Posted on Napsat komentář

Dávná plastická mapa neznámé technologie z pomezí Uralu?

Vědci z Baškirské státní university objevili v roce 1999 nezvratný důkaz o existenci dávné a nesmírně vyvinuté civilizace. Je jím veliká kamenná deska v podobě plastické mapy, vyrobené neznámou technologií, která vyobrazuje celou oblast. Podobné mapy dnes používá například armáda. Na Baškirské mapě jsou vymodelovány geoinženýrské sítě vodních kanálů o celkové délce zhruba 12 000 km, protkávajících neidentifikované kosočtvercové útvary, spolu s přehradami a s mohutnými hrázemi. Mapa zahrnuje i nejspíše popisné legendy, které vědci původně považovali za staročínské znaky. Brzy se však ukázalo, že jde o zatím neznámé, hieroglyfické, slabikové písmo, jež se jim doposud nepodařilo rozluštit. 

 

 

„Čím více se učím, tím více chápu, že nic nevím,“ připouští Dr. Alexandr Čuvyrov, profesor fyzikálních a matematických věd z Baškirské státní university, jenž se o tento nález nejvíce zasadil. Už v roce 1995 se profesor Čuvyrov se svým čínským postgraduálním studentem Huan Hunem rozhodli probádat možnost dávné čínské migrace na území Sibiře a Uralu. Během Baškirské výpravy nalezli několik dobře čitelných staročínských skalních nápisů, které potvrdily hypotézu čínského přistěhovalctví a které obsahovaly převážně záznamy o obchodech, sňatcích a úmrtích. 

Během pátrání našli v archivech hlavní správy v Ufě poznámky z osmnáctého století, které se zmiňovaly o dvou stech záhadných kamenných plotnách nalezených nedaleko dědiny Čandar v Nurimanovské oblasti. Z nich pak Čuvyrov se svým partnerem usoudili, že by mohly nějak s čínskou migrací souviset. Tyto archivní záznamy také uvádějí, že již v sedmnáctém a osmnáctém století se výpravy ruských vědců v tomto Uralském pomezí zabývaly dvěma sty bílými reliéfy, obsahující znaky a vzorce, o kterých se zmiňoval i archeolog A. Schmidt, který na ně v Baškirii narazil na počátku dvacátého století. Vodítko vypadalo nadějně a Dr. Čuvyrov se v roce 1998 pustil s týmem svých studentů do práce. Pronajali si vrtulník a během první výpravy provedli letecký průzkum míst, kde předpokládali výskyt zmiňovaných desek. Jejich snaha však nepřinesla kýžený výsledek a zklamaný Čuvyrov se už smiřoval s tím, že jde jen o nějakou legendu. Náhle se na něj ale přeci jen usmála štěstěna, když za ním při jedné z jeho návštěv Čandaru přišel bývalý předseda místní zemědělské rady Vladimir Krajinov, (mimochodem, archeolog Schmidt byl kdysi ubytován v domě jeho otce): „Vy tu hledáte ty kamenné plastiky? Jednu takovou zvláštní kamennou desku mám doma na dvoře.“ 

„Nejdříve jsem si myslel, že si ze mě utahuje,“ vzpomíná Čuvyrov, „ale přeci jen jsem se k němu zašel podívat. Dodnes si pamatuji, že to bylo 21. Července 1999. Pod verandou měl skutečně v zemi zapuštěnou jakousi plotnu s podivými výstupky. Byla však příliš těžká a nedokázali jsme ji sami vytáhnout. Zajel jsem tedy pro pomoc do Ufy. Ačkoliv deska měří na výšku jen 148 cm, a je 106 cm široká, je 16 cm silná a váží takřka tunu. Krajinov nám musel udělat dřevěné válce, abychom ji vůbec dostali ze země, a po týdenním plahočení jsme desku dopravili do Čandaru.“ 

Profesor Čuvyrov nazval tento nález „Dašin kámen“ u příležitosti narození jeho vnučky předešlého dne a eventuelně desku dopravil na univerzitu k dalšímu výzkumu. Poté, co jeho tým kamennou desku očistil od hlíny, mohli vědci jen stěží uvěřit svým očím. „Na první pohled mi došlo, že nezírám na lecjaký kus kamene, ale na opravdovou, trojrozměrnou mapu. To nakonec vidíte sami,“ říká Čuvyrov. 

„Jak jsme dokázali určit místo zobrazené na mapě? Nejdříve jsme netušili, že by mapa mohla být až tak stará. Povrch Baškirie se ale naštěstí během milionů let zas tak moc nezměnil. Podařilo se nám rozpoznat Ufskou výšinu a to hlavně podle Ufského kaňonu. Provedli jsme příslušné geologické studie a nalezli jsme jeho stopu tam, kde ho starověká mapa ukazuje. Za jeho mírný posun může pohyb tektonických desek, které se sem natlačují od východu. Skupině ruských a čínských specialistů z oborů kartografie, fyziky, matematiky, geologie, chemie a staročínštiny se podařilo s jistotou vypátrat, že deska ukazuje mapu uralské oblasti řek Belya, Ufimka a Sutolka,“ říká Alexandr Čuvyrov a ukazuje novinářům jejich linie na kameni. „Tady vidíte Ufský kaňon, prasklinu v zemské kůře, která se táhne od Ufy až k městu Sterlitimak. Momentálně jím protéká řeka Urshak. Ta mapa je v měřítku 1 : 1,1 km.“ 

Alexander Čuvyrov je seriózní přírodovědec a má ve zvyku důvěřovat jen výsledkům výzkumu. Teď má taková fakta k dispozici. Při určování struktury materiálu jeho tým zjistil, že desku tvoří tři růzé vrstvy. Podkladem je čtrnáct centimetrů silný základ z velmi kompaktního dolomitu. Druhá, a nejspíše nejzajímavější vrstva, je z křemičitého vápenato-hořečnatého skla, avšak moderní věda tuto technologii zpracování nezná. Právě v této vrstvě je vyhotoven reliéf povrchu. Třetí vrstvu, opět umělou, tvoří dvoumilimetrový povlak z vápenaté keramiky podobné porcelánu, který mapu uchoval před vnějšími vlivy. „Zde musím zdůraznit,“ říká profesor, „že tento reliéf nemohl vytvořit žádný pradávný kameník ručně. To je zkrátka nemožné. Tento kámen byl nepochybně opracován strojně.“ Rentgenové snímky prokázaly, že tato kamenná deska má umělý původ a že byla zpracována nějakými přesnými nástroji. 

Vzhledem ke svisle psaným nápisům se vědci zprvu domnívali, že snad mohli tuto mapu zhotovit staří Číňané, protože jak známo, staročínština používala svislý text až do třetího století. Aby si tuto domněnku prověřil, navštívil profesor Čuvyrov Čínskou císařskou knihovnu. Během 40 minut, na které mu vystavili povolenku, si prohlédl několik starých, vzácných knih, ale v žádné z nich nenašel jediný znak, který by se podobal znakům na jeho desce. Po poradě s kolegy z Hunanské univerzity pak s konečnou platností upustil od možnosti čínského vlivu. Výrok čínských odborníků byl jednoznačný: “V Číně se nikde nevyskytuje technika překrytí kamenných desek vrstvou porcelánu.” Ačkoliv jeho snaha rozluštit obsah nápisů nikam nevedla, zjistilo se, že hieroglyfům podobné znaky vyjadřují slabiky. Dr. Čuvyrov ale tvrdí, že se mu podařilo význam jednoho znaku na mapě přeci jen odhalit s tím, že označuje zeměpisnou šířku dnešní Ufy. 

Čím déle se vědci touto deskou zabývají, tím více jim klade otázek. Na mapě je vyznačený rozsáhlý zavlažovací systém. Kromě řek protínají mapu dva 500 metrů široké odvodňovací kanály a dvanáct 300-500 metrů širokých hrází až 10 km dlouhých a až asi 3 km hlubokých jezer. Tyto přehradní hráze nejspíše pomáhaly odvádět vodu do stran. Každá jedna z nich vyžadovala přemístění přes kvadrilión kubických metrů materiálu. Proti této zavlažovací sítí je Volžsko-Donský kanál na současných plastických mapách jen pouhým škrábancem. Fyzik Alexander Čuvyrov se domnívá, že současné lidstvo by se vzmohlo jen na zlomek projektu, který mapa ukazuje. Samotná řeka Belyja plynula podle této mapy umělým korytem. 

Odhad stáří kamenné desky se setkal s velikými problémy. Radiokarbonová analýza a následný sken uranovým chronometrem vykazovaly velice odlišná data a stáří nálezu zůstalo neurčité. Během podrobného zkoumání struktury kamene v něm byly objeveny dvě ulity měkkýšů, z nichž Navicopsina munitus z čeledi Gyrodeidae, datuje přibližně kolem 500 miliónů let, zatímco Ecculiomphalus princeps z podčeledi Ecculiomphalinae se vyskytoval před zhruba 120 milióny let a toto stáří bylo přijato za pracovní hypotézu. 

„Mapa byla pravděpodobně zhotovena v době, kdy se zemský magnetický pól nacházel na ostrovech Země Františka Josefa, což bylo právě před 120 milióny let,“ říká profesor Čuvyrov. „Náš nález naprosto neodpovídá žádným současným představám lidských dějin a na to si budeme muset velmi dlouho zvykat. My jsme si tu na ten div ale zvykli. Nejdříve jsme si mysleli, že jde o práci starou tak 3000 let, ale to datum pomalu ustupovalo, dokud jsme neurčili škeble zalité v kameni, kde označují některé objekty. Jenže, jak zaručit, že měkkýši byli v té době ještě živí? Tvůrci mapy mohli použít nalezené zkameněliny.“ 

Co však bylo účelem této mapy? To je asi nejzajímavější otázkou. Dokumetaci baškirského nálezu zkoumalo i Středisko historické kartografie ve Wisconsinu. Američané byli ohromeni. Podle nich by takováto trojrozměrná mapa mohla mít jen jediný účel, a to navigaci, a nepochybně mohla být vypracována jen na základě podkladů leteckého průzkumu. To je neuvěřitelné hlavně v době, kdy v USA zahájili práci na vytvoření obdobné, plastické mapy světa. Američané hodlají tuto práci dokončit v roce 2010. Hlavní problém spočívá v tom, že pro sestavení podrobných prostorových map je zapotřebí zpracovat nesmírné množství topologických dat. „Zkuste si takto zmapovat třeba jen jedinou horu!“ Říká Čuvyrov. „Technologie vyhodnocení těchto map vyžaduje superpočítače a náměry povrchu Země ze space shuttle.“ 

Kdo tedy tu mapu vlastně vytvořil? Jakmile přijde řeč na neznámé kartografy, začne být Čuvyrov opatrný. „Nerad slyším o UFO a mimozemšťanech. Říkejme autorům té mapy jednoduše “Tvůrci.“ Na mapě nejsou vyznačeny žádné cesty a zdá se, že lidé, kteří tu kdysi žili a budovali, cestovali jenom vzduchem. Možná ale využívali jen vodních cest. Naskytuje se zde ale i možnost, že tu tvůrci té starověké mapy vůbec nežili a pouze to místo připravovali k pozdějšímu osídlení odvodňováním terénu. To se snad ze všeho jeví jako nejpravděpodobnější možnost, i když prozatím nelze s jistotou tvrdit cokoliv. Proč ale nepředpokládat, že tito tvůrci patřili k dávné pozemské civilizaci? 

Poslední výzkumy mapy přinášejí senzaci za senzací. Vědci už jsou si jistí, že mají v rukou jen úlomek mapy celého předhistorického povrchu Země. Některé hypotézy naznačují, že se tu někde nachází až 348 takových částí mapy, jakou je tato deska. Další by se mohly vyskytovat poblíž. Vědci odebrali v okolí Čandaru čtyři sta vzorků půdy a zjistili, že mapa původně pochází nejspíše z rokliny u Sokolnaja hory, avšak že byla v době ledové rozlámaná na kousky a roztroušena ledovcem po kraji. Pokud se vědcům tu mozaiku podaří poskládat dohromady, měla by měřit přibližně 340 x 340 metrů. Čuvyrov dál pátral v archivních materiálech aby zjistil, kde by mohly být k nalezení další úlomky. Jeden by mohl ležet v základech jednoho obytného domu v Čandaru,další pod domem obchodníka Chazanova, další pod obecními lázněmi a čtvrtý pod pilířem mostu místní úzkokolejky. 

Baškirští vědci už mezitím rozeslali informace o svém nálezu dalším světovým vědeckým ústavům a přednesli je na několika mezinárodních kongresech. „Byla nalezena prastará mapa geoinženýrských staveb na jižním Uralu, vytvořená neznámou civilizací.“ Tento nález nemá obdobu až na jednu výjimku. V době vrcholení výzkumu desky se dostal na stůl profesora Čuvyrova malý kámen, chalcedon, s podobným reliéfem. Možná, že kdosi, kdo už viděl Dašinu desku, ji okopíroval. Jenže kdo by to dělal a proč?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.