Posted on Napsat komentář

LEVÁ – PRAVÁ

Jak však zjistíme u nemocí, které máme delší dobu? Které špatné myšlenky nám tehdy uškodili? Jak najít tu myšlenku či pocit, který způsobil naši nemoc? Pravidla, se kterými vás seznámím, léta aplikuji na sobě i svých známých a musím říct, že v převážné většině opravdu odpovídají skutečnosti.
 

 
Pravidla pro dohledávání psychické příčiny nemoci:
1. Rozlišuj levou a pravou polovinu těla
2. Sleduj to, kdy nemoc začala
3. Podívej se, nakolik je nemoc vidět
4. Zohledni intenzitu signálů těla
5. Při zranění rozlišuj, kdo Ti ho způsobil
6. Při opakující se nemoci dohledej to, zda se nemoc nevrací v podobném období
 
Pravidlo č. 1: Rozlišuj levou a pravou polovinu těla
 
Základním pravidlem, které blíže specifikuje oblast myšlenek a pocitů, ve které má člověk hledat příčinu své nemoci, je to, zda nemoc propukla na levé či pravé straně těla.
 
Levá polovina těla
Když člověk onemocní na levé polovině těla, psychickou příčinu této nemoci má vždycky hledat v citové oblasti svého života, tedy v mezilidských vztazích.
Takováto nemoc totiž vznika jako reakce na chybné myšlenky a pocity, které souvisí:
• s ním samotným
• s partnerem
• s dětmi
• s rodiči
• se sourozenci
• s kolegy v práci, které dotyčný považuje za své blízké
• s atmosférou doma
• apod.
Jedná se vždycky o oblast, kde je člověk zainteresován svým srdcem (city).
 
Pravá polovina těla
Nemoc na pravé polovině těla vždycky neomylně upozorňuje dotyčného člověka na mylné myšlenky či pocity v rozumové oblasti života.
 
Tyto nesprávné myšlenky a pocity se vždy týkají některé z následujících oblastí:
• pracovní záležitosti
• stav domácnosti
• chod domácnosti
• finančními záležitosti
• koníčky
• dům, byt či jiné bydlení
• nadváha
• zaměstnanost
• apod.
Tato rozumová, logická oblast se může nazvat oblastí prokazatelnou, hmatatelnou. V ní jdou věci změřit, spočítat, zvážit, jsou to věci viditelné, slyšitelné apod. – prostě věci prokazatelné.
 
Citová oblast je neprokazatelnou oblastí, protože citové záležitosti nelze nijak změřit – láska a naše city nelze změřit.
Jednoduchou pomůckou pro zapamatování toho, která strana našeho těla reaguje na naše omyly v citové oblasti a která reaguje na logickou oblast našeho života je, že srdíčko máte více doleva, tudíž citové (srdeční) záležitosti se vždy projevují na levé straně těla.
 
0 Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínos 1 Pozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka – Až sem mám přečteno
 
 
Toto rozdělení psychických příčin nemocí vychází z biologického fungování lidského těla.
Náš mozek se mimo jiné skládá ze dvou hlavních částí – z tzv. levé a pravé hemisféry. Obě tyto hemisféry vzájemně spolupracují, ale každá zodpovídá za jinou oblast činnosti.
 
Levá mozková hemisféra – má na starosti smýšlení na základě logiky.
• řeší problémy – analyzuje
• zaměřuje se na detaily
• pracuje s pravidly a fakty
• je sídlem verbálního vyjadřování
• má na starosti psaní
• je časově orientovaná
• ovládá matematiku
• obsahuje strach
• je v ní centrum pro naše přežití
• atd.
O levé mozkové hemisféře by se tedy dalo říci, že je „realistou“.
 
Pravá mozková hemisféra – má na starosti smýšlení na základě citu.
• stará se o tvořivost a nápady
• nezaměřuje se na detaily, ale je zaměřená na celek
• nevyjadřuje se verbálním jazykem, ale hudbou, barvami a symboly
• nerozeznává čas
• nezná strach
• ovládá odhadování vzdálenosti
• poznává předměty
• atd.
O pravé mozkové hemisféře by se tedy dalo říci, že je jakýmsi „snílkem“.
 
Malé děti ve svém životě více využívají především pravou mozkovou hemisféru. Proto se tolik nebojí, jsou daleko více tvořivé, více sní a až tolik nevnímají čas. Až postupem času jsou výchovnými nároky především ve škole nuceni začít daleko více využívat logiku – tedy levou mozkovou hemisféru.
Děti ve škole se totiž mimo jiné učí číslicím a počtům. Učí se určovat čas na ciferníku hodin, učí se sčítat, odečítat, násobit a dělit, učí se vážit hmotnost svého těla. Učí se poměřovat výdělek svých rodičů, „hodnotu“ svého oblečení, kterým si určují své postavení v kolektivu, „hodnotu“ svých věcí, střechy nad hlavou apod. Tím v sobě potlačují svoje city, snění, nápaditost a tvořivost a více v životě kalkulují – co se jim vyplatí, co má údajně větší „hodnotu“ apod.
 
Každá polovina našeho těla je ovládána mozkovou hemisférou na opačné straně mozku. To znamená, že aktivitu levé poloviny těla má na starosti pravá mozková hemisféra. Zatímco aktivitu pravé poloviny těla má na starosti levá mozková hemisféra.
Tyto projevy lze velmi dobře pozorovat především tehdy, když člověk prodělá mozkovou mrtvici. Zasáhne-li mrtvice levou hemisféru – člověk má problémy s hybností na pravé straně těla. A naopak, když mrtvice zasáhne pravou mozkovou hemisféru – člověku se zhorší ovládání levé poloviny těla.
Levá mozková hemisféra ovládá psanou řeč. Proto většina lidí na světě píše pravou rukou. Jestliže je člověk levák – řídící centrum psané řeči se přesunulo do pravé poloviny mozku. Lékaři však dodnes nevědí, proč tomu tak je.
0 Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínos 0 Pozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka – Až sem mám přečteno
 
 
Pravidlo č. 2: Sleduj to, kdy nemoc začala
 
Nemoc vzniká jako reakce na to, že člověk chybně vyhodnotil nějakou životní situaci a tím v sobě spustil nesprávné myšlenky a pocity. Na jakoukoli chybu v myšlenkách či pocitech tělo reaguje bezprostředně při jejím vzniku. To člověku dává šanci svoji chybu napravit dříve, než tato chyba v jeho smýšlení spustí řetězec dalších chyb z ní plynoucích. Jestliže totiž na upozorňující příznak nebude reagovat a nadále bude v těchto nesprávných myšlenkách pokračovat, přijdou další upozornění, více naléhavější a nepříjemnější.
 
To, kdy se objevily první příznaky nemoci, vám hodně napoví. Jakmile se v psychice člověka objeví nějaká chyba, tělo na to hned, bez jakýchkoli průtahů upozorní tím, že se začnou objevovat první příznaky nějaké nemoci (začnete pociťovat počáteční projevy přicházející nemoci). Proto, když člověk onemocní a chce zjistit psychickou příčinu vzniku nemoci, při jejím dohledávání si může pomoci tím, že si vybaví, kdy na sobě začal pociťovat její první příznaky. Tím se dostane k životní situaci, na kterou ve své psychice zareagoval chybně a kterou má znovu přehodnotit. Jinak se totiž na základě svého nesprávného úsudku začne dopouštět dalších chyb, kterými si bude následně ubližovat.
0 Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínos 0 Pozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka – Až sem mám přečteno
 
 
Pravidlo č. 3: Podívej se, nakolik je nemoc vidět.
 
Když se člověk naučí rozeznávat nemoci i podle toho, zda je nemoc navenek vidět a nakolik, anebo zda nemoc navenek vůbec vidět není, získá další indicie k tomu, aby lépe našel chybnou myšlenku či pocit, které zapříčinily nemoc.
 
Nemoci podle jejich projevů můžeme rozdělit na :
a) nemoci skryté
b) nemoci viditelné
 
a) Nemoci se skrytými projevy:
• bolest hlavy
• bolest břicha
• ledvinové kameny
• zánět vaječníků či prostaty
• žaludeční vředy
• apod.
Jsou to nemoci, které se navenek nijak výrazně neprojevují a kdyby nám o nich dotyčný neřekl, ani bychom je nemuseli zaznamenat. Jsou vždy reakcí na to, že dotyčný člověk zaujal nesprávný postoj k sobě a následně i k životu.
 
b) Nemoci s viditelnými projevy:
• nemoci, jejichž projevy mohou vidět všichni
• nemoci, jejichž projevy mohou většinou vidět jenom blízcí (rodina)
• nemoci, jejichž projevy může vidět jenom partner
 
Když člověk dohledává psychickou příčinu nějaké nemoci, hodně mu napoví i to, když určí, o jakou nemoc z hlediska viditelnosti projevů se jedná.
 
Nemoci, jejichž projevy mohou vidět všichni
• rozbitá hlava
• poranění obličeje
• vymknutý kotník (je vidět, že člověk kulhá)
• ischias (je vidět, že člověk se nemůže narovnat)
• zlomený prst na ruce (je vidět, že člověk má zavázaný prst)
• apod.
Jsou to tedy nemoci, jejichž projevy jsou viditelné na částech těla, které běžně ve společnosti nezakrýváme – tj. na hlavě a na obličeji, na dlaních, na hřbetech a na prstech ruky.
Patří sem i nemoci, jejichž centrum může být na skrytých částech těla, ale projevy nemoci jsou zcela evidentní. Například při ochrnutí nohou je skutečný zdravotní problém skryt v páteři, ale dotyčný člověk nemůže chodit a jezdí na vozíčku, což vidí všichni. Patří sem i zlomenina klíční kosti, kdy člověk nosí ortézu apod.
Tyto nemoci s běžně viditelnými projevy vždy ukazují na nesprávný postoj vůči druhým, a to kromě rodiny a partnera.
 
Nemoci, jejichž projevy mohou většinou vidět jenom blízcí (rodina):
• ekzém na břiše
• akné na zádech
• hnisavý vřed v podpaží
• apod.
Jsou tedy nemoci, jejichž projevy jsou viditelné na tělesných partiích, které bychom neměli běžně ve společnosti odhalovat. Mezi tyto partie patří ramena, hrudník, záda, hýždě, nohy.
Nemoci s projevy viditelné většinou jenom blízkým, vznikají kvůli nesprávnému postoji ke svým blízkým – k rodině.
 
Nemoci, jejichž projevy může vidět jenom partner:
• výtok z pohlavního orgánu (u obou pohlaví)
• zánět na prsu
• apod.
Jsou to tedy nemoci, které se projevují na intimních partiích těla – na přirození a na prsou.
Tyto nemoci vznikají kvůli nesprávnému postoji k partnerovi.
0 Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínos 0 Pozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka – Až sem mám přečteno
 
 
Pravidlo č. 4: Zohledni intenzitu signálů těla.
 
Mnoho lidí se domnívá, že závažné nemoci jako je třeba rakovina, infarkt, zlomenina či mozková mrtvice apod. často přicházejí bez varovaní, jak se říká z čistého nebe.
Závažná nemoc nikdy nepřichází bez předchozího varování.
Každé závažné nemoci předcházejí určité varovné signály na těle, které mají různou intenzitu a které člověk pociťuje v podobě různých zdravotních problémů. Závažnost těchto varovných signálů se postupně stupňuje, až nakonec, pokud se člověk nezmění, přerostou v závažnou nemoc.
 
I. Upozorňovací nemoci – nejnižší stupeň závažnosti:
Upozorňovací nemoci jsou nemoci, které člověka neomezují, nebrání mu a ani ho jinak neovlivňují v další činnosti. Signály jsou mírně nepříjemné či lehce bolestivé.
Patří mezi ně:
• povrchové odřeniny
• modřiny
• záděrky
• píchnutí v zádech, u srdce apod.
• zakopnutí bez pádu
• zvýšená teplota
• švihnutí větvičkou v lese – zčervenalá kůže
• lehké říznutí, bodnutí se
• estetické záležitosti na těle, které zásadně nebolí, ani nenarušují funkci orgánů, pohyb a motoriku
• apod.
Z lékařského hlediska tyto nemoci často ještě nejsou považovány za nemoci. Z tohoto důvodu u nich hrozí, že si jich člověk, který je na sebe tvrdý, vůbec nemusí všimnout. Ovšem to, že si jich dotyčný nevšimne, neznamená, že by tyto signály neproběhly.
Upozorňovací nemoci vznikají jako odezva na vznik chyby ve smýšlení člověka, která zatím neovlivňuje chování dotyčného člověka.
Je to jakési upozornění, že v danou chvíli se do smýšlení člověka přimíchala nesprávná myšlenka či pocit. Tělo na to člověka hned upozorní, aby tento svůj omyl mohl ve své psychice napravit ještě dříve, než nežádoucně ovlivní jeho chování, kterým by pak ubližoval sobě či ostatním.
 
II. Varující nemoci – střední stupeň závažnosti:
Varující nemoci již člověka pozastavují a částečně omezují v jeho činnosti. Signály jsou nepříjemné až bolestivé.
Patří k nim:
• angína – člověk už marodí v posteli, ale může si číst, dívat se na televizi, udělat si jídlo, ale už nemůže do práce, sportovat apod.
• vyvrknutý kotník – člověk je částečně omezen v chůzi, může sice chodit, ale je to pro něj těžší
• migréna
• hluboká odřenina
• zakopnutí s pádem – namožený, pohmožděný sval, natažená šlacha
• horečka
• apod.
Tyto varující nemoci klasická medicína označuje jako klasické, běžné nemoci.
Varující nemoci upozorňují člověka na to, že chyba v jeho smýšlení se již projevuje i v jeho chování, kdy si tím sobě nebo druhým ubližuje.
 
III. Zastavovací nemoci – nejvyšší stupeň závažnosti:
Zastavovací nemoci člověka závažně omezují či přímo zastavují v jeho činnosti. Signály jsou velké bolesti nebo dočasná či trvalá porucha funkce.
Mezi zastavovací nemoci patří:
• vyhřeznutí plotýnky – člověk se nemůže hýbat
• selhání ledvin – člověk je odkázán na dialýzu (mimotělní čištění krve nahrazující činnost ledvin)
• infarkt
• zlomenina
• mozková mrtvice
• zánět slinivky – jedno z nejbolavějších onemocnění, člověk je paralyzován bolestí
• ochrnutí
• neplodnost – člověk je zastaven v početí dítěte
• atd.
 
Zastavovací nemoci svými závažnými příznaky a projevy zastavují člověka v další nesprávné činnosti. Tyto nemoci člověka navádějí, aby změnil svoje nesprávné smýšlení, které již přešlo přímo v zavádějící přesvědčení a které ho zavedlo na nesprávnou životní cestu.
0 Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínos 0 Pozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka – Až sem mám přečteno
 
 
Princip vzniku jednotlivých stupňů závažnosti nemocí
 
Varovné tělesné signály přicházejí vždy s dostatečným časovým předstihem. Tím člověk dostává dostatečně dlouhou šanci nemoc s vyšším stupněm závažnosti vždy odvrátit.
Obrazně řečeno: cesta k infarktu či k vozíčku trvá dost dlouho.
Člověk však musí být ke svému tělu všímavý a adekvátně reagovat na jeho signály. Nemá být ani hypochondr, ale ani nemá na přicházející signály reagovat způsobem: „Co jsem zase provedl?!“. A už vůbec nemá člověk signály přehlížet, pomíjet, či je zlehčovat.
Každý varovný signál těla má člověk brát jako pomocnou ruku, která ho popostrkává na správnou životní cestu.
To, jak vznikají jednotlivé stupně závažných nemocí, lze totiž připodobnit následujícímu příkladu:
 
Člověk jde správnou životní cestou. Když tu dojde na nějakou křižovatku a pomyslí si, že by se mohl dát jinou cestou. Tato cesta je však nesprávná a vede každého ke spoustě bolesti. A jelikož tělo chce člověka před touto bolestí uchránit, tak ho na tu jeho chybnou myšlenku, která by ho mohla navést na onu nesprávnou cestu, upozorní upozorňovací nemocí.
A buď člověk tento signál poslechne, upustí od své nesprávného smýšlení a půjde dál zdravý po té své původní správné cestě. A nebo tento signál z nějakého důvodu pomine a vykročí na tu nesprávnou cestu.
Jestliže totiž člověk toto upozornění neposlechne a dá průchod té nesprávné myšlence, tak posléze začne jednat v jejím duchu a začne kráčet po té nesprávné cestě. Tehdy však přijde varovací nemoc, která je varováním: „Vydal jsi se po nesprávné cestě, proto se vrať dřív, než zajdeš až moc daleko.“
Pokud člověk neposlechne ani toto varování, tak ho tělo přímo zastaví nějakou zastavovací nemocí, aby v té chybné cestě již nemohl pokračovat dál. Dotyčný člověk se totiž již dostal do stádia, kdy uvěřil, že tato ve skutečnosti nesprávná cesta je ta jediná, po které může jít, či je přesvědčen, že je to ta jediná správná. Proto ho tělo zastaví, aby se ten dotyčný mohl pořádně rozhlédnout, že existují i jiné cesty.
0 Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínos 1 Pozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka – Až sem mám přečteno
 
 
Pravidlo č. 5: Při zranění rozlišuj, kdo ti ho způsobil.
 
Toto pravidlo používáme pouze při zraněních.
 
Zranění, které si člověk způsobil sám:
• spáleniny a opařeniny – nejčastěji při vaření a žehlení
• pořezání – opět nejčastěji při vaření a domácích pracích
• naraženiny – člověk si „ukopne“ palec, kopne se do holeně apod.
• zlomeniny – člověk si přerazí prst
• pracovní úrazy – člověk se poraní při práci na soustruhu, dřevorubec se sekne do ruky
• autonehody – člověk usne za volantem
• atd.
Zranění, které si člověk způsobil sám, jsou vždy znamením, že člověk si svým nesprávným smýšlením sám sobě ubližuje.
 
Zranění, které člověku způsobil druhý člověk:
• spáleniny a opařeniny – na člověka někdo zvrhne horké kafe
• pořezání – někdo druhému podá obráceně nůž
• naraženiny – někdo člověka nechtěně kopne do nohy
• zlomeniny – při lyžování na sjezdovce někdo do člověka zezadu najede a zlomí nu nohu
• pracovní úrazy – v pneuservisu jeden druhému pustí kolo na nohu
• autonehody – nehodu zavinil řidič a zraněný člověk byl spolujezdec
• atd.
Zranění, které člověku způsobil někdo jiný, vždy nasvědčuje tomu, že tito lidé nemají něco mezi sebou dořešené a že by to měli začít řešit, nebo také, že jeden druhému něco vnitřně vyčítá.
Jestliže člověku způsobí nějaké zranění neznámý člověk, dotyčný člověk by si měl srovnat vztah k druhým lidem.
 
Zranění, které vzniklo jako zásah vyšší moci:
Mezi zranění způsobené jako zásah vyšší moci patří všechny příhody na těle, u kterých nelze jednoznačně určit původce tohoto zranění – lidé říkají, že se to stalo náhodou:
• spadnutí větve na člověka, kterou nikdo nehodil
• zranění při havárii letadla, kdy se prokáže ze za ni nemohl ani pilot, ani nějaká technická závada
• zranění při povodni, zemětřesení či jiných pohromách a katastrofách
• atd.
Zranění zásahem vyšší moci vždycky vznikají tehdy, když zraněný člověk:
– si neváží života – tzn. nemá správně srovnané životní hodnoty a priority
– je nevděčný
– nenakládá s tím co má tak, jak by měl, protože si toho neváží.
0 Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínos 0 Pozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka – Až sem mám přečteno
 
 
Pravidlo č. 6: Při opakující se nemoci dohledej to, zda se ta nemoc nevrací v podobném období.
 
Jak už z názvu tohoto pravidla jednoznačně vyplývá, toto pravidlo pojednává o příčinách nemocí, které se opakují, a to vždy ve stejném či podobném časovém období (v létě, na jaře, o víkendech, o vánocích, o narozeninách apod.).
 
Mezi takovéto nemoci patří:
• alergie, které se opakují každé jaro či léto
• opakované chřipky o vánocích
• bolesti hlavy, které přicházejí každý víkend
• opakující se letní vyrážky ze sluníčka
• apod.
Toto pravidlo stoprocentně funguje u již zmiňovaných pravidelně se opakujících se nemocí, avšak může vám hodně napovědět i u nemocí jednorázových.
 
Sezónní nemoci
Sezónní nemoci jsou ty nemoci, které se opakovaně vracejí vždy v určitém ročním období – v určitou sezónu.
• alergie na pyly – jaro, léto
• vyrážky za sluníčka – léto
• jarní deprese
• apod.
Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..