Publikováno Napsat komentář

Temné duchovní síly a nacismus – mýtus, nebo…? (2.)

 

Když byl Hitler ještě pouhým „agitátorem třetí třídy”, dostal se do styku s „okultními skupinami” kolem generála Ludendorffa. Tyto skupiny – „velice zběhlé v tajných orientálních naukách” – měly jako znamení hákový kříž. Od str. 44 této brožurky jsou pak uváděny bližší podrobnosti o těchto skupinách. Hitler měl být podroben tréninku, který se od nepaměti praktikuje v „Indii a v Tibetu”.
Pro „okultizaci” Hitlera však byly nejpodstatnější Rozhovory s Hitlerem Hermanna Rauschninga. V kapitole Černá a bílá magie (str. 202) čteme: „Hitler se vydal silám, které jej strhávají. Síly temné a ničivé moci. Zatímco se domníval, že ještě má možnost svobodného rozhodnutí, byl již dávno vydán kouzlu, které z dobrého důvodu a ne pro pouhé obrazné přirovnání můžeme označit jako démonickou magii.” A ještě dramatičtěji v kapitole Hitlerovo soukromí: „(Hitler) se v noci probouzí s křečovitými výkřiky… Třese se strachem. Vyráží zmatená, zcela nesrozumitelná slova… Pak najednou začne řvát: … Nadčlověk už žije mezi námi … Já jsem viděl nového člověka. Je … strašlivý. Bojím se ho.” Rose poukazuje na to, že tato kapitola nebyla obsažena v německém vydání Rozhovorů (1940), nýbrž pouze v dřívějším francouzském (1939) a stejně tak v anglickém.
 
 
 
 

 

 

Kniha má však velice pochybnou vypovídací hodnotu. Zdá se, že ji Rauschning, který z Německa emigroval již v roce 1935, napsal ve finanční tísni spolu se dvěma francouzskými novináři. Cílem měla být především propaganda proti Hitlerovi, protože francouzský rozhlas vysílal až do německé invaze prakticky denně dlouhé výňatky z této knihy, což by také mohlo být vysvětlení vzniku okultního Hitlerova mýtu právě ve Francii. Rauschning tvrdil, že jako prezident senátu v Danzigu vedl s Hitlerem mnoho soukromých rozhovorů a dělal si při nich zápisky. Ve skutečnosti jsou však nesporně doložitelné pouze čtyři rozhovory, přičemž však Hitler v žádném případě nebyl s Rauschningem sám. Zcela břitce to formuloval Fritz Tobias: „Všechny, ale úplně všechny tyto údajné Rozhovory s Hitlerem byly vymyšleny; jejich obsah byl dodatečně slátán dohromady.” Politolog Uwe Backes uvádí ve své knize Politischer Extremismus in demokratischen Verfassungsstaaten (Politický extrémismus ve státech s demokratickou ústavou) dlouhý seznam prací, které zpochybňují Rauschningovy Rozhovory a mezi které patří i noviny jako Die Zeit, Frankfurter Allgemeine Zeitung a Neue Zurchner Zeitung.

 

 

V roce 1939, tedy v roce francouzského vydání Rauschningovy knihy, je v politicky zaměřené knize Georges-Anquetila Hitler conduit lebal citován již na titulní straně George Duhamel: „Celý svět nyní žije ve stavu démonického vzrušení”. Na straně 11 téže knihy je zmíněn Jean Girardoux a jeho Siegfried, který riká: „Německo není žádný hospodářský a lidský podnik. Je to básnické a démonické spiknutí.” Georges-Anquetil k tomu dodává: „Básnické? možná… démonické zcela určitě.”

 

 

Roku 1939 vyšla v Paříži rovněž kniha Edouarda Saby Hitler et les Forces Occultes. V předmluvě (Préambule) již nacházíme větu, která bude čtenářům okultních dějin národního socialismu známa: ,…když mnozí historikové a spisovatelé studovali Vůdcův život a dílo… tak se to dělo především z politického a lidského hlediska; ale podle našich znalostí ještě nebylo zveřejněno žádné dílo o tajemných stránkách a okultním působení Adolfa Hitlera.” (Str. 2) Hitler jedná po způsobu starých mágů, jako „barbarský mág, milovník lesů a vod, vášnivý vyznavač neúprosného boha Wodana”. Hitler je v tomto díle popisován jako goethovský čarodějův učeň, který sice nechce válku, ale „chtění je jedna věc, a nemožnost proti tomu něco podniknout je věc druhá” (str. 20). Studuje magii, přičemž autor definuje magii jako „vědu o vlnách”, které pocházejí z myšlení. Zajímavý je pokus o důkaz – který vůbec není myšlen zle – že Německo se nikdy nestalo křestanským, nýbrž vždy bylo pohanské, a proto v Německu nikdy neexistovala idea toho, co je morální. Hitler tedy nemusel vytvářet nic nového, nýbrž jenom rozvinout to staré. Již v první kapitole jsme konfrontováni s nezbytným hákovým křížem a směrem jeho otáčení: je to trvalka v okultní literatuře, který však v historii tohoto symbolu nemá žádnou oporu, protože – přinejmenším u NSDAP – byly obvyklé oba směry otáčení. Autor přitom hákový kříž dělí na Swastiku („dobrý” směr otáčení) a národně socialistickou Sauwastiku (Sau = svině – po zn. překl. ).

 

 

Autor navíc poukazuje na to, že již císař Wilhelm II. označil své cestovní zavazadlo hákovým křížem, otáčejícím se ve směru NS (str. 48). Wilhelm II. pravděpodobně byl v „okultním otroctví”, což také potvrzuje je ho abdikace a útěk. Dále nastoluje Edouard Saby otázku, zda nelze připsat vzestup Adolfa Hitlera okultní činnosti „Centre Initiatique”, v němž býval Wilhelm II. velmistrem. (Tuto část hitlerovského okultního tajemství již v modernějších verzích – zřejmě z pochopitelných důvodů – nenajdeme). Stejně tak málo dnes slyšíme o v knize zmiňovaném a národními socialisty údajně opět přijatém „Kultu Idisi”, „krvežíznivých panen”, které chtěly válku (str. 62).

 

 

V kapitole La Vie Occulte du Fuhrer (vůdcův okultní život) (str. 89 a d.) je jako důkaz Hitlerových magických schopností (které podle autora možná vykonával pouze nevědomě) uváděno jeho vegetariánství, jeho sobectví, jeho rozvoj citlivosti (důkaz: Hitlerova láska k hudbě!), jeho magický pohled a gesta, ale také jeho láska k horám (zde označena jako „kult vrcholů”). Na str. 98 pak přímo čteme: „Adolf Hitler je médium”. Dodatečně je ještě označen za „Prezidenta radiestesistů, působících jako správní sbor”. Pramen pro to ovšem není uveden žádný. Podle str. 104 je „Hitler bezpochyby poslušen nějakého magického rituálu. Je to mág a zasvěcenec.” Na str. 117 se objevuje poprvé jméno opata Theodericha Hagna, které se stále vrací v pozdějších spisech tohoto žánru, (zde ovšem psán jako Theoderich von Hogen), jehož rodinný erb obsahoval hákový kříž, což mělo Hitlera v jeho mládí rozhodujícím způsobem ovlivnit.

 

 

Jako později u Pauwelse/Bergiera je zde rovněž naznačena historie Fému (též Vehmu: soudu organizovaného jako tajný spolek, především k odsouzení těžkých zločinů, zvláště ve Westfálsku). Saby cituje ovšem pouze s výhradou – výpověd „vysokého činovníka řádu” (který historicky nebyl žádným řádem a již zhruba dvě stě let neexistoval) následovně: „Byli jsme to my, kdo Hitlera vyškolil, obklopil a vedl; my bratři svatého Vehmu; nás sedm velitelů Bavorského růžového kříže; my vysocí zasvěcenci…” Zmíněni jsou také Hanussen a Trebitsch Lincoln (zde psán Lincolm), kteří jsou uváděni jako členové „Svatého Vehmu”. Israel Monti, „Rytíř chrámu svatého Vehmu”, který sídlí v Mnichově, „ve svatém městě Bavorských rosenkruciánů”, k tomu pyšně vysvětluje: „Svatý Vehm prohlásil Hitlera za Fridericuse Rexe”, (str. 124). Další věta ukazuje, že okultní mýtus NS zde ještě nebyl tak zralý a v každém případě potřeboval historickou výpomoc: „Není to Trebitsch-Lincolm (sic), přítel Badmaefa, Tibetana, který zasvětil Hitlera tím, že mu zjevil učení Ostary, tajné indické školy, ve které moudrost lámů vyjádřila nauku o arijské nadvládě?” Navzdory zde uváděným mocným magickým silám vidí autor východisko: spojení křesťanských sil Francie. Proto uzavírá tuto knihu modlitba k Johance z Arku. Jako doba vzniku tohoto díla (důležitá pro copyright okultního mýtu národního socialismu!) je uváděn 29. duben až 18. květen 1939 a jako místo vzniku je udávána Paříž.

 

 

I když to dnes může do jisté míry působit směšně, přesto zde můžeme rozeznat celou řadu základních prvků či „přísad” okultního mýtu NS, které v pozdějších spisech – lépe připraveny a očištěny od snadno odhalitelných nesmyslů – zněly mnoha čtenářům velice přesvědčivě. Ostatně myšlenka, že Německo bylo od středověku východiskem spiknutí proti civilizovanému světu, vznikla již ve dvacátých letech. Ve svém základním díle Die Konservative Revolution in Deutschland 1918 – 1932 (Konzervativní re voluce v Německu 1918 – 1932) se Armin Mohler navíc zmiňuje o brožurce Les Forces Occultes de lAllernagne (Okultní síly v Německu) od H. du Mesnil-Thoret. Ale i v anglosaském světě byly ve dvacátých letech takové představy rozšířeny. Pro známou teoretičku spiknutí Nestu Websterovou je např. Německo rovněž velkým strůjcem světových dějin, u ní však za tím stojí stále více se rozšiřující komunismus. Její kniha o tomto tématu Boche und Bolschewik (Němčour a bolševik).

 

Roku 1940, opět v Paříži, zveřejnil C. Kerneiz svou knížečku La Chute de Hitler (Hitlerův pád), ve které se autor pokouší pro zkoumat Hitlera „kosmobiologicky”. Podle hinduistické astrologie je postavení měsíce u Hitlera typické pro „zakladatele náboženských sekt” (str. 32, v knize vytištěno proloženě). Na tom spočívá i „mystický charakter hitlerismu”. Dále je autor konkrétnější (st. 41 a d.): Když byl Hitler ještě pouhým „agitátorem třetí třídy”, dostal se do styku s „okultními skupinami” kolem generála Ludendorffa. Tyto skupiny – „velice zběhlé v tajných orientálních naukách” – měly jako znamení hákový kříž. Od str. 44 této brožurky jsou pak uváděny bližší podrobnosti o těchto skupinách. Hitler měl být podroben tréninku, který se od nepaměti praktikuje v „Indii a v Tibetu”. Předpokladem je vegetariánství a absolutní cudnost, aby se – jak se domnívají – sexuální energie přeměnila v okultní. Cíl tohoto tréninku je naznačen v jedné větě: Ludendorff a jeho přátelé chtěli z Hitlera udělat Golema. A to se jim, daleko nad jejich očekávání, podařilo. Přesto jsou hvězdy ostatnímu světu příznivé a Hitler nezůstane u moci.
Předpovědi zániku Německa existovaly ostatně také již od první světové války. Velice rozšířenou brožurou byla např. od J. H. Lavaura La Fin de I Empire Allemand annoncée par plusieurs Prophéties célebres, précises et concordantes (Konec německé Říše, jak je ohlašován vícero slavnými, přesnými a shodnými proroctvími), Paříž 1912, s dalšími vydáními v následujících letech. Na druhé straně, tj. v Německu, existovala stejná proroctví. Autor předkládá např. opis „Božího projevu celému německému národu”, který byl otištěn roku 1934 v Nurnber ger Zeitung, a jedna věta, ve které „bůh” projevuje svou vůli, stačí na ukázku: „Každou vojenskou moc sousedního národa, která by vpadla na území osídlená Němci, smetu svým hněvem..`
Ale i na druhé straně Lamanšského průlivu, v Anglii, existovala podobná okultní vysvětlení Hitlerova fenoménu. Známý esoterický spisovatel Lewis Spence (1874 – 1955), autor děl o Atlantidě, egyptských mysteriích atd., napsal také: The Occult Causes of the Present War (Okultní příčiny současné války), Londýn, bohužel bez vročení. Ze souhlasné recenze v populárním esoterickém časopise The Occult Review z dubna 1941 (str. 74 – 77) můžeme však usuzovat, že kniha vyšla pravděpodobně těsně předtím, především když vezmeme v úvahu, že kniha i tento časopis byly publikovány ve stejném nakladatelství, totiž Rider & Co. Také Spence vychází od Wilhelma II. jako Hitlerova předchůdce, přičemž císaři připisuje nadmíru bohatou okultní knihovnu. Kult, ke kterému měl patřit jak Hitler tak císař Wilhelm II, byl čistý satanismus jako vzývání zla. Německo již dříve podlehlo silám zla, což lze dokázat tím, že bylo tak pozdě pokřestanštěno. Již krvežíznivý Epos o Niebelunzích v protikladu k vysokým ideám v Legendě o Artušovi ukazuje rozdíl mezi dobrou Británií a zlým Německem. Od Bogomilů, přes čarodějnice, Svatý Vehm, Ilumináty a Tugendbund kráčí zlo v nepřerušené linii až k pangermánským skupinám v poslední době. Spence cituje také kardinála Hinsleye, římskokatolického arcibiskupa z Westminsteru, který k vojákům britské armády provolává: „Jste na straně andělů v boji proti pýše odpadlého Lucifera” (str. 30). Také Dr. Wittingham, anglikánský biskup z Edmondsbury, říká: „Nebojujeme proti masu a krvi, nýbrž proti dáblu…”.

 

Ve Velké Británii – a zvláště ve svém domově, Skotsku – Spence díky dobrému charakteru národa zcela vylučuje organizovaný satanismus, jak ho vidí v Německu. Jak nádherný a božský je přece britsko-keltský druidismus ve srovnání s dábelským charakterem německých Iluminátů, což nám ostatně dokládá citáty z díla teoretičky spiknutí Nesty Websterové. Hitler je nejprve označován za „pseudomystika” (str. 122). Jeho duchovním otcem je Alfred Rosenberg, kterého Spence charakterizuje jako německého Antikrista. Důkaz poskytlo Rosenbergovo dílo Mýtus dvacátého stoleti, nebot čerpá ze stejného zdroje jako Čtvrtá kniha spisu De Occulta Philosophia Agrippy z Nettesheimu či „Elementy magie od Petera d Apono” (sic) (str. 136). Mnoho vět v Mýtu je ostatně doslovným překladem z italských a francouzských rukopisů uctívačů dábla.

 

Rom Landau, který později m.j. psal také o Gurdjieffovi, vidí ve své knize We Have Seen Evil: A Background to the War (Spatřili jsme zlo: Pozadí války), vydané v červnu 1941 v Londýně, Hitlera také jako medium, přičemž ale není jasné, které síly je poslušen. Samotný tento fakt měl v klimatu okultního myšlení, ve kterém se pohyboval, silnější důsledky, než v nějakém čistě racionálním prostředí. Landau také poukazuje, podobně jako Lewis Spence – i když v žádném případě ne tak drsnými, zaujatými slovy – na to, že Německo vlastně nikdy nebylo civilizované. Až na Hitlerovu mediálnost neobsahuje Landauovo dílo žádné okultní myšlenkové pochody, nýbrž hájí křestanské stanovisko a srovnává charakter anglického a německého národa.
Na závěr budiž ještě citováno z interního oběžníku anglického esoterického uskupení Society of the Inner Light, založeného okultní autorkou Dion Fortune, která dokonce inscenovala „duchovně-magickou” obranu proti možné Hitlerově invazi na Britské ostrovy: „V okolí Vůdce jsou dvě myšlenkové školy – jedna, která věří v nepřemožitelnost duchovních sil a která spoléhá v organizaci na pozemské úrovni, a druhá, relativně malá a zjevně obskurní skupina těch, kteří poznali, že existují jemnohmotné síly, které mohou využít pro své cíle. Hitler sám používá obou jako svého nástroje. Je těžké rozeznat, jak dalece disponuje přesnými technickými okultními poznatky a jak dalece, tak jako ve vojenských záležitostech, využívá služeb odborníků. V každém případě je sám od přírody okultista a vysoce vyvinuté médium. Nebudeme pravděpodobně příliš daleko od pravdy, když řekneme, že má přirozené nadání pro okultní věci, sám však nepodstoupil tu námahu, aby zvládl namáhavé technické detaily magie…”

 

Tím by měl výběr z počátků národně sociálního mýtu skončit. Přirozeně existují i další zdroje, ale zde mělo jít pouze o první důkaz toho, že Pauwels a Bergier nebyli vynálezci těchto tezí. Jejich dílo Průlom do třetího tisíciletí bylo ovšem východiskem pro skutečný boom podobných spisů v celé Evropě, ale především ve Francii.

 

Že autor tohoto článku nechce nijak přispívat k okultnímu mýtu NS, je snad jasné. To však neznamená, že chce dát slovo pouze čistě materialistické genezi národního socialismu. Mytologické, náboženské a iracionální kořeny s působením na psychologii mas se mu jeví pro vysvětlení bezpodmínečné, jsou však ještě téměř neprobádané. V této souvislosti je nezbytné uvést dílo Michaela Leye a Julia H. Schopse Nacionalismus jako politické náboženství, které právě tak naráží na apokalyptické a gnostické elementy. Zmínku si zde zaslouží i Luca Leonello Rimbotti: II mito al potere. Le origini pagane del nazio nalsocialismo (Mýtus o moci. Pohanské kořeny národního socialismu). Mýtus a národní socialismus by sice mohlo být vděčnější téma, než to naše, ale vyžadovalo by to zcela jiný průzkum.

  H.T. Hakl, přeložil Milan Kolář, ukázka je ze sborníku LOGOS, dvoučíslo 1/2 2002, vydalo nakl. TRIGON 2002, k dostáním v našem e-knihkupectví

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..