečně komplexní vodítka. V odkrývání hluboké minulosti nám však mohou pomoci mytologie a legendy, které historikové obvykle se vším všudy automaticky uzamykají do šuplíku holých výmyslů. Pokud se však pohybujeme v historii starší než starověk, opatrný přístup k legendám nám může být nápomocný. Stačí jen neinterpretovat dané příběhy slovo od slova, ale spíše je vnímat symbolicky a „číst mezi řádky“. Osobně se domnívám, že ohledně takového dávnověku by se měla (opatrně vnímaná) mytologie či legenda vyskytovat na podobné úrovni spolehlivosti jako teorie vzešlé dnes uznávaným způsobem. V obou případech jde o tápání v tuhé mlze.

 

Legendy Inků jsou velice různorodé, jak už to u tak velkolepých kultur bývá. V různém podání se však shodují na tom, že velmi staré stavby mnohdy plné megalitů a řešené nepochopitelnou kamenickou technikou, nepostavili sami Inkové, ale že tyto stavby Inkové objevili a některé z nich následně udržovali a rozšiřovali. Samotným Inkům už prý tyto stavby tehdy připadaly velmi staré.

Nyní se nabízí otázka, kdo tedy ty úžasné stavby postavil. Jednoznačně to museli být zcela výjimečné bytosti oplývající nevšedními dovednostmi a schopnostmi. A o takových bytostech se incké legendy zmiňují. Mnohé dávné vyprávění a texty směřují různými způsoby k jedné velice zásadní bytosti jménem Viracocha [virakoča] (Apu-Kon-Tiki-Viracocha). Podle některých legend Inků se jedná o zcela prvotního boha stvořitele a je velice zajímavé, že v tomto případě legendy vyprávějí příběh, který částečně známe úplně odjinud; Viracocha stvořil (nebo zplodil) první lidské bytosti, ale následně byl s nimi velice nespokojený a zničil je tím, že vyvolal potopu. Pak vytvořil nové lidské bytosti a odešel do dálav Tichého oceánu. Mimochodem, v literatuře dávných kultur tentokrát Střední Ameriky se uvádí, že původní božstvo zničilo první pokusy o stvoření člověka také potopou.

Jiné legendy Inků a inckých předků nehovoří o prvotním bohu – stvořiteli všeho, ale uvádějí, že kdysi dávno nastala nějaká velká katastrofa a po ní přišla do země Inků neznámá bytost, která se snášela z nebe, uměla chodit po vodě a projevovala se mnoha dalšími nadlidskými schopnostmi. Stala se učitelem zemědělství, umění, myšlení a způsobů, jak žít v míru a bez sobectví. Nazývali ho Viracocha. Tyto legendy zmiňují, že Viracocha byl doprovázen dalšími tajuplnými bytostmi, „věrnými a zářivými“.

Za centrum kultu Viracochy je považováno Cusco, které bylo svého času zároveň jakýmsi hlavním centrem říše Inků. Vyobrazení Viracochy mohlo být různé, ale jeho nejtypičtější vyobrazení (viz první obrázek) nalézáme snad výrazněji než kdekoliv jinde, přibližně 500 kilometrů jihovýchodně od Cusca (již na území Bolívie), ve zbytcích prastarého města Tiahuanaco [tyjouanako] (Tiwanaku).  Uvedli jsme si pouze jeho část s názvem Puma Punku, ve které nalézáme absolutní vrchol záhadného tvarování kamene. Součástí města je však také například Sluneční brána, na které můžeme pozorovat typické vyobrazení Viracochy, nebo monolit Ponce, který naší záhadnou bytost s nadlidskými schopnostmi představuje také. Nevím o žádném jiném místu v Jižní Americe, kde by se nacházelo větší množství vyobrazení Viracochy. Zdá se, jakoby mu bylo Tiahuanaco doslova zasvěceno. Nebude zřejmě náhoda, že je to současně místo dochovávající největší mistrovství záhadného tvarování kamene.

Legendy i vyprávění předků souhlasně popisují Viracochu jako bytost bílé pleti s vousy. To je vzhled velmi odlišný oproti obyvatelstvu Jižní Ameriky. Naznačuje to, že Viracocha zřejmě opravdu nebyl místní, ale přicestoval do tohoto kontinentu úplně odjinud. Některá vyprávění uvádějí, že Viracocha a jeho „věrní a zářiví“ vytvořili záhadné obrazce na pláni Nazca, které jsou však pozorovatelné z výšky alespoň cca 400 metrů, nebo lépe z výšky dvakrát tak velké. Z povrchu země není rozeznatelný prakticky žádný obrazec. Než se tedy budeme ptát, co vlastně ty obrazce představují, měli bychom si zřejmě položit základnější otázku. Pro koho takové obrazce vlastně mají smysl? Asi jen pro toho, kdo se dokáže pohybovat vysoko nad zemí. Samozřejmě to může být všechno ještě úplně jinak, ale nemohu si odpustit tu poznámku, že některé legendy Viracochu popisují jako bytost nadlidské síly, která se (kromě jiného) snášela z nebe.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.