Publikováno Napsat komentář

Odpuštění

Jeden z nich řekne “odpouštím ti”. Co se právě stalo? Odpouštějící narušil už tak křehkou rovnováhu mezi těmito dvěma lidmi. Povýšil se ! Ze své pozice “milostivě” odpustil druhému a tak ho ponížil!

Proces odpouštění není vůbec o nějaké interakci mezi oběma zúčastněnými. Jde o to, že se cítíme tím druhým nějak ukřivděni třeba jeho nespravedlivým jednáním. K tomu prostě došlo a na tom už nic nezměníme – jeho čin už navěky zůstane stále týž!

 

Jediné, co můžeme změnit je to, jak to na nás působí. Nepomůže to někomu vykládat a dovolávat se jeho případné podpory. Jediné co nám může pomoci, je zbavit se toho nepříjemného pocitu, který to v nás pořád ještě vzbuzuje. Teď tady právě diskutujeme možnost to dotyčnému upřímně a z celého srdce odpustit.
Naštěstí ho k tomu fyzicky nepotřebujeme, takže není nutné se s ním kvůli tomu setkat a říkat mu to “do očí” – pokud je dotyčná osoba třeba už několik let po smrti, tak by to ani nešlo.
Proces odpouštění se týká jenom nás samotných a tak si k němu taky vystačíme jenom se svou osobou. Tu druhou osobu si před sebou pouze představíme a této své vizualizaci “do očí” odříkáme, nejlépe nahlas, svůj názor.
Něco v tom smyslu, že to, co nám udělal bylo ohavné, ale nadále ať si to už sebou nese jenom on sám. Že se jakéhokoli spojení s tím co provedl, nemíníme dál nijak zúčastňovat a proto mu jeho čin naprosto upřímně a z celého svého srdce odpouštíme a tím považujeme celou tuto záležitost za dokonale a navěky pro nás uzavřenou,
Na přesné formulaci příliš nezáleží, ale záleží na tom, jak upřímně to myslíme a cítíme. Pokud tuto podmínku splníme, tak zmizí ten nepříjemný pocit křivdy a na celou tu věc dokážeme myslet bez emocí a docela objektivně jako na nějaké svinstvo, které se kdysi odehrálo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..