Posted on Napsat komentář

Projekt obnova posvátných hájů

Projekt obnova posvátných hájů

Drazí přátelé!

Pokud předávám nějaké rady nebo nějaká doporučení, snažím se vždy aby v tom bylo co nejméně „mě“. Když šaman předává nějakou informaci, která může být užitečná pro jedince nebo kmen, vždy funguje jako prostředník. Tedy odsune své ego, dokonale ho zmenší a pak skrze sebe nechává protékat informaci jako „prázdná trubice“, která spojuje svět hmotně žijících se světy někdy daleko méně hmotnými. Během uplynulých několika let jsem byl „vyššími světy“ mnohokrát žádán, abych udělal vše pro obnovu posvátných hájů a menhirových řad na území  pokud možno každého státu Evropy. Je to samozřejmě nelehký úkol a svoji roli v jeho uskutečnění vidím především v samotném zprostředkování této důležité informace. I když to budou lidé, jejichž životní filosofií je primitivní vulgární materialismus všemožně popírat, vyšší světy skutečně existují a působí na nás. Od ranného dětství jsem v kontaktu s bytostmi z jiných dimenzí. Řada těchto bytostí byla kdysi také lidmi. Můžeme těmto bytostem říkat andělé, dobří duchové, obyvatelé paralelních fyzikálních systémů – naše současná slova podle mě nedokážou jejich realitu zatím přesně vystihnout. Tyto bytosti jsou ovšem zcela skutečné – alespoň pro ty, kteří díky určitým dispozicím dokážou proniknout skrze obvyklou bariéru, která odděluje svět naší existence a ten prostor, ve kterém žijí tyto vědomé entity. Každý kdo přežije klinickou smrt a vrátí se s plnou pamětí toho, co „na druhé straně“ zažil, popisuje setkání s nám neznámými formami inteligence a vědomí. Také já jsem v ranném dětství absolvoval po fyziologickém kolabsu tuto zajímavou zkušenost. Důležité pro mě bylo, že schopnost odpoutat se od fyzického těla a možnost komunikace s bytostmi žijícími mimo fyzickou sféru mě jaksi zůstala. To ovlivnilo celý můj život.

 

 

Dodnes komunikuji s obyvateli nefyzické sféry. Za ta léta, co uskutečňuji vytělesňování, jsem poznal, že nefyzických sfér existuje veliké množství. Nevěřím v smrt – vím, že nic takového neexistuje. Mohu se zkontaktovat s každým, kdo fyzicky zemřel. Každý budeme existovat po smrti fyzického těla jako „duch“ – jako naprosto vědomá energetická entita. To není pro mě v žádném případě otázka nějaké víry, je to čistě poznatek získaný skrze zkušenost. Každý po fyzické smrti existujeme v tom energetickém prostoru, který kolem sebe vytvoříme a do kterého sami sebe umístíme na základě obsahů našeho vědomí. Vědomí je v energetickém prostoru totéž, co v našem světě hmota. V energetickém prostoru vládnou zcela jiné fyzikální zákony, než v našem trojrozměrném časoprostoru. Přesto je to zcela skutečný svět, který v jistém smyslu na vás působí skutečněji než fyzikální prostor, ve kterém se pohybujeme když žijeme své hmotné životy. Vesmír je plný neuvěřitelných tajemství a jen opravdu velmi komický hlupák může prohlašovat, že víme o jeho struktuře a funkcích již všechno. Nevíme o bytí naopak zatím skoro nic. Naše věda se nachází na samotném začátku svého vývoje. Naše spiritualita je deformována různými náboženstvími a je velmi roztříštěná. Většina lidí si zvykla papouškovat duchovní i vědecké „neochvějné pravdy“ o povaze reality a chybí jí osobní zkušenost s nadhmotným bytím. Nikdy jsem o pobyty v nehmotné sféře nestál – má první vytělesnění byla uskutečněna v podstatě „proti mé vůli“. Nicméně své schopnosti putovat nefyzickými sférami a komunikovat s jejich obyvateli se nemohu zbavit, stejně jako se jiní lidé nemohou zbavit jiných dispozic či specifických talentů, kterými je vesmír ve své pro nás jen těžko pochopitelné „štědrosti“ vybavil. Vše má jistě svůj účel a pokud určití jedinci v běžné lidské populaci takovou schopností disponují – a takoví jedinci se vyskytovali v každé době a v každé kultuře – pak je jejich povinností být společnosti, ve které žijí, k užitku.

Snažím se tedy zprostředkovat užitečný kontakt mezi hmotnou a energetickou úrovní bytí. Některé vzkazy z nehmotné dimenze mohou být čistě soukromé. Příkladem může být situace, kdy mi duch otce jednoho mého kamaráda opakovaně sděloval, abych za něj dal jeho synovi „pořádný pohlavek za to, že ještě nemá hotový ten doktorát“. Jiné vzkazy mohou být určeny tisícům lidí, mohou být adresovány celým populacím či obyvatelům konkrétních území. Jako je každý z nás bedlivě sledován a chráněn často celou skupinkou svých „strážných duchů“, je i každé území jako celek takto sledováno. Každá země je shora hlídána „elitním oddílem“ svých andělů. Velmi často jsou tyto bytosti lidmi, kteří v různých historických dobách na daném území žili a mají k němu neobvykle hluboký vztah. Nemusí vždy jít o široce známé historické osobnosti spojené s tímto územím – logika nehmotné říše je jiná, než bychom často očekávali. Duše, která zahrála nějakou známou historickou osobnost na jevišti dějin může později chtít rozvíjet sebe sama zcela jiným způsobem a k zemi, v níž působila během lidského života se už nemusí vracet. Zjistil jsem, že klíčové je pro získání funkce „ochranného anděla“ bdícího nad určitou konkrétní oblastí na Zemi silné emocionální pouto, vytvořené mezi duší a touto oblastí. Člověk, který se během svého života opakovaně vciťoval do konkrétní krajiny – třeba jako básník, zemědělec, lesník – si vytváří nesčetná energetická vlákna, která spojují jeho energetická centra s touto krajinou.

Energetická centra po fyzické smrti zůstávají nedotčená a fungují dál. Mezi fyzickými životy se nacházíme v energetickém prostoru a v některých případech může trvat i stovky let, než se znovu inkarnujeme. V tomto stavu můžeme vykonávat řadu funkcí a jemnohmotných pracovních činností. Někteří z nás se rozhodnou díky svým sklonům pro role „strážců území“. Kromě toho existují i bytosti, které sestupují do atmosféry planety Země ze zcela odlišných kosmických dimenzí a mísí se s dušemi lidí. Také tyto bytosti někdy hrají díky svým vlastnostem roli územních strážců. Každé území na Zemi bez rozdílu má své strážce, kteří toto území jakoby spravují. Pamatuji si, jak jsem např. před lety poprvé přiletěl do Japonska. První noc jsem zažil neuvěřitelné setkání hned s několika velmi mocnými bytostmi, které se mi představily jako strážci japonských ostrovů. Zajímavé bylo, že některé z těchto bytostí se mi představily svými jmény, která jsem si zapamatoval a později zapsal. Nikdy jsem předtím nestudoval japonskou historii nebo literaturu a tato jména mi nic neříkala. Nicméně během dalších měsíců jsem skrze své přátele na univerzitě v Kjótó, kde jsem tehdy přednášel, pozoruhodným způsobem několik těchto jmen identifikoval. „Strážci japonských ostrovů“ se představili jmény kdysi reálně žijících zenových mnichů, básnířek, politiků apod. Tyto bytosti mě hned první noc, kdy za mnou doslova přišly a obestoupily mě jako zástup nadlidsky krásných zářících postav s božsky oduševnělými tvářemi, ukázaly podrobnou energetickou mapu celého Japonska a v obrazech mě seznámily s řadou budoucích událostí, týkajících se jim svěřeného území. Sdělily mi i své konkrétní obavy, týkající se určitých společenských jevů v Japonsku a ukázaly mi, jak stav vědomí Japonců koresponduje s různými zdánlivě autonomními přírodními procesy a jevy jako jsou výbuchy sopek, vlny tsunami apod. Byla to jedna ze situací, kdy jsem pochopil, jak nesmírně milují „strážci“ jim svěřená území. Strážci Japonska se se mnou poté setkali ještě mnohokrát. Ukázali mi, kde se v Japonsku nacházejí nejsilnější energetická ohniska, z nichž lze čerpat léčivou a transformující energii. Vysvětlili mi, že dané území, které chrání a velmi intenzivně sledují jeho vývoj, jim „svěřuje vyšší kosmická moc“ – a to právě na základě síly a čistoty jejich vztahu, který vznikl během jednoho či více lidských životů k tomuto území.

Své mocné strážce má samozřejmě i území každé evropské země. Kromě toho existují i zvláštní strážci silových zón, které v Evropě máme – ať už je to třeba Stonehenge, Untersberg, pohoří Biokovo, Pirin, Pálava, Blaník a mnohé další. Během uplynulých několika let a především minulý rok mě jak strážci několika evropských zemí, tak i strážci v podstatě všech silových zón v Evropě, v nichž jsem samostatně nebo s jihoamerickým šamanem pracoval, velmi naléhavě žádali, abych „předal vzkaz“ týkající se obnovy posvátných hájů a menhirů v Evropě. Evropa se dle mínění těchto strážců nachází v současnosti v klíčovém období svého vývoje. Strážci popisují Evropu budoucnosti jako „pevnost světla“. Evropa dle nich má sehrát naprosto klíčovou roli v „záchraně a osvobození“ celé planety Země. Žádné jiné území nebude dle strážců schopno zprostředkovat celé Zemi přechod do nového vývojového stádia. K tomu, aby to ovšem Evropa dokázala, potřebuje nabrat obrovskou sílu. Bez obnovy menhirových řad, kamenných kruhů síly a posvátných hájů nebudou mít obyvatelé evropského kontinentu potřebnou sílu ani ochranu na to, aby svůj světový dějinný úkol zvládli. Skrze vztyčené menhiry a energetická pole posvátných hájů budou moci vyšší světy zásobovat Evropany čistými a životadárnými energiemi, které velmi usnadní a zkvalitní jejich život.

Evropané často zapomínají, že Evropa je fakticky jediné území na planetě Zemi, kde doopravdy vítězí v lidském chování energetické vzorce duše nad energetickými vzorci zvířete. Tak to je – a má to mnoho důvodů. Evropa prošla nesmírně náročným historickým vývojem a její energetická pole do sebe nabrala obrovskou zkušenost. Proto mají obyvatelé Evropy evoluční tendenci projevovat se více než zvířata jako duše. Na většině ostatního území planety Země je to očividně spíše naopak. Pokud Evropa ztratí svoji „vůdčí roli“ na planetě Zemi, nečeká tuto planetu nic dobrého, pokud ji vůbec ještě něco čeká. Obě Ameriky, Asie a Arfika jsou kontinenty v současné době plně zamořené antispirituálním přístupem k bytí, který je pro život na Zemi vražedný. Energetické bytosti z vyšších dimenzí – stejně jako indiánští šamani, s nimiž jsem po dlouhá léta v těsném kontaktu – chápou Zemi jako jakési kosmické bojiště sil, které se navzájem liší svým přístupem k člověku a životu jako takovému. V kosmu existují síly, které život ctí jako posvátný zázračný jev. A jsou zde síly, které se snaží život zneužívat. Jeden druh sil ve vesmíru je zaměřen na službu jiným. Jiný druh sil, kterému indiánští šamani říkají „dravci“, je zaměřen na službu sobě. To jsou dva základní druhy přístupů k životu. V Evropě po těžkých dějinných zkušenostech dospělo obyvatelstvo do určitého stupně zralosti, kdy se vytvořil prostor pro fungování mentálního modelu typu „služba jiným“. Na všech ostatních územích na Zemi jednoznačně tvrdě převládá model „služba sobě“. Navíc mimo Evropu je všude dravčí model lidského fungování velmi mocně zesilován a všemožně podporován. Dle jemnohmotných bytostí i šamanů se dravčí bytosti snaží plně ovládnout Zemi skrze člověka. Snaží se člověku podsunout svůj způsob uvažování a bytí. Pokud se jim to podaří, pak dojde neodvratně k fůzi, po které přestane existovat rozdíl mezi světem lidí a světem démonů. Země se propadne do takového stavu existence, kdy bude už jen zdrojem energetických živin pro miliardy dravců a přestane poskytovat možnost rozvoje pro duši.

Můžeme se těmto sdělením jasnovidných šamanů a vzkazům z jemnohmotných říší zasmát a opírat se jen o hmotná fakta. Jenže právě ta nás den za dnem víc a víc ubezpečují, že s touto planetou skutečně není něco v pořádku. Příroda je mimo Evropu všude nepředstavitelným způsobem a v nepředstavitelném rozsahu devastována. Mohli bychom jistě argumentovat tak, že i Evropané na tom nesou svůj podíl viny a že i v samotné Evropě není vždy příroda před člověkem „v bezpečí“. Ale fakta jsou taková, že rozdíl v přístupu k životu a jeho ceně je v Evropě a zbytku planety obrovský. Planeta Země je pokryta tenoučkým závojem živé hmoty. Tento závoj je velmi jemný a tam, kde byl spálen a roztrhán, je velmi těžké ho v původní podobě obnovit. Biologický život je něco jako tenký povlak na hmotě planety – a je-li sedřen, nemá člověk šanci dál na planetě přežít. Nikdo jiný než Evropané se v současné době nechová na planetě Zemi k přírodě, na níž je naše existence závislá, s úctou. Tuto pravdu si musíme uvědomit. Život na Zemi nemůže být řízen dravčími zákony, které způsobují drancování a smrt. Nemůže být řízen asiatskoamerickou touhou po zisku za každou cenu, ani jinými démonicky vulgárními dravčími projevy. Život na Zemi musí být prostoupen září lidské duše a její přirozenou touhou ctít život a harmonicky ho sdílet s jinými organismy. Má-li mít život lidské bytosti na Zemi smysl, musí mít každý člověk právo především na čisté životní prostředí, na možnost pobývat v původní nezničené přírodě nebo alespoň tuto přírodu navštěvovat kdykoliv potřebuje, aby v ní načerpal sílu. Rozpínající se „asiatská“ ideologie zisku za každou cenu – a to doslova – je Zemi a její živé slupce totálně nepřátelská a my nemáme právo nechat tuto ideologii se po Zemi šířít. Čína – mocně podporovaná stínovou globální finančnicko-ekonomickou mafií – skupuje obrovská území všude v Africe a Jižní Americe. Tato území jsou následně měněna v mrtvá smetiště, v kontaminované plochy, na nichž byl život rozvrácen a zahuben. Voda je znečištěna, naplněna jedy a její zdroje jsou zničeny vytěžením lesů nebo brutální těžbou nerostů. Přitom společnost, která tento způsob zabíjení Země umožňuje a způsobuje, neprodukuje žádné duchovní hodnoty. Neprodukuje vůbec nic – kromě obrovské hory plastových šmejdů a předmětů, které dál člověka jen zotročují a ubíjejí jeho mysl. Nesmyslné předměty, které jsou chrleny v celých řekách zamořují naše byty, uvolňují se z nich jedovaté molekuly, které ničí naše mozky, způsobují nám rakovinu a likvidují naše buňky. Nemáme jako Evropané právo odevzdat planetu Zemi „asiatům“ – ve skutečnosti globální mafii ve službách bezduchého zla – a to ne kvůli sobě, ale kvůli samotné této planetě.

Evropa musí dle „bytostí světla“ co nejdříve pochopit svoji historickou roli a změnit se tedy doslova v to, co tyto bytosti nazývají „pevnost světla“ na Zemi. Prvním a nejdůležitějším úkolem Evropy je nenechat se kontaminovat asijsko-americkým myšlením – tedy zavrženíhodnou a chorou představou, že osobní zisk je důležitější než život – než zázrak života sám o sobě. Duše člověka je ve své podstatě nesmírně dobrá a laskavá. Vždy ji víc potěší její pomoc někomu jinému, než jakýkoliv „osobní zisk“. Je důležité tuto filosofii v Evropě začít chápat jako základ humanismu a jako jedinou přijatelnou normu. Filosofie dravčího hromadění osobních finančních a jiných výhod, která se stala zcela běžnou v celé současné Asii, je nutné vnímat jako nemoc – v žádném případě ne jako nějaký vzor. Je nutné, aby z Evropy zněl neustále na celou planetu hlas neúnavně opakující: jste nemocní, musíte se vyléčit! Tím bude dána všem obyvatelům Země šance rozeznat, že stav, v němž „žijí“, není norma, ale zrůdnost. Evropa se nesmí nechat „naředit“ proudy přistěhovalců z oblastí, kontaminovaných dravčím myšlením. Probíhají vyloženě démonické pokusy rozbít zevnitř vyspělá energetická pole Evropy, vybudovaná za celá staletí za cenu nezměrných obětí – a to právě plíživým ředěním evropské populace lidmi z jiných částí Země, kde jsou běžné vyloženě dravčí a životu nepřátelské strategie bytí. Jako Evropané nemáme právo něco podobného podporovat a nemáme právo proti tomu – dokud je ještě čas – nebojovat. Jde totiž o samotné přežití evropské etiky a kultury, bez níž se planeta Země stane jen rychle umírajícím světem bezcitných opic.

Pokud chceme skutečně pomoci planetě Zemi a všem jejím obyvatelům, musíme v první řadě velmi posílit Evropu a chránit ji. Evropané se někdy v bláhové naději upínají k cizím vzorům – třeba k „indickému duchovnu“. Přitom každé zákoutí kdekoliv v Evropě v sobě obsahuje tisíckrát víc „duchovna“, než celá současná Indie dohromady. Nejmocnějšími indickými bohy současnosti je plazmová televize a lednice. Všichni indičtí „guruové“ byli bohužel odhaleni jako zištní bezcitní podvodníci – jako podvody byly mýtů zbaveny všechny jejich „materializace předmětů a posvátného vibhůti“. Celé území Indie je zamořeno jedy, příroda je v celé Indii totálně zlikvidovaná a její obyvatelstvo se nachází ve stavu naprostého popření lidské duše a jejích kvalit a vlastností. V ostatních asijských zemích je situace většinou ještě horší – lidé jsou zotročení fyzicky a především psychicky životu zcela nepřátelskými ideologiemi, mají nulový zájem o zachování života na Zemi a jejich uvažování nepřesahuje ubohou snahu něčím – na úkor kohokoliv – chvilkově obšťastnit své tělo. Pro obyvatele Evropy je klíčové vrátit se ke hluboké spiritualitě svých předků – starých Slovanů, druidů, Germánů. Tato spiritualita byla před námi záměrně ukryta. Byla postavena do protipólu ke křesťanství, přičemž v protipólu stojí k náboženské ideologii, která učení Krista zneužila, ale rozhodně ne k tomuto učení jako takovému. Kristus jako silně jasnovidná bytost si byl velice dobře vědom toho, jak žijí a fungují různé lidské populace na Zemi. Když vysílal na různá území své žáky, neopomněl jim zdůraznit, že nemusejí chodit k „pohanům“, neboť ti „nejsou zatíženi hříchem“. Za „pohany“ považovali tehdy Římané národy Evropy, které se jim nepodařilo zotročit – Kelty, Germány a Slovany. Kristus tyto národy velmi dobře vnímal a  chápal, že nejsou zatíženy „dravčím polem“, které zcela kontaminovalo Židy a Římany. Uvědomoval si, že těmto národům nemusí pomáhat ani je očišťovat, jelikož jejich spiritualita je na velmi vysoké úrovni a jsou již dávno samy v přímém kontaktu s Božským Zdrojem. Staří Slované nazývali centrální božské vědomí slovem „Jarilo“ – Světlo. Chápali ho jako zdroj všeho. Staroslovanští volchvi byli s Kristem v úzkém duchovním spojení, stejně jako keltští druidové. Bohužel démonické síly, snažící se kontrolovat a ovládnout planetu Zemi, se postaraly o to, aby náboženství vymyšlené v Římě, které bylo vlastně opakem Kristovy filosofie, ovládlo násilným způsobem v dalších staletích celou Evropu a tím ji ochromilo.

Na území současné České republiky byly poslední posvátné háje vypáleny na začátku 12. století. Území ztratilo svoji ochranu, začaly se šířit nemoci a došlo k řadě do té doby neznámých epidemií. Posvátné háje existovaly na našem území už v dobách Boiohaema, kdy toto území bylo spravováno mocným keltským kmenem Bójů. Bójové měli velmi mocné druidy – jasnovidné „energetické pracovníky“, kteří na území současných Čech a Moravy obsadili v podstatě všechna klíčová místa síly. Bez nadsázky se dá říci, že energetickou manipulací z těchto míst řídili celou Evropu a chránili ji před průniky démonických bytostí z paralelních světů. Bójové byli duchovními panovníky Evropy. Podnikali dlouhé výpravy na všechny strany – na sever do Skandinávie, na jih až do Malé Asie. Jejich způsob života v krajině byl odlišný od života současných lidí – často se přesouvali ve velkých skupinách a to i na vzdálenosti stovek a tisíců kilometrů. Jejich způsob života se velmi podobal způsobu života starých Slovanů, kteří se běžně v obrovském území pohybovali také tímto systémem „skoků“. Římané kvůli tomu říkali Slovanům „lidé ptáci“, čímž měli na mysli paralelu mezi ptačími tahy a přesuny našich předků sem a tam přes velké plochy kontinentu. Nebyl to ale kočovný život – bylo to něco jiného. Naši předkové se pohybovali po energetické síti planety a vždy se skrze své citlivce – profesionály, jimž se říkalo volchvi, spojili s konkrétním silovým ohniskem. To se pak stalo nejdůležitějším středobodem jejich života. Několik generací mohli strávit v jedné oblasti a pak se opět přesunuli na původní místo, odkud odešli. Souviselo to s těsnou komunikací s krajinou a jejími potřebami. Nechtěli vysilovat zemi přílišnou orbou a poskytovali jí dost času na přirozenou obnovu. Slované se ve skutečnosti nacházeli na území Evropy již mnohem dříve, než se domníváme. Římané říkali našim předkům Venedi a používali pro jejich označení řadu dalších jmen. Díky svému způsobu života a díky zcela nenásilnému využívání krajiny, ke kterému patřily pravidelné dlouhé přesuny, prakticky nedošlo k žádným střetům mezi našimi staroslovanskými předky a keltskými Bóji. Přístup obou etnik k realitě byl hluboce spirituální a staroslovanští volchvi byli s keltskými druidy „jedna ruka“. Jak Bójové, tak staří Slované věděli velmi dobře, že lidská duše se inkarnuje v průběhu mnoha životů. Jejich způsob mapování reality skrze zkušenosti jasnovidných jedinců byl shodný.

Posvátné háje byla místa, která musela zůstat vždy energeticky čistá. Nesměla zde být například nikdy prolita krev. Naši předkové velmi dobře věděli, že z prolité krve mohou načerpat životní sílu dravčí jemnohmotné bytosti, pronikající z jiných dimenzí. Svatyně starých Slovanů byly tedy přesným opakem např. svatyní Židů, kteří je pravidelně pomazávali krví nebo přímo na nich, věrni příkazům svého „boha“ zvířata zabíjeli a nechávali krvácet. Mnoho etnik na Zemi podlehlo vlivu démonických sil z nižších dimenzí – nebyli to jen Židé, ale vůbec všichni, kdo na popud jemněhmotných parazitů „obětovali“ živé tvory – lidské nebo zvířecí. Z krve totiž uniká jemná astrální substance, která je pro obludy z dolních světů tou nejchutnější potravou. Některá etnika – starozákonní Židé nebo Mayové – byla tvory z nižších dimenzí doslova zotročena. Židovští kněží jako prostředníci mezi lidmi a „pekly“ nižších dimenzí dokonce dostávali od svého „boha Židů“ děsivé konkrétní instrukce – kolik musí zabít zvířat a kolik krve musejí použít, aby jí pomazali Šalamounův chrám k uspokojení „boha“ apod. Posvátné háje tedy představovaly „zóny totální energetické čistoty“ v krajině. Do posvátných hájů přicházeli lidé aby se vyléčili a také sem přicházeli lidé zemřít – v těchto čistých zónách bylo oddělování se od těla bezbolestné a lehké. Posvátné háje byly vlastně brány mezi hmotným světem a vyšší kosmickou realitou. Pokud chtěl člověk vyřešit nějaký problém, navštívil posvátný háj a zde získal odpověď na své otázky. Mohl zde být také vyřešen spor mezi dvěma a více lidmi – často bylo v posvátném háji místo, kterému se říkalo PRAV – odtud pojem „právo“ a „pravda“. V tomto místě lidé činili důležitá rozhodnutí, navštěvoval ho i „knieže“ – kmenový vůdce. Staroslovanská společenstva nebyla v žádném případě feudální, fungovala naopak na velmi demokratickém principu. Volení vůdci neměli rozhodně nekontrolovanou moc, byli to v podstatě koordinátoři, kteří se nepovažovali za žádné „vládce“. Pojem vládce je dravčí pojem a existoval vždy jen ve společenstvech ovládaných dravčí energií. Čím větší moc má konkrétní člověk, tím slabší je ve skutečnosti lidské společenstvo a tím snadněji je kontrolovatelné silami z nižších dimenzí – tak je tomu vždy, v každé době a v každé zemi či etniku, nebo skupině lidí. Pokud se moc nachází v každém členovi společenství, funguje pak celé společenství jako obdoba mozku tvořeného kooperujícími nervovými buňkami. Jeden „vládce“ ovládající stádo lidí bez práv – tedy dravčí model prosazovaný vždy démonickými silami na Zemi – je jako jediná opuštěná nervová buňka, obklopená mrtvou tkání.

Naši předkové – ať už staří Slované nebo Keltové – považovali za velmi silný strom především dub. Věděli, že dub ze sebe vyzařuje mocnou léčivou a také plodivou sílu, kterou nabíjí vše kolem. Považovali dub za „světový strom“. Posvátný byl i brouk roháč, jehož larvy se v dubových kmenech vyvíjejí. V Polsku indikuje místa bývalých posvátných hájů častý lokální název místa či vesnice „Swiety Dab“. Ctěny byly ale i jiné stromy – oblíbená byla také borovice. Naši předkové věděli, že tyto nádherné stromy ze sebe sálají uzdravující a životadárné energie. V Čechách lze najít řadu míst, označených dodnes jako „Svatobor“ – na Šumavě, v povodí řeky Ohře a jinde. Borovice byl oblíbený strom síly hlavně na území jižních a západních Čech. Existence posvátných hájů na našem území dala vznik i rozšířenému českému jménu „Hájek“. Tzv. hájci byli po řadu generací profesionálními strážci posvátných hájů. Jak uvádí známý kronikář Kosmas, na našem území došlo k barbarskému zničení mnoha posvátných hájů především za knížete Břetislava II. Tento panovník ať už byla jeho osobní motivace jakákoliv, sehrál roli skutečné loutky démonických sil a, jak píše kronika, „dal pokácet a spálit posvátné háje na mnoha místech“. V téže době – tedy kolem roku 1100 – je na území Čech zakazováno „ctění stromů“. Naši předkové dobře věděli, co je skutečně svaté – prameny, jako zdroje pitné vody, stromy, které léčí… Ctili tedy zdroje života. Jenže nepočítali s tím, že na naše území vpadne zákeřně, v roušce „nového náboženství“, démonická ideologie, která vyžaduje utrpení, bezduché otroctví, poslušnost a popírání života. Vůle lidí k čistotě v projevech a skutcích musela být zlomena – a proto musela být i zničena místa, kde lidé odjakživa nabírali sílu a čistili své duše. Ne na všech slovanských územích se však podařilo posvátné háje zlikvidovat – u severních Rusů existovaly posvátné háje dokonce ještě v 19. století! Byly nazývány Boželesje a lidé se do nich chodili zbavovat nemocí a posilňovat se.

Pokud chceme pochopit skutečný význam posvátných hájů, musíme se v duchu alespoň poněkud přiblížit ke spiritualitě našich předků. Objektivně – vzhledem k výsledkům genetických analýz našeho DNA – můžeme za své přímé předky považovat samozřejmě nejen staré Slovany, ale i Bóje a všeobecně Kelty a také Germány. Všechna tato tři etnika disponovala velmi silnou a čistou spiritualitou – především pak první dvě. Díky klasickým historikům známe především keltské druidy. Římští historici je označovali jako „nesmírně vzdělané filosofy“ a obdivovali je jako „nejspravedlivější z lidí“. Popisovali je doslova jako jakési nadlidi, pohybující se skrze lesy Evropy v bělostných rouchách. Druidové nikdy nenosili zbraně – nepotřebovali je. Nejsilnější zbraní byla síla jejich mysli. Pokud to bylo třeba, použili své vědomí – a to dle dobových záznamů klidně i k okamžitému zastavení války. Římští historici popisují, že pokud tito lidé chtěli, v hlubokém klidu vešli ve svých bílých rouchách na pole bitvy a násilí okamžitě skončilo. Druidové byli jak muži, tak i ženy. O druidkách toho mnoho nevíme, protože křesťanští mniši sloužící ideologii pohrdající ženou úmyslně zmínky o nich ničili. Nedokázali snést představu, že „nižší tvor“ – tedy žena – může zastávat stejnou spirituální funkci jako „pán tvorstva“ muž a disponovat stejnými duchovními silami. Římský historik Strabon psal, že druidové „pochopili podstatu božství“. Dokonce tvrdil, že tito podivuhodní lidé mezi sebou „hovoří jazykem bohů“ – ne běžnými slovy. Je velice pravděpodobné, že měl na mysli telepatii. Druidové totiž vytvářeli společenstvo daleko přesahující jednotlivá kmenová území. Výuka druida byla velice náročná a v mnohém připomínala šamanský výcvik. Výuka začínala již v dětství a trvala – jak zaznamenal Caesar – nejméně 20 let. Druidové pohrdali písmem jako pokleslou formou předávání informace. Základem výuky byl výcvik mimořádných schopností. Druidové vybírali pouze silně disponované děti – rozeznávali je podle jejich vyzařování, my bychom řekli jejich „aury“. Adept se musel naučit celou řadu spirituálních technik, které bezpochyby úzce souvisely s rozvojem základních energetických center našeho jemnohmotného těla – čímž se druidský výcvik velice podobal jogínskému výcviku i metodám jihoamerických šamanů. Ostatně – pokud jsme všichni bez rozdílu kultury a rasy tytéž duše, pak musíme fungovat jako energetické bytosti shodným způsobem a i techniky k rozvinutí jasnovidnosti a dalších našich schopností musejí být shodné.

Druidové dbali na to, aby lidé nezapomněli na to nejdůležitější – že LIDSKÁ DUŠE JE NESMRTELNÁ. Římští historici píší: „druidové soudí, že lidskou duši nelze zničit, stejně jako vesmír“. Vědomosti a schopnosti těchto lidí byly naprosto mimo dosah Římanů, kteří ve srovnání s nimi byli naprostými primitivy a barbary. Bez pochyby můžeme říct, že veškerá římská filosofie, které se od doby renesance klaníme jako nejvyššímu vrcholu evropské kultury, byla ve srovnání s věděním druidů jen trapným žvatláním ubohých slepců. Druidové byli totiž praktickými filosofy – a jiný než PRAKTICKÝ filosof, tedy ten, kdo čerpá ze své vlastní zkušenosti, ani skutečným filosofem být nemůže. Filosof, který se neopírá o vlastní hluboké zkušenosti s podstatou bytí a neumí mimosmyslově vnímat a tedy se přesvědčit o tom, zda to co hlásá je pravda nebo ne, může být vždy jen žvanil, který kombinuje či opakuje cizí názory. Druidové uměli opouštět svá těla, uměli léčit a uměli se pohybovat bezpečně – chráněni jen silou své vůle – krajinou. Když mluvíme o druidech, může nás napadnout, že lidstvo a Evropa má svůj zlatý věk nejvyššího stupně rozvoje člověka již dávno za sebou. Jen si představme tyto absolutně zdravé nádherné muže a ženy, jak se volně procházejí panenskou přírodou. Pokud potkají smečku vlků nebo medvěda, pouhým pohledem – aniž by u sebe měli luk a šíp, kopí, nebo jen obyčejný nůž – zvíře „zpacifikují“ tak, že za nimi cupitá jako pejsek. Komunikují mezi sebou bez mobilů telepaticky, pokud chtějí, vydávají se daleko do otevřeného vesmíru ve svých jemnohmotných podobách. Pijí křišťálově čistou vodu a jedí naprosto nekontaminovanou potravu.  Nemoci prakticky neznají, jejich těla jsou dokonalá… Pokud k nim přijde někdo z „běžné populace“, kdo je raněný, nebo onemocněl, přiloží na něj ruku, která je mocnější než každý náš operační sál a veškerá farmaceutika – a člověk odejde zdravý. Připadá nám to jako sci-fi popis života na nějaké vyspělé rajské planetě, nebo vize vzdálené ideální budoucnosti. Ve skutečnosti je to naše MINULOST. Je to to, co jsme měli a co nám bylo zákeřným způsobem odebráno. Je to obraz normálního stavu věcí – obraz toho, jak můžeme běžně fungovat na této planetě. Démonické síly udělaly vše pro to, abychom zapomněli na sebe sama – na to, kým jsme. Proto na nás popis naší vlastní evropské minulosti působí jako cosi neuvěřitelného. Lidé ve svém kolektivním podvědomí ale uchovávají tento pocit „ztraceného ráje“. V současnosti bájíme o „Atlantidě“. Naši keltští předkové byli vyvinutější než „atlanťané“, které toužíme poznat. Vydali se zřejmě tím nejsprávnějším evolučním směrem – rozhodli se rozvíjet vnitřní schopnosti na místo konstruování vnější techniky a mechanismů. Pochopili, že energie kterou člověk disponuje, dokáže uskutečnit milionkrát více věcí, než jakákoli vnější technika. Poznali obrovskou moc lidského vědomí, která předčí jakoukoli techniku.

Keltové stejně jako staří Slované vyhledávali v krajině vždy energeticky významná místa. Na těchto místech se soustřeďovali na stromy a skály, fungující jako přirozené přijímače a vysílače energie. Kde to považovali za vhodné, tam vysazovali přímo v silových místech specielní druhy stromů – duby, borovice, lípy a další. Stromy síly nebyly ovšem vždy vysazovány. Druidové a slovanští volchvi se zaměřili na silových místech nebo mimo ně na určitou část původního pralesa a vybrali si tuto část k tomu, aby sloužila jako jejich posvátný háj. Druidové se tradičně scházeli vždy v dubových hájích. Je zajímavé, jak se slovo druid podobá keltskému výrazu pro dub – DRUIS. Dubovým hájům se tehdy říkalo drunementon – což doslova znamená „dubová svatyně“. Keltové tedy nepotřebovali stavět něco tak přebytečného, jako jsou chrámy. Chrámy, v nichž přebývá absolutno, nacházeli přímo v krajině. Římané druidy nenáviděli, i když je zároveň tajně obdivovali za jejich nepozemskou statečnost a čistotu. Ještě více druidy nenáviděla církev, kterou Římané vymysleli a která tak nepříjemným způsobem pod zavádějícím názvem „křesťanství“  zdiskreditovala Ježíšovo učení. Kolem roku 1000 n.l. druidismus jako spirituální systém v Evropě viditelně zanikl. Ovšem i dlouho poté udivení vesničané – otroci křesťanských potentátů a feudálů – občas potkávali v hlubokých lesích „kouzelné dědy“ či „rusalky“ v bílých rouchách… Je vysoce pravděpodobné, že některé komunity druidů přežily vpád křesťanství do Evropy a stáhly se do odlehlých míst uprostřed hor a lesů, kam obvykle lidé nepřicházeli. Druidové ovšem díky své schopnosti kdykoliv opustit fyzické tělo na hmotném životě na Zemi nelpěli a je možné, že mnohdy raději masově odcházeli z pro ně „nevhodného světa“, který tolik snížil své vibrace, že jim začal být nepříjemný. Krajina, ve které se dříve pohybovali, se začala naplňovat těžkými a temnými myšlenkovými formami strachu z trestu, věčného zatracení atd. Nová ideologie, která se po Evropě rozšířila měla totiž lidi přimět k co největší produkci energie strachu, aby se jí mohly živit dravčí bytosti z nízkých dimenzí. Citlivá bytost takovou změnu silně vnímá a podobně zamořený prostor, nyní ve velkém užívaný démonickými tvory, raději opustí. Můžeme samozřejmě namítnout proč druidové postup křesťanů nezastavili. Je to jednoduché – nechtěli lidem vnucovat své pojetí světa a společnosti. Ustoupili tedy, aby lidé mohli absolvovat lekce, po kterých toužili – lekce násilí, zotročování, lekce popírání pravdy a glorifikace lži.

Strom byl pro Kelty i staré Slovany nejen antenou zachycující energii, byl pro ně také živou bytostí, s níž je možné komunikovat. A byl pro ně také hlubokým symbolem Života jako takového. Je zajímavé, že skoro ve všech kulturách světa nalézáme strom jako nejstarší symbol pro Život nebo Vesmír. Za nejposvátnější stromy považovali druidové dub, jasan, lísku, buk, břízu, jabloň, jilm, tis, borovici, javor a lípu. Člověk však mohl dosáhnout hlubokého spirituálního spojení v podstatě s jakýmkoliv stromem, na který se zaměřil a se kterým pocítil „jednotu“. Pokud chcete pomoci sobě, své zemi a Evropě obnovením posvátných hájů, postupujte stejně jako vaši předci. Najděte někde v krajině poblíž vašeho domova – a nebo tam, kde chcete, kam se snadno dostanete – strom nebo skupinu stromů a rozhodněte se, že TO bude váš posvátný háj. Toto místo si vyberte tak, že vám ho najde tak říkajíc vaše srdce. Stromy by neměly být zraněné ani nemocné. Navštěvujte toto místo tak často, jak budete chtít. Důležité je vytvořit si s tímto místem silný osobní vztah. Objímejte své stromy, mluvte s nimi, hlaďte je – vnímejte je jako živé bytosti, které cítí. Můžete u těchto stromů, nebo v hlíně vedle nich nechat kamínek, který jste předtím drželi v ruce, můžete na větvích nechat kostku cukru, kterou jste předtím přitiskli na své nahé tělo, můžete stromy „zalít“ trochou vody, kterou jste měli u sebe, nebo dokonce trochou červeného vína, které jste drželi v dlaních s pocitem silné lásky k těmto stromům nebo konkrétnímu jednomu stromu. Můžete stromy v posvátném háji pojmenovat – možná vám samy pošeptají svá jména. Až navážete s tímto místem hluboký vztah (k tomu může stačit jediná návštěva, nebo budete potřebovat i delší dobu), stane se pro vás posvátným. Začne vám vracet – a to tisícinásobně – váš zájem a péči. Přicházejte na toto místo – do svého posvátného háje – kdykoliv budete potřebovat udělat si v něčem jasno, něco vyřešit, či překonat. S údivem zjistíte, že stromy vám jakoby samy posílají „ty správné“ myšlenky a že i zdánlivě neřešitelné situace a problémy se v tomto magickém místě kouzelně snadno vyřeší. Kdykoliv nechte v tomto místě prostupovat vámi léčivou a životadárnou energii – zpomalí se ve vás proces stárnutí a po každé návštěvě vašeho posvátného háje pocítíte velký příliv životních sil.

Pokud je to možné, chraňte všemi způsoby své stromy síly – chraňte svůj posvátný háj. Ideální způsob ochrany je koupit si pozemek, na kterém se váš posvátný háj nalézá. Pokud to není možné, chraňte své stromy alespoň v duchu. Můžete kolem svého posvátného háje vytvořit ochranný magický kruh z větví a ještě lépe z kamenů (nemusejí být nijak velké ani nápadné). Svůj posvátný háj můžete sdílet s kýmkoliv, pokud to uznáte za vhodné. Tento člověk ale musí vždy přistupovat k tomuto místu s hlubokou úctou a respektem. Hodí se, abyste po každé návštěvě svého posvátného háje zanechali u svých stromů malý „dárek“ – kamínek, kostku cukru, pár kapek vody nebo vína. Samozřejmě tím nejhodnotnějším darem je vaše láska k posvátnému háji. Když přistupujete ke svým stromům, měli byste je pozdravit – stačí samozřejmě v duchu. Můžete přitom pozvednout své dlaně nebo paže vzhůru. Pak je vhodné alespoň jeden strom obejmout. V posvátném háji můžete požádat o pomoc – jakoukoliv – také duchy dávných druidů či slovanských vědem a volchvů. V tomto speciálním energetickém prostoru se s nimi daleko snadněji propojíte a tyto mocné jemnohmotné bytosti – z nichž mnohé fungují jako strážci různých evropských území – vám velmi rádi pomohou. V posvátném háji můžete meditovat – pokud chcete, můžete použít libovolné meditace z našich kolekcí – ať už léčebné, nebo určené i rozvoji nadstandartních schopností. Meditace, které vytvářím, jsou sice inspirovány indiánskými technikami – a to z důvodu, že jsem v indiánském prostředí absolvoval svůj výcvik – ale ve skutečnosti jsou techniky v těchto meditacích zcela transkulturní a můžeme je najít jak v józe, tak v mnoha dalších systémech po celé planetě. Osobně věřím, že výcvik druidů a volchvů probíhal velmi podobným způsobem, jako šamanský výcvik, který jsem měl možnost absolvovat. Můžete také speciálním způsobem pracovat se svými stromy – to se lze naučit na seminářích, které pořádáme.

Přeji vám mnoho krásných spirituálních zážitků v roce 2013 a to nejpevnější zdraví

Nadiktováno dne 17.1. 2013

 

Pyramida v Mexiku vypada na první pohled starší než ty v Gíze, ale všimnete si datování.

Daleko propracovanější nám případají v Egyptě, ale jsou propastně starší, o caa 2000let rozdíl. Takže starší vypadají nověji než ty mladší? Tato mexiská mohla vzniknout vlastně nedávno a co když ty v Gize podobně? Uvádí se v textu od 100 př.n.l. do 1300 n.l., to už nás o něco málo skoro dělí od evropské renesance, která hahlazovala stopy, kde jen mohla. Jak je možné, že v době vzniku této mexiské pyramidy existovaly velice přesné mapy Egypta, kde byly vyznačené převážně urodné krajiny a velké množství řek. Byli snad kupci a cestovatelé, kteří používali tyto přesné mapy pomatení, nebo nás někdo tahá za nohu? To nesouhlasí o tisíce let….někdo nám přepsal historii o tisíce let zpět.

A kde se vzalo na Sahaře takové množství písku, je uplne zahadou. A kdo vysvětlí to, že při písečných bouřích se odkrývají uplně neporušeně stavby a přehrady řek? Oko Sahary se nedá vysvětlit, natavená hornina…..a nikdo si nevsiml, že podobne utvary vznikají při atomovych explozích v pouštích? Vnitřky námi v současné době objevovaných pyramid jsou zasypány navážkou pro ukrytí prostorů před parazity. Tato navážka je uplně nejmladší ze všech používaných materiálů v těchto stavbách a je až k nejvyšším stropům, takže není znama technologie zasypávání. Rozhodně se to nedělalo rukama…..a mezi námi malo kdo přenášel nejake kvadry v době geopolymerů.

A, že používali místní v Egyptě pyramidy jako stavební materiál pro stavbu svých domů, je také drzost tvrdit.  Vyspělá civilizace, která má kulturní cítění přece nezačne najednou rozbíjet pyramidy nebo strílet do Sfingy. Egyptané snad do této doby nebydleli???…..A toto je jen zrnko písku, na které jsme pohledli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.